Učitel naživo

Pracoval jsem jako statik, takže jsem navrhoval nosné konstrukce domů. Tento obor jsem i vystudoval. Zároveň se střední a vysokou školou jsem navíc vedl celkem devět let oddíl vlčat ve skautu. Práce ve stavařině mě vlastně nikdy tak úplně nebavila, respektive neviděl jsem v ní takový smysl a nepřinášela mi podobnou spokojenost jako práce s dětmi.

Chtěl jsem učit. Šlo mi tedy o možnost vyzkoušet si nanečisto, jestli na učitelství mám. Dále mě lákalo, že moje činnost bude reflektovaná. U varianty programu, do které jsem se zapojil, pak hrály důležitou roli i finance.

Fajn lidi v týmu a moji spolužáci. Všichni jsou to prima lidi, co se umějí zasmát, naslouchat druhému, snažit se řešit situace a hledat k nim řešení. Tomu říkám atmosféra.

Na začátku: "Tak uvidím, jestli jo, nebo ne." Už zhruba od dubna to byla jasná volba: "Tohle chci dělat ve svém životě, tohle mi dává smysl. Budu učitel."

Největší přínos je pro mě sebevědomí učit, které souvisí hlavně s kladením si malých cílů. A vlastně i s každodenním prožíváním situací ve škole i doma - ať něco dopadne, jak to dopadne, tak se v tom, jak to je, snažím mít rád. Takových situací se totiž v rámci školního týdne vyskytne víc než dost.

Získal jsem spoustu inspirace a metod, jak některé věci dělat. Z mnoha a mnoha vyberu pár: Líbí se mi přístup, že je potřeba s dětmi zreflektovat, co se naučily, čímž se dozvím, co jim učení přineslo, nebo názor, že vzorečky i čísla jsou důležité, ale nejprve je nutné chápat na modelech jejich význam - to mám z Hejného matematiky. Dále se mi zamlouvá možnost navštěvovat fyzikální pokusy Heuréky, z nichž jsme dostali malou ochutnávku v rámci Učitele naživo. Pak vidím velkou podporu v oblasti strategií, jak komunikovat, abych si co nejméně pokazil vztahy s dětmi, ale abych je mohl naopak budovat, i když jsou děti "drzé a otrávené".

Jsem učitel na Základní škole sv. Voršily v Praze. Učím šesťáky matematiku. U druhých šesťáků pomáhám jako druhý učitel do tandemu v matematice panu řediteli. A s kolegou učíme napůl tandemově fyziku osmý a sedmý ročník. Učitel naživo měl vliv na to, že jsem si uvědomil, respektive vyzkoušel prakticky, že chci být učitelem. To se projevilo tak, že když jsem měl ukázkové hodiny před panem ředitelem, vybral si mě. Takže jsem nějaké kvality prokázal.

Je pro mě normální, že jsou v hodině dva učitelé. Zvládám time management hodiny. Dokážu si ji naplánovat, a když vyjde čas, tak si vrazím k přípravě i lepítko s reflexí. Přípravy si zakládám do portfolia, jako jsme ho měli v Učiteli naživo.

Pro začínajícího učitele je to palba, zvládat takových věcí a udělat spoustu rozhodnutí. Naučil jsem se mít rád v tom, že si dokážu určit priority, co dělat a co nedělat v tomto školním roce, týdnu a dnu. Také respektuji, že vše dělám poprvé, takže hlavní je nějak odučit a věci navíc jsou bonus, že prostě "vymazlená" hodina může přijít třeba jednou dvakrát týdně a že je to v pořádku. Učitel naživo je veliká inspirace a paradoxně mi hrozilo riziko, že všechny poznatky vyzkouším hned. Naučil jsem se ale vše držet pod zámkem a věci vytahovat postupně.

Co se týče konkrétních námětů, dětem na začátek hodiny říkám, co se bude dít, a na závěr se jich ptám na nejdůležitější věci, abychom si je shrnuli. Snažím se kreslit, používat barvičky a více mluvit - kvůli názornosti. Pokud to je možné, pokouším se je maximálně zaměstnat. Hned po první hodině v Kunraticích (první tréninková škola) jsem totiž zjistil, že nepůjde, aby makalo jen pět lidí a zbylých pětadvacet ne. Takže děti zapojuji různými metodami od skupinové práce a pracovních listů až po rozdávání. V pololetí jsem se dětí ptal na zpětnou vazbu, na to, co oceňují, a na jejich doporučení. Při opravování testů, respektive když je vytvářím, používám jasné bodové ohodnocení, aby byla stanovena kritéria toho, co po dětech chci. Naučil jsem se i přihlížet k povaze žáků. Rozhodně je pro mě důležité vyjasnění, proč chci být učitel, kam chci děti posunovat.

