Cílem následujícího článku je stručně shrnout důležité momenty správního řízení v souvislosti s tím, že na začátku září jsou žáci např. přijímáni k zájmovému vzdělávání ve školní družině, ke školnímu stravování ve školní jídelně nebo je jim povolován přestup z jedné střední školy na jinou střední školu. Často se jedná o případy, které nelze podřadit pod ustanovení § 165 odst. 2 školského zákona.
Správní řízení v důsledku změny výkladu školského zákona
Mgr. et PhDr.
Monika
Puškinová
Ph. D.
specialista na školskou problematiku
Článek vychází z výkladu školského zákona obsaženého v rozsudcích Nejvyššího správního soudu1) a zaměřuje se na rozbor následujících otázek:
Kdy veřejná i neveřejná škola (školské zařízení) rozhoduje ve správním řízení?
Jaké ustanovení školského zákona ji opravňuje k rozhodnutí ve správním řízení?
Musí škola (školské zařízení) vždy vydat písemné rozhodnutí?
Kdo je odvolacím orgánem, jestliže škola (školské zařízení) rozhoduje dle § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona?
Kdy veřejná i neveřejná škola rozhoduje ve správním řízení?
Již v subtitulku je obsaženo stanovisko Nejvyššího správního soudu, podle kterého
je správním orgánem přímo právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení a ředitel školy je tzv. vykonavatelem státní správy, tj. je fyzickou osobou, která jménem správního orgánu jedná,
správní řád se použije na rozhodování o subjektivních veřejných právech bez ohledu na druh zřizovatele školy.
Pro ředitele škol a školských zařízení je však zřejmě nejzásadnější, že z judikatury Nejvyššího správního soudu dále plyne, že výčet případů rozhodování v oblasti státní správy obsažený v § 165 odst. 2 školského zákona je pouze demonstrativní. Jinak řečeno, ve správním řízení se rozhoduje vždy, pokud se rozhoduje o právech a povinnostech druhých a toto rozhodování má mocenský charakter (např. o povolení odkladu povinné školní docházky, o povolení přestupu z jedné střední školy na jinou střední školu, o přijetí k zájmovému vzdělávání ve školní družině, o poskytování školního stravování ve školní jídelně).
Které ustanovení školského zákona školu opravňuje rozhodovat ve správním řízení?
Jak již bylo řečeno, ustanovení § 165 odst. 2 školského zákona obsahuje určitý výčet případů rozhodování v oblasti státní správy. Pokud škola nebo školské zařízení bude svým ředitelem ve správním řízení rozhodovat např. o snížení úhrady za školní stravování nebo o přijetí žáka k zájmovému vzdělávání ve školní družině, pak rozhoduje v případech, které nelze podřadit pod ustanovení § 165 odst. 2 školského zákona. Toto ustanovení jednoduše pasáž o snížení úhrady za školní stravování nebo o přijetí žáka k zájmovému vzdělávání neobsahuje.
Za kompetenční normu, z níž plyne pravomoc vykonávat státní správu v případech, které nespadají pod ustanovení § 165 odst. 2 školského zákona, se pokládá ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona. Jak je známo, ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona pojednává o rozhodování ředitele ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak. V této souvislosti je vhodné připomenut, že ustanovení § 164 školského zákona se vztahují jak na školy veřejné, tak na školy soukromé.
Stručně shrnuto:
pokud škola (školské zařízení) svým ředitelem rozhoduje v případech uvedených v § 165 odst. 2 školského zákona (např. zamítne žádost o odklad povinné školní docházky), ve výrokové části rozhodnutí mimo jiné uvede konkrétní ustanovení § 165 odst. 2 školského zákona (např. v případě zamítnutí žádosti o odklad povinné školní docházky – § 165 odst. 2 písm. c) školského zákona],
pokud škola (školské zařízení) svým ředitelem rozhoduje v případech neuvedených v § 165 odst. 2 školského zákona (např. povolí odklad povinné školní docházky), ve výrokové části rozhodnutí mimo jiné uvede ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona.
Musí škola (školské zařízení) vždy vydat písemné rozhodnutí?
