V profesním i osobním životě se často ocitáme v situacích, kdy uděláme chybu. Někdy jde o drobné přešlapy, jindy o větší omyly, které mohou ovlivnit ostatní lidi nebo celý projekt. Klíčovou otázkou ale není to, zda chybu uděláme – protože dříve či později na ni dojde – ale to, jak na ni zareagujeme. Dospěl jsem k přesvědčení, že omluva není projevem slabosti, ale naopak ukázkou síly a zralosti, která může vztahy posílit. Nabídnout upřímnou omluvu vyžaduje odvahu – musíme potlačit své ego, přiznat slabost a nést riziko, že budeme odmítnuti. Současně však otevíráme dveře k dialogu a dáváme najevo, že jsme připraveni přijmout odpovědnost a hledat cestu k nápravě.
Omluva je most mezi chybou a odpuštěním
PhDr.
Jan
Voda
Ph.D., MBA
ředitel základní školy Wonderland Academy
Proč manažeři chybují
Ve vedoucích pozicích se nevyhnutelně a často dopouštíme chyb v mezilidské interakci, kterých později litujeme, ale už je nelze vzít zpět. Takové situace mohou vzniknout z mnoha důvodů –
únava
,
stres
,
nedostatek času
na promyšlení,
nezkušenost
nebo prostě
lidské selhání
. I zdánlivé drobnosti mohou mít hluboké důsledky – mohou poškodit osobní vztahy, oslabit důvěru nebo zanechat negativní stopu. Manažerů se toto riziko týká obzvlášť intenzivně. Především proto, že jejich role je výrazně exponovaná. Manažeři jsou neustále sledováni a hodnoceni – nejen ze strany svých nadřízených, ale i kolegů a podřízených. Každá reakce, rozhodnutí nebo jednání bývají posuzovány, zejména když manažer reagoval přehnaně, neempaticky nebo unáhleně.Důležitý faktorem je objem rozhodnutí, která manažeři musí denně učinit. Když člověk čelí mnoha složitým volbám, vyčerpává svou rozhodovací kapacitu. Tento fenomén, nazývaný
rozhodovací vyčerpání
1) (
decision fatigue
), může vést k tomu, že manažer pochybí i tam, kde by jinak jednal s rozvahou. Například může být příliš kritický vůči podřízenému na poradě, protože zrovna zažívá stres z jiné pracovní nebo osobní situace. I když takové jednání nemusí být úmyslné, jeho dopad může být trvalý.Důležité je také uvědomit si, že manažeři často musejí balancovat mezi různými rolemi a očekáváními. Na jedné straně vystupují jako autority, které poskytují směr a rozhodnost. Na druhé straně chtějí být empatickými, podporujícími lea