Na Novém Zélandu žije necelých pět miliónů obyvatel, na které se vztahuje povinná školní docházka od 6 do 16 let. Pokud byste zde začínali výuku (ať už jako školní psychologové, studenti či učitelé), zasedali byste do lavic na přelomu ledna a února. Čím nás může novozélandská školní psychologie obohatit? Kde najdeme průniky s naším systémem a kde odlišnosti? Přijměte pozvání k nahlédnutí pod pokličku ostrova ve vzdálených vodách mezi Tasmanovým mořem a jižní částí Tichého oceánu.
Děti na Novém Zélandu mohou navštěvovat státní, soukromou či speciální školu, anebo studovat distanční formou (ze zdravotních či jiných důvodů). Před nástupem do školy mohou navštěvovat mateřskou školu, denní centra nebo herní centra, kam je docházka pouze dobrovolná (Edwards, Annan a Ryba, 2007). Školní rok přibližně kopíruje rok kalendářní, výuka končí v půlce prosince1).
Populace na Novém Zélandu je etnicky diverzifikovaná. Mezi hlavní etnické skupiny patří Evropané, Maorové, Asiaté a Pacifičané. Dvacet procent z obyvatel se narodilo mimo Nový Zéland (Edwards et al., 2007). Tato etnická diverzita se mimo jiné odráží v práci pedagogických psychologů (Jimerson, Annan, Skokut a Renshaw, 2009). Jak píše MacFarlane (2005, podle Jimerson et al., 2009), nejpoužívanějším jazykem na Novém Zélandu je angličtina. Oficiální jazyky jsou však dva – angličtina a maorština. Maořané tvoří přibližně 15 % novozélandské populace. Všichni psychologové jsou povinni ctít principy „Treaty of Waitangi“, což je dokument, který vznikl roku 1840. Je to smlouva mezi Maory a tehdejší britskou královnou popisující partnerství mezi oběma stranami za účelem ochrany maorské kultury a jazyka. Edwards a kol. (2007) uvádějí, že psychologové musí rozvíjet znalosti a schopnosti, které jsou nezbytné pro efektivní spoluprácis maorskou populací.
Začátek poskytování služeb pedagogických psychologů se datuje k roku 1948. Od té doby dodnes prošla pedagogická psychologie rozmanitým vývojem (Edwards et al., 2007). Podle Novozélandské psychologické rady (
New Zealand Psychologists’ Board
, NZPB) bychom mohli pedagogické psychology (
educational psychologists
) definovat tak, že „pedagogičtí psychologové aplikují psychologické poznatkya teorii vyplývající z výzkumů v oblastech učení a vývoje za účelem pomoci dětem, mladým lidem, dospělým a jejich rodinám v otázkách jejich učení, akademického výkonu, behaviorálního, sociálního a emočního vývoje. Využívají psychologické a pedagogické metody a aplikují intervence s použitím systematického, ekologického a vývojového přístupu. Svou praxi vykonávají v rámci své vlastní úrovně expertízy a s ohledem na etické, právní a komisí nastavené standardy“ (Bourke a Dharan, 2015, s. 371). V rámci své práce se zabývají tedy zejména otázkami učení, kognice a motivace, vývoje a patologiemi, jako je šikana nebo psychická onemocnění, a to jak na individuální úrovni při práci s dětmi a mladými lidmi do 21 let, učiteli nebo rodinami, tak na obecnější celoškolní úrovni při vytváření plánů intervence (Bourke a Dharan, 2015).Každý psycholog musí být zaregistrován pod Novozélandskou radou psychologů, v angličtině tato organizace nese název