Zákonné a nezákonné užití učebnic, odborných publikací a literárních děl při výuce

Na úvod tohoto článku je vhodné vymezit, co se rozumí pojmem autorské dílo. Tento pojem definuje ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“), takto:

V odstavcích 2 až 5 téhož ustanovení autorského zákona jsou dále definovány další předměty autorského práva (počítačové programy, fotografie, databáze, překlady apod.).

V odstavci 6 je pak zmíněn příkladmý výčet toho, co není autorským dílem, a to tak, že jím není námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.

Je evidentní, že se ve škole z podstaty její vzdělávací činnosti často využívají autorská díla, a to jak učebnice, odborné publikace nebo pracovní sešity, tak autorská díla, „o kterých se vyučuje“ (např. film, román, opera, divadelní hra). Pokud však má pedagogický pracovník či škola (právnická osoba) využívat autorská díla bez souhlasu autora (popř. toho, kdo vykonává majetková autorská práva k dílu³⁾), musí tak činit pouze za podmínek, které vymezuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Na úvod připomeňme, že dle § 12 odst. 4 autorského zákona se užitím autorského díla mimo jiné rozumí

Autorské dílo lze užít bez souhlasu autora, pokud se jedná o

Dle § 30 odst. 1 a 2 autorského zákona se dílo volně užívá, pokud pro svou zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla a účelem zhotovení záznamu, rozmnoženiny nebo napodobeniny .

U uvedeného vymezení je zřejmé, že škola jako právnická osoba volně užít dílo nemůže. Naopak ho volně užít může konkrétní pedagogický pracovník (tj. fyzická osoba). Je však nutné ujasnit, co znamenají podmínky, za kterých může pedagogický pracovník zhotovit kopii díla („papírovou“ i elektronickou), např. učebnice, pracovního sešitu, e-knihy.

Co znamená, že pedagogický pracovník zhotoví kopii díla pro svou osobní potřebu? „Osobní potřeba“ se chápe jako potřeba v mezích nejužšího osobního soukromí fyzické osoby, její rodiny a blízkých přátel. Jaký je legální postup pedagoga?

Typicky bude pedagogický pracovník volně užívat dílo, pokud si pořídí kopii pro sebe a používá ji k tomu, aby připravoval na výuku. Např.

Pedagogický pracovník využívá kopii díla k přípravě na výuku, tj. k činnosti, za kterou je následně odměňován platem nebo mzdou. Podle právního názoru autorů se však nejedná o dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.

Je evidentní, že v praxi škol není příčinou nelegálního užití autorského díla užití díla pro dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, ale užití díla jinak než pro „osobní potřebu“. Jaký je nelegální postup pedagogického pracovníka?

Typicky se jedná o takový , kdy pedagogický pracovník zhotoví „papírové“ nebo elektronické kopie např. části pracovního sešitu pro žáky. Následně je žákům ve vyučování předá nebo jim umožní sdílení těchto kopií např. na online úložištích, prostřednictvím účtu na Google nebo na sociálních sítích.

Výše uvedený výklad volného užití díla autorů článku je totožný s výkladem volného užití díla uvedeným ve „Sdělení Svazu“.

Právnická osoba (škola) může pořídit kopii knihy (např. učebnice, pracovního sešitu), pokud ji pořídí pro vnitřní potřebu (tj. pro vnitřní potřebu právnické osoby). Pro snazší orientaci uvádíme klíčovou pasáž autorského zákona.

§ 30a odst. 1 písm. b) autorského zákona

Do práva autorského nezasahuje právnická osoba, která pro svou vlastní vnitřní potřebu zhotoví tiskovou rozmnoženinu díla na papír nebo podobný podklad fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky, s výjimkou případu, kdy jde o vydaný notový záznam díla hudebního či hudebně dramatického.

Vnitřní potřebou školy se chápe potřeba zaměstnanců právnické osoby (resp. pedagogických pracovníků právnické osoby), nikoli dětí, žáků, studentů, kteří se ve škole vzdělávají. Jaký je v této souvislosti legální a nelegální postup pedagogického pracovníka?

Pedagogický pracovník jako zaměstnanec školy (jako právnická osoba) pořídí kopie učebnice nebo jiného literárního textu pouze pro ostatní pedagogické pracovníky za tím účelem, aby byly takto rozmnožená učebnice nebo jiný text současně přístupné několika učitelům. Učitelé však musejí užívat rozmnoženiny „pro sebe“, pro svou přípravu k vyučování.

Pedagogický pracovník, který využívá učebnici zakoupenou školou pro vnitřní potřebu školy, uvedenou učebnici nakopíruje pro žáky nebo studenty.

Také ve vztahu k užití díla pro vnitřní potřebu právnické osoby se výše uvedený výklad autorů článku neodlišuje od výkladu uvedeného ve „Sdělení Svazu“.

