V době mého středoškolského studia byl pro nás ředitel školy něco jako paní Columbová. Věděli jsme, že existuje, ale po celou dobu studia ho nikdo z nás neviděl. Znali jsme jen jeho podpis na našich vysvědčeních. Nikdo tehdy neřešil, jak se ve škole cítíme, co bychom si přáli, případně co bychom rádi změnili. Nikdy jsme nedostali prostor k tomu, abychom mohli zhodnotit a ovlivnit organizační záležitosti školního roku, klima školy, či dokonce kvalitu naší výuky.
D
oba se změnila a dnes už je tomu naštěstí jinak. Většina z nás si moc dobře uvědomuje, že my jsme tady pro naše žáky, a ne žáci pro nás. I když se stále ještě v pedagogických sborech občas objevují lidé, kteří se s tím smiřují velmi těžce. Není to tak dávno, co jsem obdržel výpověď jedné kolegyně, která v ní jako jeden z důvodů svého odchodu z naší šk