Úskalí uzavírání smluv

Uzavírání smluv je běžnou součástí našich životů, byť si to často ani neuvědomujeme. Smlouvu lze totiž uzavřít širokou škálou způsobů, od neformálních, např. v podobě nástupu do dopravního prostředku, až po vysoce formální, např. uzavření kupní smlouvy na nemovitost s úředním ověřením podpisů smluvních stran na téže listině. Bez ohledu na formu však ve všech případech dochází k uzavření smlouvy, na základě které na sebe smluvní strany přebírají sjednaná práva a povinnosti.

Obecná regulace smluvních vztahů (právní terminologií "závazků z právních jednání") je zakotvena v zákoně č. 89/2012 Sb., (dále jen "OZ"), který je účinný od 1.1.2014.

Pokud jste vstoupili do smluvního vztahu před tímto datem, smluvní vztah nadále trvá a nepodřídili jste jej právnímu režimu OZ, i nadále se řídí dřívějšími právními předpisy, tedy v závislosti na charakteru dané smlouvy buď právní úpravou zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, nebo právní úpravou "starého" občanského zákoníku, č. 40/1964 Sb. Výjimku tvoří pouze nájemní smlouva, smlouva o účtu a cestovní smlouva, u kterých dle § 3073 a násl. OZ platí, že se řídí režimem OZ od 1.1.2014, byť k jejich uzavření došlo před tímto datem.

Smlouvy uzavřené od 1.1.2014 jsou pak již plně v režimu OZ. Právní režim OZ je přitom na rozdíl od předchozího, "starého" občanského zákoníku mnohem více založen na vůle smluvních stran a na . To ve svém důsledku znamená jednak to, že si smluvní strany mohou téměř vše sjednat dle vlastní libosti²a pravidla zakotvená v OZ se uplatní pouze na situace, kterou si smluvní strany ve smlouvě výslovně neupravily, a jednak to, že písemná forma smlouvy je vyžadována v naprostém minimu případů (zpravidla tam, kde je třeba smlouvu předložit státnímu orgánu - např. smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti na katastrální úřad) a naopak (k formě smlouvy viz pokračování tohoto článku).

Smluvní volnost má pochopitelně na jednu stranu svá pozitiva, protože příliš nesvazuje smluvní strany právní regulací a formálností, na druhou stranu klade o to větší na samotné smluvní strany, aby předmětem smlouvy učinily skutečně to, co chtějí, a samy zvolily formu, která bude pro danou smlouvu vhodná a prokazatelná v případě budoucího sporu mezi smluvními stranami.

Pod si obvykle představujeme (listinné či elektronické). Stejně tak je ale smlouvou v právním smyslu i ze strany objednatele a její potvrzení ze strany dodavatele (a to třeba i pouhým potvrzujícím e-mailem nebo telefonem). V neposlední řadě představuje smlouvu i z .

Jak bylo uvedeno výše, nevyžaduje-li u konkrétního smluvního typu OZ písemnou formu³, lze smlouvu uzavřít i v jiné podobě, ať již ústně (např. po telefonu), nebo faktickým konáním (např. dodavatel namísto odsouhlasení objednávky přímo doveze objednané zboží).

"Neformální" uzavření smlouvy v jiné než písemné podobě je z praktického pohledu akceptovatelné, například je-li předmětem smlouvy "banální" plnění nebo ze smlouvy nemohou vzniknout zásadní právní následky (např. nákup spotřebního materiálu v malém množství). V ostatních případech lze doporučit uzavření smlouvy v písemné podobě tak, aby bylo možné kdykoliv v budoucnu - zejména přestane-li druhá smluvní strana plnit své smluvní povinnosti -

I když není vyžadována písemná forma v OZ, může tento požadavek vyplývat z jiného právního předpisu. Jedná se zejména o zákon č. 340/2015 Sb., o , který ukládá (tedy např. i škol a školských zařízení) s předmětem plnění vyšším než 50 000 Kč.⁴Dle ustanovení § 5 odst. 1 předmětného zákona přitom platí, že . Z dikce tohoto ustanovení tedy implicitně vyplývá, že má-li být vložen obraz textového obsahu smlouvy, měla by být tato smlouva uzavřena písemně, a to přinejmenším v podobě písemné objednávky a písemného potvrzení o akceptaci objednávky (nemusí se tedy jednat o písemnou smlouvu s podpisy obou smluvních stran na jednom dokumentu).