Pedagogický pracovník může vytvořit vlastní autorské dílo, ve kterém jsou v odůvodněné míře použity výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů. Tehdy pedagogický pracovník (jako autor) použije bezúplatnou zákonnou licenci, tzv. malou citaci [§ 31 odst. 1 písm. a) autorského zákona]. Může se jednat např. o učebnici, ve které pedagogický pracovník (jako autor) používá výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů.

Dále pedagogický pracovník může zpracovat např. odborné dílo, učebnici, do kterého zařadí drobná celá zveřejněná díla. Tehdy použije tzv. velkou citaci dle § 31 písm. b) autorského zákona.

Při použití tzv. malé citace i velké citace je nutné důsledně dodržovat pravidla, která stanoví autorský zákon. Konkrétně to znamená, že

Jaký je legální a nelegální postup v případě malé nebo velké citace?

Pedagogický pracovník jako autor napíše „průřezovou“ učebnici věnovanou lokalitě, ve které se nachází jeho škola, např. Valašsku. V této učebnici, která má sama o sobě originální charakter autorského díla, důvodně a účelně využívá výňatky z děl jiných autorů nebo drobná celá díla jiných autorů z oblasti geografie, historie, literatury apod. Vždy uvádí jméno autora (pokud se nejedná o dílo anonymní), název díla a pramen.

Tuto učebnici pak využívá při vzdělávání žáků, a to např. i tak, že uvedenou vlastní učebnici zpřístupňuje žákům pomocí hesla prostřednictvím webových stránek školy.

Pedagogický pracovník sestaví „čítanku“ textů, „databázi“ úloh apod. takovým způsobem, že je pouze seskupí, případně opatří pouze jednoduchými glosami. Využívá takové „dílo“ při vyučování, kopíruje je nebo zpřístupňuje žákům.

Ohledně tzv. malé a velké citace autoři článku souhlasí s výkladem uvedeným ve „Sdělení Svazu“.

Výuková licence je jedním z nejčastěji používaných nástrojů, prostřednictvím kterých lze užít autorské dílo bez souhlasu autora. Proto na úvod uveďme pasáž autorského zákona, která ji zakotvuje.

Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.

Z uvedeného je zřejmé, že je nutné ujasnit:

Dále je nutné ozřejmit, v jakém vztahu může být „ilustrační účel“ a užití díla „při vyučování“.

Jakým způsobem je možné dílo užít? Na základě výukové licence lze dílo , který stanoví autorský zákon. To znamená, že lze mimo jiné pořizovat „papírové“ nebo elektronické kopie autorského díla (např. učebnice).

Vymezení užití autorského díla je bezesporu jedním z nejproblematičtějších momentů užití autorského díla a dvojnásob to platí při užití autorského díla ve školách. Proto v souvislosti s ilustračním účelem užití díla dále vyčleňujeme dva úhly pohledu, které se v praxi přirozeně prolínají, ale pro pochopení problematiky jsou jistě účelné.

V následujícím schématu jsou uvedené úhly pohledu spojeny s otázkami, které si může pedagogický pracovník klást při užití autorského díla.

Podle právního názoru autorů článku je „ nutné užití díla chápat jako použití díla k následujícím účelům:

V tomto smyslu si lze představit užití autorského díla takovým způsobem, že pedagogický pracovník:

Je evidentní, že „znázornění“, „demonstrování“ nemusí být chápáno pouze jako postup, kdy je při výuce nejprve určitá informace učitelem sdělena obecně a následně se toto obecné sdělení „ilustruje“ učitelem nebo žáky pomocí ukázek (fotografií, obrázků, básní atd.); užití cizích autorských děl k ilustračnímu účelu jistě nevylučuje ani metody výuky, při kterých žák poznatky samostatně vyvozuje; je však nutné, aby byl takový postup v mezích porovnání, zobecnění znaků, zařazení druhu k určitému rodu atd.

V tomto smyslu si lze představit užití autorského díla takovým způsobem, že pedagogický pracovník:

Jak použití autorského díla k ilustračnímu účelu v doslovném slova smyslu, tak ve smyslu ilustrování určité situace, na kterou navazuje další vzdělávací činnost, pro žáka představuje vzdělávací proces. Z „pedagogického“ úhlu pohledu jej můžeme vnímat jako „frontální výuku“, rozvinutí a zafixování slovní zásoby nebo jako praktickou aplikaci obecně popsaných matematických a ekonomických zákonitostí, a proto současně i procvičení určitých logických, matematických úkonů. Z právního úhlu pohledu je však nutné, aby si byl pedagogický pracovník jist tím, že v rámci své vzdělávací činnosti respektuje ilustrační účel použití autorského díla.

