Školní družina hraje klíčovou roli v péči o zdravý zrak

Především proto, že je zde - čtení, psaní, pracovní listy, obrazovky, interaktivní tabule. Naše oči jsou stavěné tak, že dívání se do dálky - více než 6 metrů - je pro ně přirozené a snadné, zatímco bližší vzdálenosti už vyžadují práci ciliárních svalů. Tyto svaly zajišťují zakulacení oční čočky, čím bližší vzdálenost, tím více se musí čočka roztáhnout a tím více práce. Svaly jsou samozřejmě od toho, aby pracovaly, ale problém je v tom, že se díváme nablízko příliš dlouho a nepřetržitě, a navíc na stejnou vzdálenost.

Dalším problémem je , z čehož vyplývá celá řada dalších potíží. Mladším dětem je pohyb přirozený a když musí tuto tendenci potlačit, projevuje se to zvýšeným fyzickým i psychickým napětím, povrchním dýcháním a sníženou cirkulací krve. Protože krev roznáší do buněk kyslík a výživu a odvádí zplodiny, nedostatečné zásobování je zátěž pro celé tělo, a speciálně pro mozek a oči. K tomu můžeme přičíst i další okolnosti, například vydýchaný vzduch ve třídě.

Velmi důležitým faktorem je světlo. Naše , umělé osvětlení jim neprospívá. Důvodů je více, jeden z nich je, že umělého osvětlení na rozdíl od světla venku je zcela stabilní. Chybí zde přirozená proměnlivost intenzity. To je velký problém pro duhovku, což je sval, který ovlivňuje velikost panenky v závislosti na intenzitě světla. Když chybí podněty, sval nepracuje. V dlouhém zimním období se svícení nevyhneme, bohužel se však často přidává další problém - kvůli digitalizaci výuky (interaktivní tabule apod.) bývají stažené žaluzie. Tím se nejen prodlužuje doba umělého osvětlení, ale žaluzie, i když jsou nastavené na propouštění světla, brání výhledu z okna. Přitom je jednou z nejlepších možností, jak uvolnit oči po práci nablízko.

Často je výuka vedená i frontálně a tím se dále . Děti nemají příležitost se rozhlížet, vnímat periferně.

Toto je jen stručný nástin toho, jak se daří dětskému zraku během vyučování. Je třeba působit na učitele, aby věděli, co dětskému zraku prospívá a co mu škodí, a aby využívali každou příležitost během vyučování i přestávek, i když se na první pohled může zdát, že příležitostí není mnoho. Je zde určitě velký prostor ke zlepšení podmínek z hlediska zraku.

Nás ale zajímá také to, co se děje po vyučování. Děti odcházejí na oběd a do družiny. A zde je velký potenciál ke kompenzaci a nápravě. Postupy a aktivity lze připravit zajímavě, takže mohou být vítaným obohacením jak pro děti, tak pro vychovatelky.

Naše oči potřebují denní světlo (v přímém působení na oči) - podobně jako plíce potřebují čerstvý vzduch. Když mají děti možnost se proběhnout venku, je to obrovská výhoda. Kromě světla je venku také více kyslíku, kterého oči spotřebovávají nejvíce z celého těla (v přepočtu podle váhy orgánu).

Většina aktivit, které děti venku dělají, má další bonusy: když běhají, procvičují koordinaci a napomáhají propojení obou mozkových hemisfér, svaly ztuhlé po dlouhém sezení se protáhnou, zlepší se cirkulace krve i dýchání. Když si hrají s míčem, procvičují zaostřování na proměnlivou vzdálenost a podle druhu míčových her i periferní vidění.

Zjednodušeně se dá říct, že když si děti hrají venku, o zlepšování zraku je postaráno automaticky. A proto je důležité i v zimě, i při špatném počasí, nepropást žádnou příležitost, každá chvilka se počítá.

Venkovním aktivitám se budeme věnovat v příštím díle. Dnes si ukážeme jen jednu, která však patří mezi dvě nejdůležitější aktivity na přirozené zlepšování zraku. Nazývá se

3 × 3 minuty, je možné se k tomuto času dopracovat postupně

Přes zavřená víčka proniká do oka přiměřené a bezpečné množství světla. Vidíte zlatavou, světle nebo jasně oranžovou barvu. Je důležité důvěřovat sluníčku. Děti vnímají vaše pocity, pokud byste měli mít obavy, zda polední slunce nemůže škodit, začněte se cvičením první dny po ránu či odpoledne. V chladnějších částech roku se nemusíte bát rovnou začít v poledne. Zkontrolujte, zda obličeje dětí jsou uvolněné, oči nejsou křečovitě sevřené atp. Pokud rozpoznáte náznak napětí, tak zkuste na dítě klidně mluvit, rozveselit ho nebo pohladit. Čím jsou víčka uvolněnější, tím je vnímaná barva světlejší, můžete si o barvách povídat a experimentovat. Přímo proti slunci je barva nejsvětlejší a nejzářivější, když otáčíme hlavu stranou, tmavne. Jestliže je pro dítě náročné otáčet hlavou, je možné se otáčet v pase nebo celým tělem, v tomto případě pohyb vychází z kotníků, ruce nechte volně míhat kolem těla, vždycky plynule a ladně.