Ať už je smlouva uzavřena v jakékoliv podobě, vždy jí musí předcházet (tzv. kontraktační proces). Jde o proces, kdy jedna strana - tzv. navrhovatel - činí nabídku na uzavření smlouvy s vymezením jejích podstatných náležitostí (zpravidla minimálně v rozsahu "co" a "za kolik") a druhá strana - tzv. příjemce - tuto nabídku přijme.

Uzavírají-li strany smlouvu (např. podpisem smlouvy "u jednoho stolu"), je smlouva uzavřena v daný moment. Jinak je tomu v případě, kdy se smlouva uzavírá . V těchto případech podle § 1745 OZ platí, že smlouva je uzavřena až okamžikem, kdy navrhovatel obdrží akceptaci ze strany příjemce. Pokud tedy dochází k uzavírání smlouvy distančním (např. korespondenčním) způsobem, kdy jedna strana zasílá již podepsané vyhotovení smlouvy k doplnění podpisu druhou smluvní stranou, pak smlouva není uzavřena ve chvíli, kdy smlouvy podepíše druhá strana, ale až momentem, kdy jedno - oboustranně podepsané - vyhotovení dojde zpět navrhovateli. Jste-li tedy tím, kdo smlouvu podepisoval jako druhý a odesílal zpět navrhovateli, je vhodné si zajistit potvrzení o tom, kdy bylo vaše přijetí navrhovateli doručeno (např. dodejkou).

Zároveň je třeba uvést, že dle § 1740 odst. 3 OZ je smlouva uzavřena pouze v případě, že odpověď příjemce neobsahuje žádné , které by podstatně měnily podmínky nabídky⁵, a tyto nepodstatné dodatky nebo odchylky nebyly ze strany navrhovatele bez zbytečného odkladu odmítnuty.

Je-li situace odlišná a projev vůle příjemce naopak obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je tento projev dle ustanovení § 1740 odst. 2 OZ odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku (též "protinávrh").⁶ V takovém případě tedy dochází k záměně "rolí" a z původního navrhovatele se stává potenciální nový příjemce, který může přijmout protinávrh původního příjemce. Smlouva proto není uzavřena momentem, kdy tento protinávrh dojde zpět původnímu navrhovateli, ale původní navrhovatel musí tento protinávrh přijmout.

Každá smluvní strana by si měla před finálním uzavřením smlouvy (zpravidla ve formě podpisu) zjistit a ověřit, že .

Žádné problémy to s velkou pravděpodobností nebude vyvolávat v případech, kdy druhou smluvní stranou je fyzická osoba, např. osoba samostatně výdělečně činná. Tato osoba zpravidla uzavírá smlouvu sama vlastním jménem.

Větší pozornost je třeba věnovat, je-li smluvní stranou . Právnickou osobu zastupuje vždy její , tedy například jednatel s. r. o., předseda představenstva a.s. nebo ředitel školy, která je příspěvkovou organizací. Má-li statutární orgán právnické osoby více členů (tzv. kolektivní orgán), podle ustanovení § 164 odst. 2 OZ obecně platí, že neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Způsob jednání statutárního orgánu za právnickou osobu je přitom údaj, který se zapisuje do veřejného rejstříku⁷, a v něm lze tedy snadno zjistit, nejen kdo je statutárním orgánem právnické osoby, ale i to, zda v případě kolektivního orgánu jedná každý člen samostatně, nebo musí právní jednání činit například vždy dva členové statutárního orgánu společně. V případě plurality jednajících osob je třeba důsledně trvat na podpisu smlouvy všemi osobami, které mají podepisovat za danou právnickou osobu společně, jelikož v opačném případě nedojde k platnému uzavření smlouvy, a smlouva tak nevyvolává žádné právní účinky.

Vedle statutárního orgánu mohou smlouvy za právnickou osobu uzavírat za zákonem stanovených podmínek rovněž zaměstnanci této právnické osoby. To vyplývá z ustanovení § 166 odst. 1 OZ, kde se uvádí: Pokud tedy nabude smluvní strana při právním jednání vůči zaměstnanci druhé smluvní strany důvodně dojmu, že tento je vzhledem ke svému pracovnímu zařazení nebo funkci , může s ním tato smluvní strana taková právní jednání učinit s tím, že půjde o platné právní jednání vůči druhé smluvní straně, která je právnickou osobou. Typickým příkladem může být například uzavření odběratelsko-dodavatelské smlouvy se zaměstnancem na pozici obchodního ředitele společnosti. Tato osoba, byť nemusí být členem statutárního orgánu společnosti, má zpravidla v působnosti své funkce právě uzavírání smluv s obchodními partnery.