Pedagogický pracovník nebude využívat autorské dílo k ilustračnímu účelu, pokud např.:

Shrnuto: Při kopírování učebnic nebo jiných literárních děl si musí být pedagogický pracovník jist v tom, že při práci s kopiemi zřetelně převažuje ilustrační účel a nedochází k neoprávněnému šíření díla.

Podle názoru autorů článků bude výukové licence zachován, pokud pedagogický pracovník bude využívat kopírování nebo zprostředkování částí učebnice spíše ojediněle a důvodně, např. pokud (zejména z technických důvodů) nemůže připravit svůj vlastní ilustrační materiál (např. vlastní, originální pracovní listy) a zároveň nebude užitím díla přesahovat rozsah odpovídající sledovanému (tj. ilustračnímu) účelu (např. tím, že by byla žákům zpřístupněna během vyučování celá e-kniha, když k ilustraci slohového útvaru postačí dvě strany).

K nedodržení ilustračního účelu a dalšímu šíření autorského díla (např. učebnice) může dojít tedy i tehdy, když pedagogický pracovník postupně zkopíruje pro žáky celý pracovní sešit nebo učebnici nebo jejich podstatnou část.

Nelze zapomínat, že v rámci výukové licence je nutné dodržovat nejen ilustrační účel užití díla, ale je nutné plnit i další povinnosti. Ve všech případech ilustračního využití autorského díla v rámci výukové licence je totiž nutné splnit zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení § 31 odst. 1 věta za středníkem autorského zákona, tj. .

Podle § 31 odst. 1 písm. c) autorského zákona má být při využití výukové licence dílo užito pro ilustrační účel při vyučování. Je evidentní, že doba „vyučování“ je spojena s přímým působením pedagogického pracovníka na děti, žáky nebo studenty. V této souvislosti vzniká otázka: Mají se dětem, žákům, studentům zpřístupnit „papírové“ nebo elektronické kopie učebnic, pracovních listů atd. pouze v přesně vymezené době vyučování? Tj. musejí se po vyučování uvedené „papírové“ kopie vrátit pedagogickému pracovníkovi a elektronické kopie se musejí znepřístupnit? Nebo lze za určitých podmínek kopie dětem, žákům, studentům ponechat?

Odpověď na uvedené otázky se odvíjí z jednoduchého základu - užití autorského díla bez souhlasu autora na základě výukové licence spadá v autorském zákoně mezi výjimky. Užívání výjimek se však nemá změnit na běžný postup, tj. pravidla, za kterých lze používat výjimky, je nutné chápat restriktivně. V opačném případě by „výjimečný postup“ neplnil svou funkci, byl by nadužíván, resp. zneužíván.

Meze pro používání výjimek, které stanoví autorský zákon, a jejich promítnutí do praxe škol znázorňuje následující shrnutí:

Výše uvedeného informace shrnujeme do příkladů legálního a nelegálního postupu.

Ohledně výukové licence autoři článku souhlasí s výkladem uvedeným ve „Sdělení Svazu“.

Porušení autorského zákona ze strany pedagogického pracovníka může mít hned několik právních důsledků, a to nikoliv jen pro samotného pedagogického pracovníka, ale i pro školu.

V první řadě jde o držitele majetkových autorských práv na vydání bezdůvodného obohacení nebo náhradu škody za užívání díla bez souhlasu a licence autora. V praxi to znamená, že držitel majetkových autorských práv (např. nakladatelství) podá žalobu na školu, ve které dochází v rámci výuky k porušování jeho autorských práv. Touto žalobou se bude držitel majetkových práv domáhat náhrady škody za užívání díla bez souhlasu a licence autora, kterou v žalobě vyčíslí. V případě úspěchu takové žaloby by škola mohla (měla) částku, kterou by byla povinna na základě rozsudku zaplatit, nárokovat po tom pedagogickém pracovníkovi, který se porušení autorského zákona dopustil.

Dále za porušení autorského zákona hrozí jak pedagogickému pracovníkovi, tak škole i , a to za neoprávněné užití autorského díla (viz § 105a a násl. autorského zákona). K tomu by mohlo dojít v tom případě, pokud by držitel majetkových autorských práv (např. nakladatelství) nebo např. Česká školní inspekce v rámci své dozorové činnosti zjistili, že v rámci činnosti školy dochází k neoprávněnému užití autorských děl, a učinili o tom oznámení příslušnému správnímu orgánu. Tím je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán. V případě prokázání spáchání přestupku hrozí pokuta až do částky 150 000 Kč. Pokud by bylo přestupkové řízení vedeno proti škole jakožto subjektu, v rámci jehož činnosti k porušení autorského zákona došlo, škola by následně opět mohla částku uhrazenou na pokutu vymáhat vůči tomu pedagogickému pracovníkovi, který autorský zákon porušil.

