České školství naráží na problém se vzdělávacími aplikacemi. Dosud si jej příliš nepřipouštělo a bohužel jej neumí moc řešit. Moderní softwarové aplikace, které v zahraničí přinášejí do škol pedagogické inovace vycházející z globálního technologického vývoje, čeští učitelé příliš nevyužívají. Ačkoli stát investuje pobídkami do jejich vývoje, k učitelům se v širší míře nedostávají. Chybí vhodný kanál, jak je do počítačů učitelů a žáků distribuovat.
Softwarové inovace do škol – zaseknutý stroj
PhDr.
Ondřej
Neumajer
Ph.D.
konzultant vzdělávání, lektor a didaktik digitálních technologií,
V Česku máme zkušenost, že se nelze spoléhat jen na samotnou existenci inovativních digitálních technologií nebo softwarových aplikací, i když jsou sebekvalitnější. Kvalita sama nestačí k tomu, aby se tyto aplikace dostaly v historicky krátké době do škol a učitelé je začali efektivně využívat při výuce žáků.
Nejde o pocity, říkají to data
Nejedná se o pouhý pocit, máme na to data. Národní zpráva šetření ICILS 2023 (ČŠI, 2024a), které zkoumá úroveň počítačové a informační gramotnosti žáků 8. ročníků, rozděluje ICT nástroje používané učiteli ve výuce na obecné ICT nástroje a specifické ICT nástroje.
Zatímco
obecné ICT nástroje
jsou stálice mezi počítačovými aplikacemi, s nimiž se učitelé sekávají již několik desetiletí, v podstatě od jejich vstupu do škol (textové editory, tabulkové editory, prezentační programy, encyklopedie, webové stránky…), mezi
specifickými ICT nástroji
(elektronické výukové hry, myšlenkové mapy, simulace, v