Ať už je druhou smluvní stranou fyzická, nebo právnická osoba, mohou za ni uzavírat smlouvy i další osoby, a to buď na základě plné moci, nebo na základě jednání v provozovně této druhé smluvní strany.

Využití institutu smluvního zastoupení (tzv. plné moci) podle ustanovení § 441 a násl. OZ přichází v úvahu obecně kdykoliv. Na základě plné moci bude určitou osobu - jakožto zmocnitele - zastupovat a jejím jménem činit ve stanoveném rozsahu právní jednání určená osoba jako zmocněnec. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc podle ustanovení § 441 odst. 2 OZ v písemné formě. S ohledem na právní jistotu všech, tedy nejen zmocnitele, zmocněnce, ale i osoby, vůči které má zmocněnec vystupovat, lze však doporučit udělení plné moci v písemné formě vždy.

Oproti plné moci přichází možnost uzavření smlouvy osobou v provozovně logicky pouze v případě, že druhá smluvní strana je podnikatelem (a disponuje tedy provozovnou ve smyslu živnostenského zákona). Dle ustanovení § 430 odst. 2 OZ totiž platí, že . Nemusí se tedy jednat o zaměstnance nebo jiného smluvního pracovníka, ale může jít i o osobu, která se v provozovně ocitla "omylem" nebo "náhodou". K tomu, aby mohla být taková osoba považována za zástupce oprávněného podepisovat smlouvy, totiž postačí, že třetí osoba bude , že je tato osoba k jednání oprávněna. Typickým příkladem tak může být například nákup zboží v prodejně, kdy ať už za prodejním pultem stojí kdokoliv, bude kupní smlouva se zákazníkem (zpravidla neformálně, jen převzetím zboží a zaplacením) platně uzavřena, protože zákazník byl v dobré víře, že jednající osoba byla k uzavření smlouvy oprávněna.

Je zcela logické, že pokud dojde k uzavření smlouvy, převzaly tím na sebe smluvní strany sjednaná práva a povinnosti, které musí dodržovat. Poruší-li pak některá smluvní strana svůj smluvní závazek, nese za takové porušení odpovědnost a druhá strana má zákonné (a zpravidla i smluvní) prostředky, jak si zajistit zjednání nápravy, anebo alespoň nahrazení škody, která porušením smlouvy vznikla.

V ustanovení § 1729 OZ je však zakotvena i . V odstavci 1 je vymezeno, kdy se má jednání některé stran za nepoctivé:

V odstavci 2 je pak nepoctivé jednání sankcionováno povinností k : Pod pojmem "ztráta z neuzavřené smlouvy v obdobných případech" nelze chápat například částku odpovídající rozdílu mezi cenou, za kterou měl kupující koupit zboží od prodávajícího, jenž nakonec jednání o uzavření ukončil, a cenou, za kterou zboží koupil od "náhradního" prodávajícího, ale spíše náklady spojené s procesem uzavírání smlouvy a legitimním očekáváním jejího faktického uzavření. Škodou tak mohou být dle rozhodovací praxe soudů⁸ zejména náklady vynaložené v souvislosti s předsmluvním vyjednáváním či s přípravou podmínek pro uzavření smlouvy (náklady na právní zastoupení, na znalecké posudky, na správní a jiné poplatky, na zajištění si úvěru apod.) nebo i výdaje směřované k předmětu smlouvy. Není významné, komu byly takové částky zaplaceny (zda je obdržela potenciální smluvní strana či třetí osoby), z hlediska definice skutečné škody je rozhodující, zda se jejich zbytečným vynaložením snížil majetkový stav poškozeného.

V tomto článku byly nastíněny některé momenty, kterým je třeba věnovat pozornost při procesu uzavírání smlouvy. Patří mezi ně zejména aspekty spojené s formou smlouvy, řádným "informačním tokem" od navrhovatele smlouvy k příjemci a zpět, správné určení osoby oprávněné jednat za druhou smluvní stranu a v neposlední řadě i povědomí o existenci institutu předsmluvní odpovědnosti a právních dopadů v případě jejího porušení. Je tedy zřejmé, že vedle obsahu smlouvy je třeba věnovat pozornost i samotnému procesu uzavírání smlouvy, a to ideálně v duchu přímé úměry, že by měla být jak samotné smlouvě, tak procesu jejího uzavírání věnována.

Navazující článek v některém z dalších čísel se zaměří na obsah smlouvy, tedy co by (ne)mělo ve smlouvě chybět, aby se škola neocitla ve smluvním vztahu v podřízené pozici, které ze smlouvy náleží spíše jen plnění povinností, ale minimum práv.