Školy a cestování žáků: I. část

Typů školních akcí, při kterých se cestuje, je mnoho. Většina škol podniká minimálně jednodenní exkurze, školní výlety, školy v přírodě, lyžařský výcvik, vodácký kurz, jazykové kurzy v zahraničí. Některé školy žákům umožňují jet nebo je samy vysílají na dlouhodobý zahraniční školní pobyt spojený s návštěvou školy. Tyto akce mohou mít odlišný právní režim. Záleží na délce pobytu, zajišťovaných službách nebo na tom, kdo akci organizuje. V naší advokátní praxi specializované na právní souvislosti cestování jsme se setkali minimálně se čtyřmi možnostmi:

Podle toho, kdo je organizátor akce, se určuje právní předpis, kterým se (školní) akce bude řídit. Může se jednat o zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), nebo o zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (občanský zákoník), nebo o kombinaci obou. Při angažování cestovní kanceláře může do hry vstoupit též zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu (zákon o cestovním ruchu).

Školský zákon upravuje povinnosti a odpovědnost školy při poskytování vzdělávání, občanský zákoník upravuje pravidla, kterými se řídí smlouva o ubytování, smlouva o přepravě, příkaz a zprostředkování nebo smlouva o zájezdu. Občanský zákoník také obsahuje obecná pravidla odpovědnosti za škodu. Zákon o cestovním ruchu stanoví, kdo je oprávněn na podnikatelském principu organizovat, nabízet a prodávat služby cestovního ruchu nebo jejich kombinace v podobě zájezdů nebo tzv. spojených cestovních služeb. V každé ze zmíněných tří situací se uplatní více než jeden právní předpis, což je obtížně uchopitelné i pro právníka.

Oprávnění pořádat školní akce mimo prostor školy vyplývá z obecných ustanovení školského zákona a dále je specifikováno ve vyhlášce o základním vzdělávání¹⁾ a vyhlášce o středním vzdělávání.²⁾

Dle příslušné vyhlášky základní školy mohou organizovat zotavovací pobyty žáků ve zdravotně příznivém prostředí bez přerušení vzdělávání, výjezdy do zahraničí a další akce související s výchovně-vzdělávací činností školy. Střední školy dle příslušné vyhlášky mohou organizovat lyžařské výchovně výcvikové kurzy, sportovní nebo poznávací turistické kurzy a další akce související s výchovně-vzdělávací činností školy. Podmínkou pro realizaci jakýchkoli školních akcí mimo prostor školy je to, že jejich pořádání musí být v souladu se školním vzdělávacím programem.

Pořádá-li tedy škola výlet nebo exkurzi v souladu se školním vzdělávacím programem, bude se její organizace a konání řídit primárně školským zákonem a příslušnou vyhláškou. To znamená, že mezi školou a žákem není za účelem konání akce uzavřena žádná smlouva ve smyslu občanského zákoníku, nýbrž akce je poskytováním vzdělávání. Škola žákovi proto neodpovídá za vady výletu nebo exkurze a nevznikají jí povinnosti typické pro podnikatele, např. poskytnout žákovi slevu při výskytu vady. Na druhou stranu je škola povinna zajistit v průběhu výletu nebo exkurze dohled nad žáky ve smyslu § 29 školského zákona a odpovídá za škodu, která žákovi vznikla porušením dohledové povinnosti.

Aby škola výlet podnikla, musí v praxi pro žáky zajistit dopravu, ubytování nebo další služby, které jsou zákonem o cestovním ruchu označovány jako služby cestovního ruchu. V této souvislosti je třeba školy důrazně upozornit, že organizování, nabízení nebo prodej služeb cestovního ruchu soustavně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem zisku je podnikatelská činnost vyhrazená cestovním agenturám, a v případě zájezdů dokonce pouze cestovním kancelářím. Jelikož škola organizuje školní akce zpravidla pravidelně, svým jménem a na vlastní odpovědnost, je zásadní, aby akce nebyly pořádány za účelem zisku. Ostatně uvedené je v souladu s principem, že vzdělání je v ČR bezplatné. Pokud by se škola dostala do situace, že pořádá cestovní akce pro žáky za účelem dosažení zisku, dopouštěla by se neoprávněného podnikání a vztáhly by se na ni veškeré povinnosti typické pro podnikatele v cestovním ruchu. V této souvislosti je vhodné upozornit, že Ministerstvo pro místní rozvoj, které je ústředním orgánem státní správy pro dohled nad podnikáním v cestovním ruchu, v roce 2018 zřídilo speciální pracovní skupinu pro potírání černého podnikání, ve které jsou sdruženi zástupci podnikatelů, živnostenských úřadů a ministerstva. Některé z případů, které skupina projednávala, se týkaly právě aktivit škol nebo jednotlivých učitelů.

