Informační technologie

Přinášíme druhou část rozhovoru s RNDr. Janem Jirátkem, ředitelem Střední průmyslové školy Emila Kolbena v Rakovníku a krajským ICT metodikem, jehož úkolem je pomáhat školám s vhodným začleněním digitální techniky a digitálních kompetencí do výuky. Tentokrát se zaměříme na vzdělávání učitelů, včetně faktorů, které s ním zdánlivě nesouvisejí.

Jednou píše či přednáší o možnostech e-learningu, příště o radostech i strastech učitelů za socialismu. Opírat se přitom Jiří Zounek může o množství dat, která získává a zpracovává spolu s kolegy z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Výsledky jeho práce nejsou jen příspěvkem do pomyslné encyklopedie znalostí o českém školství – vyzývají také k zamyšlení nad vzděláváním v současnosti i v minulosti.

Pořizování nahrávek pedagogů ze strany žáků a jeho limity jsou častým tématem diskusí. Zástupci školy mají obvykle pocit, že jsou dáni žákům všanc a nemohou se bránit. Situace ale takto černobílá není. I žáci, byť nezletilí, musí respektovat hranice dané právními předpisy a pedagogové mají práva, jen se musí umět kvalifikovaně bránit.

Program Erasmus+ přináší školám více než jen zahraniční výjezdy. Díky mezinárodní spolupráci rozvíjí celé organizace, posiluje jejich kapacity a otevírá nové příležitosti. Pomáhá zavádět moderní metody výuky a učitelům poskytuje dovednosti v projektovém řízení. Program podporuje rozvoj digitálních kompetencí žáků i pedagogů a pomáhá při modernizaci vzdělávání.

Navazujeme na předchozí článek o postojích žáků a rodičů k umělé inteligenci ve vzdělávání.1) Tentokrát se zaměříme na to, jak se jejich očekávání promítají do školní praxe a jaké jsou skutečné zkušenosti pedagogů s umělou inteligencí.

Spolehlivé připojení k internetu je dnes pro školy stejně důležité jako elektrická energie. Nestačí však jen „mít Wi-Fi“ – moderní výuka klade na školní sítě vysoké nároky, které často odhalí slabá místa v infrastruktuře. Jak poznat, že síť přestává stačit? Co by měla zvládnout dobře navržená školní konektivita? A jak se v tom všem zorientovat? Odpovědi nabízejí zkušenosti z praxe i doporučení odborníků, jež zazněly v rámci platformy Digitální zoom.

České školství naráží na problém se vzdělávacími aplikacemi. Dosud si jej příliš nepřipouštělo a bohužel jej neumí moc řešit. Moderní softwarové aplikace, které v zahraničí přinášejí do škol pedagogické inovace vycházející z globálního technologického vývoje, čeští učitelé příliš nevyužívají. Ačkoli stát investuje pobídkami do jejich vývoje, k učitelům se v širší míře nedostávají. Chybí vhodný kanál, jak je do počítačů učitelů a žáků distribuovat.

Digitální technologie už nejsou jen vizí budoucnosti, ale stávají se běžnou součástí školního prostředí. O přístupu k digitalizaci a práci s moderními nástroji v ZŠ Zeleneč jsme si povídali s jejím ředitelem Mgr. Jiřím Ptáčníkem.

Může být plošný zákaz mobilních telefonů ve školách přínosem, nebo je stávající platná legislativa dostačující? Lze považovat plošný zákaz mobilních telefonů ve školách za skutečně efektivní opatření s cílem více podpořit a rozvíjet duševní zdraví žáků a studentů?

Regulace smartphonů ve školách se stává běžnou praxí ve světě i v Evropě. Země však zpravidla neopouštějí technologie jako takové – snaží se nalézt rovnováhu. Digitální kompetence by měly vznikat v řízeném, smysluplném kontextu. Česko má pro podobný přístup předpoklady mimo jiné díky výbornému ICT vybavení a pozitivním postojům učitelů, jak ukazuje zpráva ICILS 2023. Výzvou však zůstává nastavení jasné politiky a její důsledné zavedení. V Řízení školy 3/25 jsem analyzovala kazuistiku Francie a Finska, dnes se podíváme do Dánska a na sever Evropy.

Finské školství je dlouhodobě inspirací pro mnohé země, včetně České republiky. Jeho důraz na smysluplnost, pohodu ve výuce i využívání digitálních nástrojů zcela bez stresu přináší výsledky, o kterých se často mluví s obdivem. Jedním z nástrojů, který právě z Finska přichází a získává si pozornost i v Česku, je platforma Eduten – digitální prostředí pro výuku matematiky, jež klade důraz na radost z učení, adaptivní přístup a chytrou práci s daty. Mezi první, kteří se této platformě u nás začali věnovat systematicky, patří pedagog, didaktik i laureát Global Teacher Prize Tomáš Chrobák. A právě jeho jsme oslovili, abychom se dozvěděli více. Co Eduten umí, proč má smysl se o něj zajímat a jaké výzvy i příležitosti jeho zavádění do českých škol přináší?

