Tomáš Bouda: Jak české školství spravovaly školské úřady a co z toho plyne pro Strategii 2030+

Recenze publikace se odvíjí od následujících tří kritérií: aktuálnost problematiky, čtenářská vstřícnost textu publikace ve smyslu jeho logického uspořádání a přínosnost textu pro jednotlivé čtenáře i pro společnost (specificky pro rezort školství).

O aktuálnosti publikace není pochyb. Nejen proto, že se druhá část jejího názvu: „… co z toho plyne pro Strategii 2030+“ přímo obrací k současnosti a že jak autor předmluvy (Vladimír Srb), tak i autor doslovu (Jindřich Kitzberger) ve shodě poukazují na aktuálnost textu. Ale i proto, že autor publikace sice nejprve popisuje vznik a fungování školských úřadů jako středního článku rezortního (odvětvového) řízení v období po roce 1989, avšak vzápětí na tomto základě předkládá svůj poučený náhled na možnost zakomponovat do stávajícího systému regionálního školství funkční střední článek státní správy. Činí tak na podnět pracovní skupiny Střední článek ústavu Partnerství pro vzdělávání 2030+, z. ú., a opírá se i dokument Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+. Mám osobní zkušenost, že ještě několik let po zrušení školských úřadů požadovali mnozí ředitelé škol návrat školských úřadů do školského systému. V peticích poukazovali na zahlcení vedení škol nepedagogickými činnostmi, na přílišnou vzdálenost ministerstva školství od jednotlivých škol a na potřebu mít ve školském systému zakotvenou odbornou záštitu s ohledem na pravomoci a vliv laických aktérů školního života aj. Reforma územní veřejné správy se středním článkem státní správy ve školství nepočítala, avšak část pedagogické veřejnosti tuto myšlenku neopustila. A že se jedná o myšlenku aktuální a sdílenou, to potvrzují nejen cíle a koordinované aktivity Partnerství pro vzdělávání 2030+, ale i účastníci těchto aktivit.

Před autorem publikace stál opravdu nesnadný úkol. Jak výstižně, přehledně a srozumitelně zpracovat především tu složitou část, v níž popisuje vznik a vývoj fungování školských úřadů v turbulentním prostředí let po roce 1989? A jak s tím, po více než dvaceti letech od zrušení školských úřadů, propojit nosné doporučení pro současnost? Východiskem se jevilo rozdělit text do dvou hlavních kapitol, které by obsahově odpovídaly názvu publikace. První obsáhlejší kapitolu sledující vznik a působení školských úřadů autor dále rozčlenil do pěti podkapitol vymezených časovými intervaly sledovaného desetiletí (1990, 1991–92, 1993–96, 1997–99, 2000). Kromě první podkapitoly se pak v každé následující vždy nejprve zaměřil na celospolečenské vlivy dopadající na rezort školství, návazně na to sledoval již jen specifickou problematiku školských úřadů a na závěr situaci dokresloval popisem dění v konkrétním školském úřadě, jehož byl ředitelem. Čtenáři tak ve třech úrovních předložil ucelený náhled na problematiku školských úřadů té doby. Druhá kapitola menšího rozsahu přináší autorovy návrhy a doporučení pro případného navrhovatele středního článku školské správy do stávajícího regionálního školství. Při úvahách o významu a možnosti znovuobnovit tento střední článek se autor opět v pěti podkapitolách věnoval následujícím souvisejícím tématům: právní odpovědnost, rozhodovací , činnosti, kapacity a potřebná další doporučení. Podle mého názoru je takto zvolená struktura publikace logická, neboť umožňuje čtenáři porozumět i složitějším pasážím textu a také se v něm v případě potřeby rychle orientovat.

Ke čtenářskému komfortu přispívá abecedně zpracovaný seznam použitých zkratek, názornost je podepřena obrázky a přílohami. Pro případné hlubší zájemce o problematiku jsou k dispozici odkazy na zdroje, příslušnou legislativu a oficiální dokumenty.

Podle mého názoru je svým pojetím publikace určena nejen čtenářům pamětníkům, ale především čtenářům, pro které sice může být období existence školských úřadů již jen dávnou či dokonce zcela neznámou historií, ale kteří v současnosti se zájmem sledují aktuální dění ve školství nebo se v tomto dění aktivně angažují. Za zcela specifickou skupinu potenciálních čtenářů, na něž publikace také zcela zřejmě cílí, pak považuji osoby odpovídající za kvalitu regionálního školství ve státní správě i v samosprávě včetně zřizovatelů škol a školských zařízení.

Čtenáři pamětníci mají díky publikaci příležitost si upřesnit či doplnit tehdejší události. A to nejen vzhledem k užší problematice vzniku a fungování školských úřadů, ale i k celospolečenskému dění při přechodu k decentralizaci a demokratizaci školství. Mladším čtenářům nabízí publikace detailní, ale přitom i celistvý náhled na události v rezortu školství v turbulentním prostředí let devadesátých.

První kapitola publikace je studnicí poznatků o jednom dílčím historickém období českého školství a je v tomto podání jedinečná. Jak sám autor uvádí, přímo vybízí k ještě hlubšímu vědeckému zkoumání a vytěžování. Což je výzvou pro vědecké pracovníky i pro studující nejen doktorských programů. Stejně tak je ale inspirativní kapitola druhá. I ona podněcuje k dalšímu vědeckému zkoumání a ověřování nejen autorových návrhů. Autorovy návrhy a doporučení i jejich zdůvodnění ve druhé kapitole si zasluhují nemenší pozornost a následnou diskusi i ze strany širší veřejnosti, jak pedagogické, tak i nepedagogické (myšleno především z oblasti veřejné správy). A třeba se mezi těmito čtenáři najdou i tací, kteří se ze svých pozic odhodlají promýšlet, navrhovat, podporovat, prosazovat a realizovat účinné změny v systému veřejné správy regionálního školství vedoucí ke zlepšování kvality pedagogické práce škol a školských zařízení.

Jako pamětnice s permanentním zájmem o dění ve školství mohu čtenářům publikaci jen doporučit. Již z textu mé recenze je myslím zřejmé, že si publikace cením. Nezaplnila totiž jen jedno dosud bílé místo v novodobé historii našeho školství, ale přináší i originální a erudovaně zpracovaný náhled na lákavou možnost zpětně zakomponovat střední článek do státní správy ve školství. Oceňuji především systémové a systematické zpracování textu a kvalifikovanou argumentaci autora ve druhé kapitole. Moc bych si přála, aby publikace podnítila potenciální čtenáře k přemýšlení o tom, jak všemi dostupnými způsoby podporovat kvalitu pedagogické práce v regionálním školství.