V souvislosti s přestupky je vhodné zmínit i to, že ke spáchání přestupku postačí i jen nedbalostní jednání ze strany pedagogického pracovníka, tedy protiprávní jednání vyplývající z neznalosti právní úpravy. Nemusí se tedy jednat o úmyslné protiprávní jednání jako v níže uvedeném případě trestného činu.

V závažnějším případě (pokud by škoda způsobená porušením autorského práva dosáhla částky nejméně 5 000 Kč⁴⁾a pokud by šlo zároveň o úmyslné jednání ze strany pedagoga) by se mohlo jednat i o porušení autorského práva dle ustanovení § 270 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Byť lze úmyslné protiprávní jednání ze strany pedagoga při vyučování považovat spíše jen za teoretické s velmi nízkou pravděpodobností realizace, je vhodné na tomto místě takové důsledky rovněž uvést, jelikož mohou být velmi zásadní. K zahájení trestního řízení by opět - stejně jako v případě přestupku - mohlo dojít např. na základě oznámení Policii ČR ze strany držitele majetkových autorských práv (např. nakladatelství) nebo České školní inspekce, pokud by zjistili porušení autorského práva v dané škole. V případě, že by i policejní prověřování potvrdilo úmyslné spáchání trestného činu porušení autorského práva, byla by věc postoupena státnímu zastupitelství a následně projednávána v soudním řízení. Pedagogovi, který by se trestného činu dopustil, může hrozit - nebude-li škoda převyšovat částku 500 000 Kč - trest odnětí svobody až na dva roky, zákaz činnosti nebo propadnutí věci použité k páchání trestné činnosti. V případě trestního řízení vůči škole by jí mohl být uložen např. peněžitý trest nebo povinnost uveřejnění rozsudku či jiný trest dle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob. K trestní odpovědnosti školy přitom dle ustanovení § 8 odst. 2 písm. b) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob postačí i to, že škola neprovedla taková opatření, která po ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby spáchání trestného činu zabránila, zejména potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců. Za opatření, které by mohlo jednání pedagogů v rozporu s autorským zákonem, lze nepochybně považovat například školení a vzdělávání pedagogů v oblasti dodržování autorského práva. V případě, že by škola prokázala, že učinila vše, co po ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby spáchání trestného činu zabránila (např. své zaměstnance pravidelně školila apod.), zprostila by se své trestní odpovědnosti a trestnímu stíhání by byl vystaven jen konkrétní pedagogický pracovník, který úmyslně porušoval autorský zákon.

V souvislosti s důsledky porušení autorského zákona je vhodné zmínit i to, že civilněprávní nároky na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení a veřejnoprávní postih v podobě přestupkové nebo trestněprávní sankce se nevylučují. Naopak poškozený držitel majetkových práv se může jak do přestupkového, tak do trestního řízení přihlásit se svým nárokem na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení. V takovém případě může být příslušným správním orgánem (v případě přestupku) nebo soudem (v případě trestného činu) rozhodnuto jak o sankci za porušení autorského zákona, tak i o povinnosti nahradit poškozenému vzniklou škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení.

Jak vyplývá z výše uvedeného, užívání autorských děl v rámci výuky v žádném případě není svévolné a je třeba respektovat zákonné limity pro takové užívání. Nejedná-li se tedy o užívání díla na základě souhlasu držitele majetkových autorských práv (tj. na základě poskytnuté licence), je možné takové dílo užívat pouze tehdy, bude-li se jednat o některou ze zákonných výjimek zakotvených v ustanovení § 30 (volné užití pro vlastní potřebu), § 30a (vytvoření rozmnoženiny pro vnitřní potřebu školy) nebo § 31 (malá a velká citace a výuková licence).

Autoři konstatují, že v rámci výkladu uvedených výjimek, který je uveden v článku, se ztotožňují s právním názorem vyjádřeným ve „Sdělení Svazu“.

Orientovat se v různých způsobech užití díla, navíc vázaných na odlišné podmínky, může být pro pedagogické pracovníky v některých případech poměrně složité. V tomto směru lze kvitovat sdělení Svazu českých knihkupců a zakladatelů, z. s., ze dne 6.11.2017 rozeslané ředitelům škol, které může posloužit jako jeden ze způsobů osvěty o právní úpravě ochrany autorských práv. Taková osvěta a dostatečná znalost (proti)právního jednání na úseku autorských práv je pak důležitá nejen pro pedagogy, ale i pro samotné školy. Důsledky porušení totiž mohou dopadnout na oba tyto subjekty, přičemž v krajním případě se může jednat i o dopad trestněprávní. S ohledem na tyto skutečnosti lze doporučit v případech, kdy si nejsou pedagog, respektive škola jisti, zda svým postupem neporušují autorský zákon, aby svůj postup konzultovali s odborníkem či právníkem.