Zejména v souvislosti s přijetím (resp. nepřijetím) k zájmovému vzdělávání ve školní družině a přijetím (resp. nepřijetím) ke školnímu stravování je vhodné uvést, jak Nejvyšší správní soud popisuje rozhodovací činnost ředitele školní jídelny:
Není ale pravda, ..., že by pak bylo třeba vydávat rozhodnutí o každém konkrétním žákovi, kterému je strava poskytována či dokonce o každém konkrétním vydaném obědě. Zařazení do stravování je faktickým úkonem, na nějž navazuje vydávání stravy, a tedy není třeba v takovém případě rozhodnutí vydávat. Rozhodnutí je třeba vydat až v situaci, kdy je třeba autoritativně určit, zda tu právo je či není, jako tomu bylo v daném případě
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2011 čj. 2 Aps 3/2010-112).Z uvedeného plyne, že škola (školské zařízení) jednající svým ředitelem může v rámci správního řízení zahájeného na žádost postupovat méně formálně:
písemné rozhodnutí vydávat pouze tehdy, když není zcela vyhověno žádosti dítěte, žáka, studenta,
fakticky konat a nevydávat písemné rozhodnutí tehdy, když se zcela vyhoví žádosti dítěte, žáka, studenta.
Například žádost o přijetí k zájmovému vzdělávání ve školní družině může být vyřízena:
tím, že školské zařízení svým ředitelem rozhodne, že se žák k zájmovému vzdělávání ve školní družině nepřijímá (vydá správní rozhodnutí, které musí být řádně odůvodněno); proti tomuto rozhodnutí je následně možné použít opravné prostředky (odvolání, případně žalobu proti rozhodnutí odvolacího orgánu dle § 65 soudního řádu správního),
nebo tím, že je zájmové vzdělávání ve školní družině žákovi fakticky umožněno („začne chodit do školní družiny“).
Kdo je odvolacím orgánem, jestliže škola (školské zařízení) rozhoduje dle § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona?
Dle ustanovení § 183 odst. 4 školského zákona krajský úřad plní úkoly nadřízeného správního orgánu ředitelů škol a školských zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, při rozhodování podle § 165 odst. 2.
Pokud škola (školské zařízení) rozhoduje svým ředitelem podle § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona, je při určení odvolacího orgánu nutné vyjít z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2013 čj. 1 As 160/2012-41. Soud dovodil, že odvolacím orgánem je ten orgán, který vede v případě dané školy nebo školského zařízení rejstřík škol a školských zařízení. Soud dovodil, že odvolacím orgánem je ten orgán, který vede v případě dané školy nebo školského zařízení rejstřík škol a školských zařízení (viz § 143 odst. 1 a odst. 2 školského zákona).
§ 143 odst. 1 školského zákona
Krajský úřad vede v rejstříku škol a školských zařízení údaje o mateřských školách a školských zařízeních s výjimkou mateřských škol a školských zařízení uvedených v odstavci 2.
§ 143 odst. 2 školského zákona
Ministerstvo vede v rejstříku škol a školských zařízení údaje o mateřských školách a školských zařízeních zřízených ministerstvem a registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, ostatních školách, dále školských zařízeních pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo pro preventivně výchovnou péči a školských účelových zařízeních, v nichž se uskutečňuje praktické vyučování.
ZÁVĚR
Na začátku školního roku škola (školské zařízení) často rozhoduje svým ředitelem ve správním řízení na základě ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona. Ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona se vztahuje jak na školy veřejné, tak na školy neveřejné.
Zejména v případě přijetí k zájmovému vzdělávání ve školní družině nebo přijetí ke školnímu stravování (plné vyhovění žádosti) lze použít administrativně jednodušší postup, kdy se na základě přihlášky od určitého data přistoupí k faktickému poskytování vzdělávání nebo poskytování školské služby. Pokud škola (školské zařízení) rozhoduje svým ředitelem podle § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona, pak je odvolacím orgánem orgán, který vede v případě dané školy nebo školského zařízení rejstřík škol a školských zařízení.
1) Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2011 čj. Aps 3/2010-112, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2011 čj. 1 As 53/2011-109 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2013 čj. 1 As 160/2012-41.