Sociální pedagogové se stávají nepostradatelnou součástí školního týmu. Pomáhají zlepšit školní docházku, komunikují s rodinami, řeší šikanu, zajišťují podporu pro sociálně znevýhodněné děti a odbřemeňují učitele od administrativy. Díky jejich práci se daří nejen udržet děti ve vzdělávacím systému déle, ale i vyrovnávat sociální rozdíly, což je zásadní pro budoucnost celého školství. O práci sociálních pedagogů jsme hovořili s Mgr. Natálií Jaššovou, ředitelkou ZŠ v Budišově nad Budišovkou, kde sociální pedagogy využívají. Natálie v posledních týdnech iniciovala otevřený dopis na podporu sociálních pedagogů ve školách, kterým upozorňuje na klíčovou potřebu zajistit financování těchto pozic.
Ředitelka ZŠ: „Sociální pedagog ve škole je klíčová podpora pro žáky, učitele i vedení“
Vlasta
Holéciová
Platforma pro včasnou péči.
Můžete stručně vysvětlit, jaká je hlavní role sociálního pedagoga ve školách?
V úvodu rozhovoru musím upřesnit jedno: činnosti sociálního pedagoga jsou velice pestré, jejich spektrum je opravdu široké – od individuální práce se žáky přes terénní práci v rodinách až po odborné konzultace s dalšími organizacemi či zajištění pomoci potřebným dětem a někdy i odhalování opravdu ohrožených dětí. Zásadní význam mají sociální pedagogové také v mateřských školách, protože snaha minimalizovat vliv prostředí na děti začíná již před jejich vstupem do základní školy.
Já mohu jednoznačně říct, v čem vidíme v naší škole přínos pozice sociálního pedagoga: pomoc třídnímu učiteli při řešení docházky žáků do školy (jinými slovy: kdyby žáci do školy chodili a rodiče jejich absenci zbytečně nekryli, možná bychom přestali řešit polovinu věcí v celém školství…) – tady jde hlavně o komunikaci s rodinou, řešení podezření na skryté záškoláctví, použití naší tzv. „Přílohy č. 2“ školního řádu v praxi, komunikace s lékaři, odborníky. Sociální pedagog s třídním učitelem také aktivně řeší třídní klima, šikanu nebo různé nesrovnalosti mezi spolužáky.
Dále přináší do prostředí našich pedagogických a provozních porad a také přímo třídním učitelům informace z terénu – tzn. skutečný obraz o situaci rodiny, zázemí, které dítěte má. V jakých podmínkách se učí, v čem může pomoci škola. Zároveň ale náš sociální pedagog nezbavuje zodpovědnosti rodiče, v terénu jim jasně říká, kdy a za jakých podmínek pomůžeme my jako škola (např. v doučování, v dotaci na stravování žáků aj.), současně ale jasně stanovuje podmínky, které rodič musí plnit: kdy se má žák / rodič dostavit do školy, v čem je potřeba podpořit dítě doma, co je pro něj potřeba zajistit.
A v neposlední řadě je přínosem sociálního pedagoga odbřemenění pedagogů od administrativní zátěže – do školy dorazí několikrát měsíčně žádosti o zprávy pro různé instituce (soudy, policii, OSPOD), a to i v případě škol, které nejsou v tak náročném prostředí, jako je region Vítkovska. Vezměme si např. rodiče, kteří se rozvádějí – je běžné, že vás soudy či OSPOD vyzvou k vyjádření. Formulaci zprávy můžete realizovat různě: zodpovědně (elaborát na 2 strany, které mají výpovědní hodnotu), nebo laxně (ve 2 větách). Dále jsou to zprávy pro poradny (PPP, SPC), na nichž spolupracuje se speciálním pedagogem, máme ve škole řadu dětí z dětských domovů, jejichž opatrovníci – nejčastěji opět OSPOD – také chtějí zprávy o tom, jak se žákům daří. To vše dříve prováděl třídní učitel. A nutno říct: ne vždy smysluplně. Nyní toto mohou „hodit za hlavu“, je to v gesci sociálního pedagoga, který se jich doptá na vše potřebné, ale zformuluje to sám.