Cvičit sunning kolem poledne má jednu nevýhodu: zakloněná hlava se špatně otáčí ze strany na stranu. V poledne můžete zkusit místo "ne ne" dělat hlavou "ano ano". V tom případě budou nejjasnější barvy nahoře (v záklonu), při sklánění hlavy bude barva tmavnout. Pohybovat hlavou pomalu, plynule, nezaklánět víc, než je nutné. Pro správnější záklon hlavy pomůže představa, že vystrčíme bradu vzhůru.

Můžete si vymyslet i svůj název pro tento cvik nebo dětem vysvětlit, že jej vymyslel americký oční lékař před 100 lety ( William Bates) a že anglicky slunce se řekne "sun".

Tam, kde by se povedlo zařadit sunning do přestávky či polední pauzy nebo v družině, děti získají bezprostřední benefit v posílení zraku, a pokud by se sunning cvičil pravidelně, tak děti získají užitečný návyk na celý život. Přes zimu je v našich krajích slunce vzácné, ale když se podaří využít každý slunný zimní den, tak to také není málo.

Když začnete s dětmi cvičit v zimním období, bude pro vás všechny silný zážitek vnímat, jak každý měsíc sluníčko získává na síle a jak se tím prožitek cviku proměňuje.

Doporučuji též poslat rodičům popis cviku, aby se z vyprávění dětí nelekli, že se díváte přímo do sluníčka. A povzbuďte děti, ať tuto důležitou aktivitu zkusí naučit celou rodinu.

Také si můžete pustit nahrávku , písničku o sunningu nazpíval náš vnuk Vašík Kašpar se svojí maminkou.

Zimní období je velmi náročné pro oči, koncem zimy bývají oči v nejhorší kondici. Souvisí to s nedostatkem denního světla. Děti méně pobývají venku, více v místnostech, mají méně pohybu a o to více aktivit nablízko, včetně koukání do obrazovek emitujících světlo, které není pro naše oči příznivé ani přirozené. Též výživa bývá přes zimu horší (sladké Vánoce, méně kvalitní čerstvé zeleniny...). Suchý vzduch v místnostech, méně se větrá, slabší .

Když víme, v čem je problém, způsob se už často nabízí sám. Doporučuji vybírat z možností v tomto pořadí.

I když nejkratší dny v roce už máme za sebou, stále se ještě brzy stmívá. Dobrá rada, když je málo denního světla, zní: Zkrátit celkový čas svícení - čas stmívání využít na aktivity, které nejsou náročné na zrak - např. audioknihy, poslech písniček. Občas zařadit černou hodinku, nechat děti vymýšlet, jak ji využít. Pokud to lze - svíčky či červené žárovky jsou šetrné na zrak. Milion let sedávali naši předkové večer u ohně.

Na druhou stranu, při aktivitách náročných na dostatek světla - čtení, psaní, výtvarné a kreativní techniky - je dobré pořádně posvítit, třeba přidat i přenosnou lampu či stolní lampičky.

Pro zimní období je velice užitečný cvik další nejdůležitější aktivita na zlepšování zraku.

Je výhoda, když děláme palming v tmavé místnosti, nebo alespoň zhasneme světla. Pamatujme si, že vytváříme čtyři clony pro tmavou barvu: tma v místnosti, dlaně na očích, zavřená víčka a představa černé barvy.

Klíčovou roli při tomto cvičení hraje správná pozice. Nohy se opírají o zem, takže děti potřebují správnou výšku židle. Záda jsou narovnaná a hlava v prodloužení páteře. Pokud by se hlava předkláněla, bude tlačit vlastní vahou (4-6 kg) do patky dlaní v oblasti lícních kostí a zhoršovat prokrvení, což by bylo kontraproduktivní. Dlaně nesmí tlačit na oči, dokonce se ani nedotýkají očních víček.

Kromě sedu u stolu jsou další možnosti:

Je potřeba si udělat takové pohodlí, abychom my i děti vydrželi 10-15 minut.

