Pro uvedení do dnešního tématu se na chvíli vydám proti proudu času. Myslím si, že každý učitel by měl trochu nahlédnout pod pokličku dřívější vzdělávací politiky nutící školy soupeřit o žáky, stavět jejich ředitele jako konkurenty proti sobě a vnášet více firemních nešvarů, než bylo ve skutečnosti potřeba. Nechci vás učitele zatěžovat zdánlivě ředitelskými tématy, ale napíšu jednu věc – kvůli tehdejšímu tzv. normativnímu financování škol byla často vaše ředitelka nebo ředitel samotným systémem tlačen(a) k nabírání co největšího množství žáků a jejich udržení z jednoho důvodu: aby vás všechny uživil(a) a zajistil(a) pro celou školu existenci.
Vím, tak jednoduché a černobílé to úplně nebylo, ale ilustruji na tom změnu algoritmu posledních let, kdy se konečně mluví o spolupráci mezi školami (zejména v nejbližším okolí) a podporuje se s jedním zásadním cílem – snižovat rozdíly mezi školami, vyrovnávat ša