U nás sociální pedagog řeší i problémy materiálního charakteru – máme řadu dětí, jejichž rodiny jsou v systému „nejchudších rodin“, tzn. pobírají dávky hmotné nouze. Sociální pedagog pomůže zajistit jak některé oděvy, tak hygienické potřeby, je-li to nutné, zajistit pomůcky do školy díky komunikaci s úřadem práce. To vše nám učitelům pak pomáhá v tom, že dítě se ve škole o něco lépe cítí, není ostrakizováno kvůli chudobě rodičů, má i lepší docházku a logicky i lepší známky (spoustě dětí opravdu stačí chodit do školy, jsou schopny spoustu věcí „nasát“ a pamatovat si je).
Proč je nyní podle vás potřeba zvýšené podpory pro sociální pedagogy ve školách?
Nakonec jsou opět na prvním místě peníze. Musíme nyní jako školy prokázat, k čemu sociálního pedagoga máme, abychom dokázaly politikům a vládě, že jejich pomoc je potřebná pro získání vyššího vzdělání u nejzranitelnější skupiny děti z chudých rodin. Tyto děti budou mít do budoucna jen jedno – své vzdělání. Jejich rodiny jim často nejsou schopny (ale ani ochotny – to si přiznejme) pomoci k lepší cestě životem. Sociální pedagog tak skutečně napomáhá udržet dítě déle ve vzdělávacím systému – třeba náš sociální pedagog se zabývá i kariérovým poradenstvím a spolu s vyučující, která řeší výchovné poradenství, vytipovávají žáky ohrožené předčasným odchodem ze vzdělávání. Diskutují pak s rodiči, radí jim, jak je možné pomoci dítěti na střední školu, pomáhají sehnat pro tyto děti stipendia nebo nadační fondy. Každopádně je to složitý proces. Ale každé dítě, které udržíme déle ve vzdělávání, má pro naši zemi do budoucna větší potenciál, takže je nutné myslet trochu dál než na konec fiskálního / školního roku…
Momentálně jsou sociální pedagogové financováni prostřednictvím dočasných projektů. Co se stane, pokud projekty skončí bez zajištění pokračujícího financování?
Nemám tu momentálně křišťálovou kouli, abych vám řekla, co se stane… Ale je potřeba se na to připravit. Proto například zvažujeme oslovit organizaci ve Vítkově, která by prostřednictvím projektu OPZ+ možná mohla pomoci financovat pozici. V minulosti jsme jako organizace zajistili prostředky na jinou aktivitu z programu „Podpora integrace romské menšiny“ – i to by bylo řešení. Pak ještě můžu jít brečet ke zřizovateli, aby mi peníze poskytl. Můžeme nafotit kalendář s učitelkami a vybrat na tuto pracovní pozici peníze z aukce. Co já vím! Určitě by se někdo smiloval. Ale není to systémové a dlouhodobě to nic neřeší. Jediné, co vím, je fakt, že bez této pozice bychom měli výrazně omezené možnosti v tom, jak „vyrovnávat sociální rozdíly ve vzdělávání“, o kterých vláda, ministři, politici a odborníci hovoří.
V otevřeném dopisu voláte po trvalém a systémovém financování sociálních pedagogů. Jaká konkrétní opatření by měla vláda přijmout k zajištění dlouhodobé podpory této pozice?
1.
Vymezit pozici sociálního pedagoga zákonem o pedagogických pracovnících. A také by bylo vhodné tuto pozici zavést do katalogu prací. (Pozn.: dnes jsou sociální pedagogové řazeni mezi nepedagogické pracovníky podobně jako uklízečky, ekonomky, personalisté, IT odborníci, ale dělají diametrálně jinou činnost. Tato pozice navíc není ukotvena ani v tzv. katalogu prací.)
2.
Vyčlenit finanční prostředky na financování této pozice. Zde se domnívám je vícero možností, jak toto řešit. Nákladné pro státní rozpočet by jistě bylo vyčlenit na to prostředky přímo v rozpočtu a prostředky poskytnout obdobně jako u speciálních pedagogů a psychologů – to by bylo nejlepší řešení, ale je zřejmé, že k tomuto kroku třeba delší časový horizont. Dále MŠMT hovoří o indexaci škol, která by řešila míru/podíl žáků se sociálním znevýhodněním. Na tuto kategorii je vymyšlena výborná metodika, tak proč ji nevyužít a nezískat tím finanční prostředky? Myslím si, že v rámci strukturálních programů může být opět nějaké 3–5leté období, které by školám v postižených regionech mohlo přinést příspěvek (možná i s podílem zřizovatele) na tuto pozici. Těch možností je asi dost, jen se tím zabývat.
3.
