Postup na vyšší manažerskou pozici s sebou zpravidla nepřináší jen prestiž a větší pravomoci, ale i zcela nové výzvy. Ocitáte se v prostředí, které vyžaduje dovednosti, jež si teprve musíte osvojit, a zároveň čelíte rozšiřující se agendě, rostoucímu tlaku i zodpovědnosti. Právě toto přechodové období bývá zlomové: přirozená nejistota z nových situací se může snadno proměnit v pochybnosti, zda do nové role skutečně patříte. Místo zdravého růstu se v hlavě začnou ozývat otázky: „Zasloužím si to?“, „Co když zklamu?“ Taková nejistota se často stává tichým společníkem profesního postupu – přítomným, avšak málokdy otevřeně pojmenovaným.
Předstírej sebedůvěru, dokud si nezačneš věřit
PhDr.
Jan
Voda
Ph.D., MBA
ředitel základní školy Wonderland Academy
Anglicky zní fráze použitá v názvu textu lépe: „Fake it till you make it!“. Autor tohoto článku má s podobnou situací osobní zkušenost – sám si prošel obdobným přechodem, když byl jmenován do funkce ředitele skupiny šesti gymnázií, přestože do té doby vedl pouze základní školu. Ocitl se tak v novém a náročném prostředí, kde se musel rychle etablovat, učit se za pochodu a zároveň čelil pochybnostem, zda je na takovou roli dostatečně připraven.
Syndrom podvodníka (
impostor syndrome
) je
psychický stav
, kdy člověk (často úspěšný a schopný)
pochybuje o svých schopnostech
a má
neustálý strach
, že bude odhalen jako podvodník, který si svůj úspěch nezaslouží. Možná i vás trápí vás tyto myšlenky: „Nejsem dost dobrý/dobrá, jen jsem měl/a štěstí.“, „Brzy si všichni všimnou, že na to nemám.“, „Kdyby věděli, jak to ve skutečnosti je, nebrali by mě vážně.“ Tyto pocity člověk často zažívá, když nastupuje na důležitou nebo vysněnou pracovní pozici, změní obor, prostředí nebo tým a ocitne se mezi velmi kompetentními kolegy. Důsledkem toho bývá přehnaná sebekritika, strach z chyb, neochota přiznat si slabiny, perfekcionismus či naopak prokrastinace. Snadno se dostaví vyhoření kvůli nadměrné snaze „dohnat“ domnělé nedostatky. Stručně řečeno: impostor syndrom je
pocit, že nejste dost dobří
, i když objektivně
jste
. Je to tichý sabotér, který vám říká, že
tu nemáte co dělat
– i když
máte
.Lidé s impostor syndromem mají pocit, že si nezaslouží své úspěchy nebo uznání, a myslí si, že ostatní nějakým způsobem oklamali. I když je druzí považují za chytré, talentované, oni sami se tak nevidí. Ve skutečnosti o sobě stále pochybují. Bez ohledu na to, čeho dosáhli, se bojí, že jsou podvodníci. Že jen předstírají. Že jsou falešní. Tato představa je