Dále ještě využívám, že v rámci reflexe vnímám, jestli držím hranice nastavené ve třídě, nebo se mi to rozjíždí. Je pro mě důležitá i komunikace se studenty, hlavně právě ta, kdy se nastavují hranice. Cítím, že se jedná o velmi křehkou plochu, na které jsem se naučil pohybovat, a díky Učiteli naživo mám v praxi na čem stavět.

Do programu jsem přišla z hotelnictví, ve kterém jsem pracovala devět let. V posledních letech jsem zastávala manažerskou pozici v jednom z prestižních pražských hotelů.

Měla jsem chuť změnit svou kariéru a vrhnout se do víru školství. V květnu roku 2016 jsem úspěšně dokončila bakalářské studium na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Vnitřně jsem však cítila, že moje učitelská praxe není příliš velká a vlastně si ve své pozici nejsem příliš jistá. V pravém okamžiku jsem se úplně náhodou dozvěděla o pilotním ročníku Učitele naživo. Jak s oblibou říkávám: "Věci se nám dějí v okamžiku, ve kterém se nám mají dít." Neváhala jsem snad ani minutu a rozhodla se vrhnout vstříc této nové, zajímavé výzvě.

Na programu mne od prvopočátku zaujal a nadchl jeho koncept. Nesmírně se mi líbilo, že se jedná o roční reflektovanou praxi, kterou navíc doplňuje velmi intenzivní výcvik, během něhož účastník pracuje sám na sobě. Doposud jsem se nesetkala s tím, že by vám někdo umožnil navštěvovat jednu školu po dobu celého pololetí a každý týden s vámi systematicky reflektoval, co ve škole prožíváte, jaké metody práce zkoušíte a podobně. Zaujala mě možnost vyzkoušet si být učitelem "nanečisto". Vyzkoušet si, jestli na to mám a jestli mě to vůbec bude bavit. V neposlední řadě musím též zmínit, že z týmu, který nám v úvodu koncept programu prezentoval, čišelo odhodlání, pozitivní naladění a chuť "dělat to pořádně".

Musím přiznat, že jsem do programu vstupovala s tím, že si vyzkouším učitelskou roli, zažiju něco nového a pak uvidím. Už po několika měsících mi však bylo jasné, že tohle je cesta, kterou se nyní chci vydat, která mě bude naplňovat.

Učitelství mě v podání Učitele naživo opravdu baví. Projekt má tu výhodu, že jej vytvářejí zapálení lidé a díky tomu umí v lidech probouzet nadšení a touhu na sobě pracovat, zkoušet nové věci, objevovat. Učitel naživo umožňuje svým studentům přicházet si na to, jak pracovat s dětmi tak, aby to bylo smysluplné, zajímavé a zábavné pro všechny zúčastněné.

Pro mě měl přínos Učitele naživo dva hlavní rozměry. Tím prvním je přínos v profesní rovině. Vybavil nás (absolventy) obrovskou zásobárnou metod, nápadů, triků, které jsme si v drtivé většině případů vyzkoušeli na vlastní kůži. Je absolutně nepopiratelné, že to, co jsme si vyzkoušeli a prožili v roli žáků, jsme pak s velkou chutí chtěli zkoušet ve škole s dětmi v roli učitelů.

Druhým velkým přínosem byl přínos v rovině osobní. Díky Učiteli naživo jsem prošla jakýmsi sebepoznáním, nabyla sebedůvěru a sebevědomí nejen učitelské, ale také osobní. Nebojím se říci, že tento projekt je natolik výjimečný, že má moc měnit životy lidí, kteří jsou jeho součástí, ať už se jedná o studenty, průvodce, nebo realizační tým.

V neposlední řadě mi Učitel naživo dodal odhodlání a sílu změnit svou životní cestu, kariéru a do školství opravdu vstoupit. Mě samotnou překvapilo, jak výcvik najednou zaplnil prázdná místa v mém životě, přinesl mi mnoho radosti, krásných zážitků a nových přátelství.

Od září letošního roku jsem učitelkou na plný úvazek, tělem i myslí. Učím na Základní škole Velké Popovice na druhém stupni a většinu mého úvazku zabírá přírodopis. Je to pro mě úplně nová životní etapa, která mi přináší velkou radost a uspokojení. Jsem vděčná za všechno, co jsem se mohla v programu naučit a co nyní mohu používat ve své praxi. Přestože jsem nyní ve své škole už jen sama za sebe, stále cítím podporu Učitele naživo v zádech.

Jako velmi přínosné vnímám všechny semináře a workshopy, ve kterých jsme se zabývali komunikací. Mnoho interakcí jsme intenzivně trénovali, společně jsme diskutovali o tom, jakými způsoby v různých situacích reagovat. Odžívali jsme si je na vlastní kůži. Tyto zkušenosti mi nesmírně pomáhají v mé aktuální praxi. V Učiteli naživo jsem se naučila, že než si začnu něco domýšlet, je třeba pátrat po porozumění. Jen tak si dokáže člověk uvědomit, proč se děti chovají určitým způsobem, a může jim porozumět, pochopit je, pomoci jim s tím, co potřebují.