Po přechodném období (programovém, projektovém…) zajistit pro tuto pozici trvalou dotaci ze státního rozpočtu podle podílu žáků se sociálním znevýhodněním. Klidně i s podporou zřizovatele, pokud to bude nutné, ale všechny náklady zřizovatel opravdu nést nemůže.
Jaké jsou nejbližší kroky, které byste rádi viděli k zajištění této podpory?
V nejbližších týdnech otevřít diskuzi ke změnám ve financování pro letošní fiskální rok (2025) u škol, které tuto pozici ověřují a potřebují ji – může jít např. o roční dotaci. V roce 2025 ukotvit sociálního pedagoga v zákoně o pedagogických pracovnících – to je nutnost. A v roce 2026 systémově řešit financování této pozice.
Jak si představujete ideální budoucnost pozice sociálního pedagoga ve školním systému v České republice?
Školy, které mají větší počet žáků se sociálním znevýhodněním, mohou podle podílu těchto žáků žádat ze státního rozpočtu o adekvátní část úvazku sociálního pedagoga ve škole. To by bylo skvělé! Míra sociálního zatížení by se samozřejmě počítala max. 1 ročně, možná i co 2 roky. A samozřejmě podpora studia oboru na vysokých školách.
Učitelé byli na začátku k této pozici skeptičtí. Co podle vás přispělo k tomu, že se jejich postoj změnil a přínosy sociálního pedagoga se ukázaly jako zásadní?
U nás to bylo jednoznačně spojené s tím, že sociální pedagog převzal administrativní agendu (zprávy pro PČR, soudy, odbor školství apod.). Tohle bylo často pro učitele peklo. Nejsou znalí zákona o sociálních službách, sociální práci, oniučí – ovládají didaktiku, své obory, mají psychologické znalosti, ale toto je skutečně navíc.
A dále: náš sociální pedagog problémy skutečně řeší. Znám spoustu lidí, kteří třeba na poradě nadnesou nějaký problém, ale když se zeptáte na řešení, nevědí, co s tím, nechtějí se tím zabývat. Takoví jsou i někteří sociální pedagogové. Ale vůle naší kolegyně Zlámalové, „paní Rózy“, která opravdu chce s tou věcí pohnout, pohnula i našimi kolegy a možná i naším zřizovatelem, který jí vysekl poklonu nyní i na druhé Konferenci sociálních pedagogů, kterou jsme v říjnu pořádali.
Sociální pedagogy i z vaší praxe vidíte jako klíčovou podporu pro vedení škol. V jakých situacích mohou být pro ředitele největším přínosem?
U nás to bylo zejména při formulaci části školního řádu, kde jsme definovali, za jakých podmínek už vyžadujeme po rodičích omluvenky od lékaře, byť na ně ze zákona nárok nemáme. Sociální pedagog se nechal inspirovat praxí ze ZŠ v Bruntálu a vytvořil tzv. Přílohu č. 2 školního řádu, kterou se řídíme. Zatím úspěšně.
Náš sociální pedagog díky praxi na sociálním odboru má znalosti z oblasti práva v dané věci, ví, kam napsat, aby se věci daly do pohybu, má prostor a čas na komunikaci např. s OSPOD, odbory školství, ale také školami, ze kterých žáci přicházejí, pokud máme podezření na nějaké zvláštní skutečnosti, které mohou v rodinách být. Takto se nám mj. podařilo odhalit i závažné případy ohrožených dětí.
Na pedagogických poradách dostává sociální pedagog prostor a informuje učitele o zprávách a jednáních; učitelé se na něj obracejí podle potřeby.
Co byste chtěla vzkázat politikům a odborné veřejnosti ohledně důležitosti zařazení sociálních pedagogů jako součásti školních týmů?
Pedagogická a sociální práce spolu jdou ruku v ruce. Na toto spojení apeluje i ministr MPSV Marian Jurečka, který chápe význam sociálního zázemí pro vzdělání, a své o tom vědí už několik let i ministři školství (na propast v sociálním zázemí poukázal i covid-19). Sociální pedagog, který pracuje v daném území, může svou aktivitou mnoha žákům skutečně pomoci – to už chápou politici na místní i regionální úrovni. Náš sociální pedagog pomohl už mnoha našim rodinám, jak dokazují i pozitivní ohlasy v otevřeném dopisu, které si můžete přečíst. Co vzkázat? Že už není nutné čekat na ověření této pozice v praxi. Školství tím totiž ztrácí velmi drahocenný čas.