„Myslím, tedy jsem.“ Tento citát předznamenává mou dnešní úvahu naprosto dokonale. Na síti LinkedIn se O. Neumajer pokusil na základě průzkumu Kalibro a zprávy ICILS popsat stav, ve kterém prý rozhodně nedochází k úpadku vědomostí u našich žáků, a snaží se to dokázat na digitální gramotnosti a angličtině. A hned se této zprávy chytili mnozí věrozvěsti a začali požadovat „ještě větší houšť AI do lavic“. Je nepochybné, že v těchto oblastech jsme dosáhli opravdu skvělý výsledek. A jak už to tak v dnešní politicko-marketingové době bývá, každý úspěch je nutno prodat. Jsem přesvědčen, že snad mne osobně nikdo nemůže považovat v oblasti digitální osvěty za diluviálního dinosaura. Přináším však neucelený souhrn docela jiných faktů.

Na stále více místech se ukazuje, že zatímco někteří dospělí diskutují o rizicích umělé inteligence, děti s ní už běžně pracují. Pokud patříte k těm, kteří se k využití umělé inteligence ve vzdělávání staví optimisticky, rádi bychom vám představili jeden z dalších nástrojů, který pro tento účel můžete se žáky využívat. Od září je na stránce www.sciobot.cz nově dostupný ScioChat.

Průřezová digitální kompetence se stala povinnou součástí vzdělávání na základních i středních školách. Všichni minimálně tušíme, že ji potřebují dospělí i děti, učitelé i žáci. Ale, podobně jako každou novinku, ji přijímáme snadněji či obtížněji s ohledem na svou vlastní otevřenost vůči změnám…

Moderní dějiny nejsou jen učivem. Jsou výzvou k interpretaci, otázkou postoje, tréninkem kritického myšlení. Mezinárodní soutěž Never again! nabídla studentům příležitost formulovat vlastní výklad věty „Už nikdy více“ – a ukázala, že když mladým lidem důvěřujeme, vytvoří obsah, který rezonuje i v nejvyšších patrech politiky.

Jak je možné, že Estonsko patří mezi lídry digitalizace, zatímco v Česku nedokážeme sehnat odborníky do IT? Tato otázka je zcela relevantní. Dá se předpokládat, že příčinou úspěchu je určitě i způsob vzdělávání v tomto oboru. Konkrétní odpověď bylo možné najít ve zmiňované pobaltské zemi.

Podle ICT revizí z roku 2021 učí povinně už všechny základní školy, střední to čeká od školního roku 2025/26. Jak na změnu, která přinesla rozvoj digitálních kompetencí do všech předmětů, navazuje současný revidovaný RVP ZV a v čem se můžeme poučit z revizí, které ve školách už naplno běží, popisuje Daniela Růžičková z NPI ČR. Na obou revizích se totiž podílela.

Závěr školního roku bývá jedním z nejnáročnějších období pro každého ředitele. Vedle každodenního provozu je potřeba zvládnout uzavírání klasifikace, kontrolu formální správnosti hodnocení, tisk vysvědčení a jejich předání žákům. Pokud škola využívá slovní hodnocení, portfolia nebo jiné alternativní formy, administrativa se ještě násobí. V tomto náročném období se proto vyplatí mít k dispozici nástroje, které celý proces zjednoduší a zpřehlední. Jak by se vám líbil klidnější konec roku a hladší start toho nového?

S panem učitelem Janem Brožkem ze ZŠ v Cholticích na Pardubicku jsme si povídali o nové digitální platformě Skoala, která pomůže s výukou finanční gramotnosti na českých školách. Jan se Skoalou nejenže učí, ale rovněž se spolu s dalšími 30 učiteli a řediteli podílel na jejím vývoji a testování.

Na redakci našeho časopisu se čtenáři obracejí s návrhy témat z oblasti rizikového chování, kterým by bylo vhodné se více věnovat. Někdy je tento zájem vyvolán jednorázovou dramaticky vyhrocenou situací, která má ohlas ve veřejném prostoru a médiích, ač ji zatím nevidíme zachycenou v řeči statistik výzkumných šetření. Jindy se problém odehrává mimo větší zájem veřejnosti, ale je právě statistikami zachycen a je mnoha pomáhajícím profesionálům pravidelnou náplní jejich preventivních, poradenských a terapeutických služeb. Do této druhé skupiny dle našeho názoru patří také rizikové herní chování dětí a mladých lidí v online prostředí. V článku bychom rádi ukázali, proč se jedná o problém a jakého je rozsahu. Možné postupy řešení budou obsahem navazujícího článku.