Zdravé děti jsou a byly i dříve živé, aktivní, někdy až nadměrně aktivní. Občas mluví nahlas, nezřídka ovšem přímo povykují, výskají, křičí, piští, dokonce hulákají. A ještě u toho poskakují, lítají sem a tam jako neřízené střely. A nejednají tak jako my pouze proto, že máme zlost, jsme naštvaní a rozčilení, nebo když vyhrajeme milion, ale většinou z obyčejné radosti ze života, z dobrého pocitu, že žijí, že jsou spokojené. A jindy naopak proto, že něco nevyšlo podle jejich přání. Podobné způsoby chování bychom měli u dětí připouštět – nechovají tak schválně, aby nás naštvaly. Jen dávají najevo svým způsobem tolik žádoucí a v životě potřebné emoce.
Nepřeháníme to?
PhDr.
Václav
Mertin
Dětský psycholog
Je jasné, že existují situace a prostředí, kde jsou tyto záporné, ale i kladné způsoby chování nevhodné. Děti proto musíme postupně naučit rozlišovat přiměřenost rozmanitého chování. Rodiče se v tomto ohledu výrazně liší, podobně později učitelé. Přístup některých se blíží striktnímu a