Udržet představu černé barvy není snadné, ale můžeme v tom dětem pomoci. Pomáhá představit si černý objekt na černém pozadí - např. vyprávíme o tom, jak nekonečný černý vlak jede noční krajinou a veze černé uhlí a pak vjede do černého tunelu nebo jak celý svět je černý, dokonce i náš dech je černý. Zpočátku, než se zrakový nerv uklidní, často vidíme všechno možné kromě černé. Není třeba dělat tuto meditaci příliš křečovitě, ale naopak uvolněně, hravě a vynalézavě. Malé děti a často i ty starší budou preferovat vyprávění černé pohádky, která může začínat třeba takto: Jede černý rytíř na černém koni černým lesem... a všichni se střídají v doplňování pohádky. Děti i bez vysvětlování pochytí, že v pohádce má být všechno černé a většinou se do vymýšlení tak zaberou, že 15 minut uteče jako nic. A kdyby se vám nechtělo končit - super, klidně pokračujte. Platí čím více tím lépe. Jen je potřeba uhlídat pohodlí, aby tělo zůstávalo uvolněné.

Další možnost, jak udržet černou barvu, je vzpomínat na nějaký společný zážitek a vybarvovat ho na černo.

Černá barva má tu výhodu, že nenese žádnou informaci a tím pádem fotoreceptory na sítnici ani zrakový nerv ani zrakové centrum v mozku nemusí pracovat, mohou odpočívat a regenerovat. Pokud se vám nepodaří zprostředkovat dítěti černou barvu jako příjemnou, tak není potřeba na ní trvat, zkuste jinou tmavší barvu, třeba sametově fialovou. Taky pomáhá navodit představu pomalého plynulého pohybu, vidět sám sebe, jak plavu pod vodou, houpám se na vlnách, na lyžích sjíždím z mírného svahu do obloučků nebo pomalu a ladně bruslím.

Je také příjemné si pustit relaxační hudbu, využít aromaterapii. Když už děti mají určitou zkušenost s palmingem, je možné poslouchat poklidnou audionahrávku, poslouchat četbu paní vychovatelky nebo přívětivé písničky. Také je dobré občas jemným dotykem nebo pohlazením šíje a trapézových svalů připomenout a prohloubit uvolnění. Hlídáme si uvolnění krku, žvýkacích svalů, mimických svalů a paží.

Speciální opěrka provedení cviku hodně usnadní, není pak ani třeba hledat místo u stolu a řešit výšku podložení loktů. Na obr. D je důmyslná varianta, která je rozložitelná s nastavitelnou výškou. Ale je možné vyrobit jednoduchou variantu, třeba kus tyčky od smetáku a prkénko z překližky s kusem koberce. Třeba nějaký tatínek dokáže děti zapojit do výroby.

Palming přináší odpočinek při jakémkoliv druhu zátěže, ale obzvláště účinný je při únavě a excitaci z umělého osvětlení, displejů a televize. Je dobré dětem vysvětlit, že tak jako jiné svaly po námaze potřebují odpočinek, tak oční svaly také. A obráceně svaly, které byly dopoledne strnulé a neměly příležitost k protažení, si to teď mohou vynahradit.

To se týká např. duhovky, která se při palmingu maximálně roztáhne. V místnostech není zajištěna proměnlivost světelných podmínek. Pro zvídavé děti je možné přiblížit, že to barevné kolečko v oku se jmenuje duhovka, že to je sval, vlastně dva druhy svalů. Jeden sval duhovku stahuje, takže to černé kolečko uprostřed - panenka se zmenší a druhý sval duhovku roztahuje a tím se panenka rozšíří. Při sunningu procvičujeme směrem ke sluníčku stahování, směrem od sluníčka roztahování duhovky. Při palmingu dochází k vydatnému rozšíření duhovky.

Obrázky E - duhovky s roztaženou panenkou a se staženou.

U obrázku duhovky si též můžete říct, že je u každého člověka jedinečná a krásná a zkusit nakreslit na velký papír velkou oční duhovku.

Není dobré vzbuzovat u dětí představu, že vyučování je pro oči škodlivé. Pečovat o své oči je tak samozřejmé, jako si čistit zuby. A není potřeba říkat tomu cvičení.

(V popisu aktivit sunning a palming cituji z knihy , Hana Maslowská, 2023).

Tentokrát jsme probrali podrobně dva nejdůležitější cviky, palming a sunning. V květnovém vydání se zaměříme na nejrůznější aktivity venku, které se děti mohou naučit, než se rozjedou na prázdniny.

Kniha přináší srozumitelné návody, jak dětský zrak rozvíjet a při zrakových vadách i zlepšit. Nabízí cvičení a hry, které lze provozovat venku i ve třídě - pro rodiče, učitele, trenéry i vedoucí dětských kolektivů. Profitovat mohou i dospělí.