Pořádání školních akcí znamená pro školu zvýšení nákladů. Musí uvolnit učitele, vyplatit jim cestovní náhrady, zajistit suplování. Proto se bohužel v praxi můžeme setkat i se situací, kdy učitelé pořádají pro žáky výlety ve volném čase – buď o víkendech, nebo o prázdninách – sami a škola se od těchto akcí distancuje. Extrémní situací je, když pedagog za účelem realizace výletu či exkurze čerpá dovolenou a zároveň žáci mají omluvené absence. Tento den pak využijí ke konání výletu. Tato praxe představuje dle našeho názoru obcházení zákona a z toho důvodu lze mít obavu, že pokud by během takové akce došlo k nehodě, šla by odpovědnost stejně za školou.

Nicméně některé akce lze dle našeho názoru skutečně považovat za soukromou iniciativu učitelů. Tak tomu bude, jestliže se akce koná o prázdninách nebo o víkendu, není pro žáky povinná a škola se od ní distancuje. Zákonný zástupce dítěte současně nesmí být uveden v omyl ohledně toho, o čí akci se jedná. V takovém případě se na akci nepoužije školský zákon, ale obecná ustanovení občanského zákoníku. Pořadatelem je sám učitel, nikoliv jako pedagog, ale jako soukromá osoba. Učitel je povinen vykonávat dohled nad žáky, avšak nikoliv podle školského zákona, ale podle ustanovení § 881 občanského zákoníku, které zní:

Stejně jako u školy i u pedagoga platí, že akce nesmějí být organizovány soustavně, jménem pedagoga, na jeho odpovědnost a za účelem zisku, jinak by si pro jejich pořádání pedagog musel opatřit příslušnou živnost cestovní agentury nebo cestovní kanceláře. V opačném případě půjde o černé podnikání se všemi s tím spojenými důsledky.

Pořádá-li akci pouze učitel, odpovídá sám za vzniklé škody, a to bez omezení. Pojištění školy nekryje pojistné události vzniklé při těchto akcích.

Na českém trhu se objevuje stále více cestovních kanceláří, které se specializují na pořádání školních výletů, zájezdů nebo tzv. zahraničních školních pobytů. Jedná se o cestovní kanceláře, které cestovní akci žáků školy zařídí jakoby na klíč. Školy k využívání služeb cestovních kanceláří vede zejména to, že neřeší organizaci a starají se maximálně o výběr peněžních prostředků a předávání informací. Avšak i výběr peněz obstarají některé cestovní kanceláře samy. Pro cestovní kanceláře se naopak jedná o výhodný obchodní model, jelikož mají zajištěný plný autobus a snížené náklady na .

Tento způsob pořádání je však nejkomplikovanější. Při jeho realizaci se uplatní všechny tři zmíněné zákony, tj. školský zákon, občanský zákoník i zákon o cestovním ruchu. O vztazích mezi žákem, resp. jeho rodiči, školou a cestovní kanceláří jsme se pro jejich složitost a současně důležitost rozhodli pojednat v samostatném článku v čísle časopisu, které bude následovat.

Poslední možností kombinace, jak mohou žáci ve škole cestovat, je situace jako podle bodu 2, přičemž však pedagog využívá služeb cestovní kanceláře. Jedná se tak typicky o výlet o prázdninách pořádaný přímo pedagogem, od kterého se škola distancuje a který realizuje pedagog v době své dovolené. Může se jednat třeba o letní tábor pro děti z konkrétní školy.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o obdobu bodu 3, nemusí tomu tak být a bude záležet na konkrétním smluvním nastavení mezi pedagogem a cestovní kanceláří. Učitel může být pouhým zprostředkovatelem zájezdu pro sebe a žáky. Pak je jediným organizátorem cestovní kancelář a ta odpovídá za splnění všech povinností podle občanského zákoníku a zákona o cestovním ruchu. Školský zákon se neuplatní.

Při pořádání akcí mimo školu by si školy měly nejprve uvědomit, zda se skutečně jedná o školní akci, tj. zda organizace této akce má oporu ve školním vzdělávacím programu. Pokud ano, je na nich, zda se organizace ujmou samy, nebo zda se spojí s profesionálem, kterým může být podle typu akce cestovní agentura nebo cestovní kancelář. V každém případě není vhodné, aby výlety, exkurze či pobyty, které mají oporu ve vzdělávacím programu, pořádali sami pedagogové ve svém volném čase, jelikož se může jednat o obcházení zákona, pro které by škola své případné odpovědnosti stejně neunikla.