Rád bych se s vámi podělil o jeden svůj nedávný zážitek. Byl jsem na koncertu mých oblíbených pražských symfoniků FOK, s nimiž hrál coby sólista ve Straussově koncertu pro lesní roh německý hornista Felix Klieser. Potud zdánlivě běžná situace. Až na to, že zmíněný hornista se narodil bez rukou a na nástroj upevněný ve zvláštním stojanu hrál nohou. A naprosto famózně. Na základě textu o německém hornistovi Felixu Klieserovi jsme požádali jeho autora, pana Miroslava Hřebeckého, o rozhovor. Inkluzivní přístup je téma, které v prostředí českých ZUŠ zatím není příliš diskutováno, přestože je tato problematika (vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami) v uměleckém prostředí evidentně přítomná. Rovný přístup je jedním ze dvou cílů Strategie 2030+, koncepčního dokumentu MŠMT ČR, který nastavuje priority ve vzdělávání pro následující období, a základní umělecké školy by mohly přinést mnoho inspirativních přístupů.
O vůli, osudu a české škole
Vydáno:
12 minut čtení
O vůli, osudu a české škole
Mgr.
Miroslav
Hřebecký
Programový ředitel EDUin
Dozněl koncert, standing ovations celé Smetanovy síně, velmi dojemné, živý příběh nezlomné vůle. V soukromí je to skromný dvaatřicetiletý mladý muž, který na hornu hraje od pěti let a dnes poskytuje mistrovské kurzy. Do Prahy přijel sám svým upraveným autem, řídí volant jednou nohou. Tou se mi i podepsal na cédéčko. Pokud chcete kouknout na YouTube na jeho hru, doporučuji třeba Mozartovy Horn concertos, které hraje s Camerata Salzburg.
Byl to pro mne velmi silný zážitek – hudební i lidský. Cestou z koncertu jsem přemýšlel, kolik toho dokáže silná vůle rvát se s osudem. Ale také tam musela být podaná ruka. Ruka někoho, kdo mu řekl: „K lesnímu rohu patříš, zkus to, i když nemáš ruce.“ Co by z Felixe bylo, kdyby mu tu ruku nikdo nepodal? Promarněný talent, který by se coby postižený protloukal svým obtížným životem.