Od 18. listopadu 2020 se do škol vrátili žáci 1. a 2. tříd základních škol. Brzy se chystají další změny ve školství, které zatím nejsou zcela jasné. Listopad roku 2020 se v mnohém nepodobal předchozím listopadům. Změny nastartované přenosem onemocnění covid-19 na evropský kontinent v březnu letošního roku se ve společnosti dotkly všech – zvýšená opatrnost, ohledy na ohrožené skupiny obyvatel, ochranné roušky na obličejícha dodržování sociální distance.
Takřka revoluční dopad má aktuální dění na režim vzdělávání, na školní docházku. Návodů na to, jak obstát při volbě jednotné videoplatformy, jak strukturovat distanční online vzdělávání či jak volit správné rozvržení online výuky a samostatné práce žáků, již éterem několik rezonuje. Pojďme si ale položit otázku:
„Jak se starat o oblast psychohygieny v procesu vzdělávání v této nelehké době?“
Rovina péče o duševní blaho se týká jak samotných pedagogů, tak přeneseně i žáků, ať už se vzdělávání účastní v online distanční podobě, či navštěvují školu prezenčně.Současnost je orámována dvěma hlavními prvky: pocity sociální izolace, resp. osamělosti a nejistotou týkající se dalšího vývoje omezujících vládních opatření. Tyto pocity se velice snadno překlopí v pesimistické vyhlídky, nálady blížící se depresivnímu prožívání. V kombinaci se snahou obstát v době, kdy se na pedagogy nakládá nutnost zorientovat se ve způsobech distanční formy vzdělávání za pomoci online nástrojů, se lehce dostaví pocity vyčerpání a beznaděje. Nutné je rovněž připomenout, že mnoho pedagogů se ocitá ve vícero životních rolích a vedle pracovního zařazení „učitel“ jsou ještě rodiči, kteří bojují na obou stranách barikády online distančního vzdělávání (rodina–škola), čímž je jejich nasazení v době online distanční výuky znásobeno péčí o vlastní potomky a působením na ně jako otec/matka.
Pokud si představíme, že pedagog je balónkem a všechny zmíněné faktory jsou různé plyny, které ho naf