Porušení pracovní kázně učitele zvlášť hrubým způsobem

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4387/2007, www.nsoud.cz

Rozsudek Nejvyššího soudu, který je dále podrobněji popsán, snad alespoň částečně pomůže rozptýlit naznačené obavy; ostatně soudní judikatura vymezující pracovněprávní otázky v oblasti školství je již celkem bohatá¹⁾.

Úvodem je třeba ještě čtenáře upozornit na skutečnost, že popisované rozhodnutí vydal Nejvyšší soud na pozadí nyní již neúčinného („starého“) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce. Přestože aktuálně účinný („nový“) zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, konstruuje podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru s odchylkami oproti předchozí úpravě, je třeba považovat popisované rozhodnutí i nadále za užitečné výkladové vodítko pro řešení obdobných sporů.

V popisovaném případě ukončila základní škola s jedním ze svých učitelů pracovní smlouvu, a to „okamžitým zrušením“.Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem bylo spatřováno mimo jiné v tom, že „opakovaně v úmyslu děti potrestat“ používá vůči nim „nepřiměřená opatření spočívající v tom, že žáky tahá za vlasy, cvrnká do hlavy a žákyně 8. třídy musela klečet u lavice a na stupínku, na hodinu fyziky si měla donést hrách za tímto účelem, který v tašce prokazatelně měla“, k potrestání žáků používá „neadekvátní metody a před žáky používá i hrubá slova“.

Uvedený učitel (žalobce) se nicméně u soudu domáhal určení, že zrušení jeho pracovního poměru je neplatné.Svoji žalobu odůvodnil zejména tím, že K porušení pracovní kázně z jeho strany navíc nedošlo tak závažným způsobem, že by s ním musel být pracovní poměr zrušen okamžitě.

Příslušný okresní soud žalobě vyhověl, neboť podle něj chování žalobce nebylo natolik závažné, aby mohlo dojít k okamžitému zrušení pracovního poměru;

Proti takovému rozhodnutí se nicméně žalovaná základní škola odvolala a k jejímu odvolání krajský soud rozsudek soudu okresního změnil. Dospěl k závěru, že přístup žalobce (učitele) k drobnějším prohřeškům žáků, popř. jejich nepozornosti při vyučování, se v minulosti možná nijak nevymykal běžným praktikám používaným školou, ale v současné době žalobce závažným způsobem překročil rámec nynějších požadavků na školua pedagogické pracovníky v přístupu ke školní mládeži. Ne všichni žáci byli navíc s uvedeným jednáním žalobce srozuměni a někteří se jím cítili být ponižování až šikanováni.

Krajský soud také přihlédl k obtížím, které žalobce vytýkaným jednáním způsobil žalované, která se v přímém důsledku jednání žalobce ocitla pod tlakem jak rodičů dotčených žáků, tak i školských kontrolních orgánů, i k tomu, že

Krajský soud tak dospěl k závěru, že porušení pracovní kázně žalobce dosáhlo intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a že vzhledem k okolnostem případu nebylo možno po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala, a to ani po dobu výpovědní lhůty.

S takovým rozhodnutím krajského soudu však žalobce (učitel) nesouhlasil, a proto se s dovoláním obrátil na Nejvyšší soud.V tomto dovolání mimo jiné uvedl, že jednání nezletilých dětí bylo nevhodné, chovaly se nezodpovědně a intenzita chování učitele nebyla tak závažná s ohledem na soustavné vyrušování dětí při vyučování, jejich nesoustředěnost, neochotu žáků spolupracovat.Jak dále uvedl,

Nejvyšší soud v rámci odůvodnění popisovaného rozhodnutí nejprve připomněl, že a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny zaměstnanci právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitého stupně intenzity.

Nejvyšší soud dodal, že Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení pracovní kázně“, „závažné porušení pracovní kázně“ a „porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž

soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod.

Podle Nejvyššího soudu v projednávané věci odvolací soud při zkoumání, zda žalobce (učitel) tím, že se nevhodně choval k žákům 8. třídy základní školy, porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, Uvážil, že vytýkaným jednáním a jejich přístup ke školní mládeži, neboť drobnější přestupky žáků, popř. jejich nepozornost při vyučování, řešil způsobem (tahání za vlasy, cvrnkání do hlavy, klečení), se kterým ne všichni žáci byli srozuměni a naopak se jím cítili být ponižováni až šikanováni, že intenzitu porušení pracovní kázně nemůže snížit ani žalobcem tvrzené „soustavné vyrušování dětí při vyučování, nesoustředěnost, neochota spolupracovat, že se nepřipravovaly na vyučování, chovaly se nevhodně, vyrušovaly a nedávaly pozor“.

Jak dále uvedl, způsob, jakým žalobce vyžadoval po žácích pozornost a spolupráci při vyučování, je zcela v rozporu s Úmluvou o právech dítěte, neboť uvedená úmluva dětem zaručuje, aby byla kázeň ve škole zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností dítěte. Podle názoru Nejvyššího soudu tedy odvolací soud v souladu se zákonem dospěl ke správnému závěru, že jednáním, vytýkaným v okamžitém zrušení pracovního poměru, žalobce (učitel) porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem.