Školní poradenská pracoviště se stávají – a to nejen legislativně – nedílnou součástí škol. Jejich práce není rozhodně jednoduchá, a proto je potřebné věnovat náležitou pozornost správnému nastavení. V rámci seriálu se nejprve podíváme na rozdělení kompetencí mezi členy školního poradenského pracoviště, následně na interní a externí komunikaci a spolupráci i na vzdělávání poradenských pedagogů. Cílem série článků je tedy popsat budování efektivního školního poradenského pracoviště, aby se stalo nejen nedílnou, ale také nepostradatelnou součástí školy a aby dokázalo podpořit všechny „školou povinné“.
Jak budovat efektivní školní poradenské pracoviště
Rozdělení kompetencí a týmová spolupráce
Mgr.
Irena
Trojanová
Ph.D.
autorka blogu skolaroduzenskeho.cz
Mgr.
Zuzana
Svobodová
Ph.D.
autorka blogu skolaroduzenskeho.cz
Pojďme si nejprve ujasnit, kdo jsou
členové školního poradenského pracoviště
(ŠPP). Vyhláška č. 72/2005 Sb.,o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (novela 2016), uvádí následující pracovníky ŠPP: výchovný poradce, školní metodik prevence, školní psycholog a speciální pedagog. V současné době ale bývá ŠPP rozšířeno o další pracovníky, např. cizojazyčné asistenty, logopedy, asistenty speciálního pedagoga a další. Tradiční součástí (a povinností podle legislativy) ŠPP je
výchovný poradce
, což je učitel se speciálním postgraduálním vzděláním. O pomoc jej mohou požádat jak pedagogové, tak rodiče při řešení obtížných vzdělávacích situací a obvykle také pomáhá při výběru střední a vysoké školy. Výhoda výchovného poradce spočívá ve znalosti prostředí. Tvoří mezičlánek mezi školou a poradenským zařízením. Ve