Odpovědnost pedagogů a žáků podle nového občanského zákoníku

Oblastí, která nás bude dnes zajímat, bude Úprava obecné odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku se vztahuje na každého z nás, bez ohledu na pracovní zařazení. Podstatné změny od 1. ledna 2014 jsou uvedeny níže.

¹⁾Svéprávnou osobou se rozumí ten, kdo je zletilý a schopný jednat podle práva a nést si za to následky. U pojmu lze vycházet, podle mého názoru, z průměrného IQ 100-105. K tomu ovšem přistupuje ještě povinnost uplatnit v konkrétním případě speciální znalosti a schopnosti, jestliže máme příslušné odborné vzdělání. Taková povinnost vyplývá z dalšího ustanovení: ²⁾ Jestliže bychom nejednali s odpovídajícími odbornými znalostmi a pečlivostí, pak poneseme následky, tj. budeme odpovědni za škodu, která by v důsledku toho vznikla. Za své jednání odpovídá každý člověk tehdy, pokud je schopen své jednání posoudit a ovládnout.

je projev naší vůle, toho, co chceme nebo naopak nechceme, a dáme to okolí najevo. Jednat můžeme aktivně, tj. pohybem nebo verbálně, anebo pasivně, když neuděláme nic v okamžiku, kdy máme povinnost provést nějaký úkon (např. provést kontrolu žáků). Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl (např. po požití alkoholu způsobí jinému škodu), protože , odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná .³⁾

Zákon nově klade důraz také na předcházení škodám. Jestliže to okolnosti vyžadují, je každý povinen Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, .⁴⁾

Tuto povinnost má tedy i učitel, který odpovídá za bezpečnost žáků v době vyučování, jestliže by nastala nějaká mimořádná situace. Povinnost dbát na bezpečnost žáků a studentů vyplývá ze školského zákona.⁵⁾Když někdo způsobí jinému škodu porušením zákonné povinnosti (např. neplnění povinnosti dozoru nad žáky), má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. U učitele k tomu přistupuje ještě povinnost jednat .⁶⁾

je takové jednání, kdy volní složka zde vždy chybí, tj. ten, kdo jednal, se protiprávního jednání dopustit nechtěl. Rozeznáváme:

K odpovědnosti za škodu postačuje jednání z nedbalosti nevědomé.

K problematice nebo při činnosti s tím související, se vztahuje také další ustanovení občanského zákoníku: ⁷⁾Za škodu v takovém případě tedy . Její odpovědnost je absolutně objektivní. Pedagog, který poruší své povinnosti, byť z nedbalosti, neodpovídá za takto způsobenou škodu přímo třetí osobě (rodičům žáka, studentům), ale - škole, školskému zařízení, podle pracovněprávních předpisů. Vyloučena není ani jeho případná trestní odpovědnost.

Škodu může samozřejmě V tom případě se zkoumá, zda on sám byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, a to ve vztahu ke stupni mentální vyspělosti přiměřené jeho věku. Pokud se zjistí, že schopen v konkrétním případě byl, tak je povinen nahradit způsobenou škodu. ⁸⁾ Tím, kdo je povinen k náhradě škody společně se škůdcem (žákem, který způsobil škodu), je škola nebo školské zařízení, konkrétní pedagog odpovídá stejně jako v předchozím případě.

Odpovědnost za své jednání nesou všichni, kdo jsou zletilí a svéprávní. Plně svéprávným, tedy schopným jednat podle práva a nést následky svého jednání, se člověk stává nabytím zletilosti. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Jsou však možné i výjimky, pokud jsou splněny podmínky uvedené v zákoně.

První případ je známý - uzavření manželství. se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné. Novinkou je možnost “. To je možné na návrh nezletilého, pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti let, pokud je osvědčena jeho schopnost samostatně se živit a obstarat si své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonní zástupci; dále vyhoví soud návrhu, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého. i na návrh jeho zákonného zástupce, pokud nezletilý s návrhem souhlasí. Může se tedy stát, že student na střední škole, kterému ještě nebylo osmnáct let, bude na základě přiznané svéprávnosti požadovat, aby se s ním jednalo stejně jako se staršími, osmnáctiletými studenty, a jeho požadavek bude muset být respektován.

Nový občanský zákoník přiznává práva i povinnosti také nezletilým. Nezletilí jsou rovněž odpovědní po právní stránce za své jednání a nesou si následky, které svým jednáním způsobí. ⁹⁾Může tedy odpovídat například za dluh, který mu vznikne v případě, kdy nezaplatí pokutu za jízdu „načerno“ v MHD. Podle nové úpravy může nezletilý také jednat za své zákonné zástupce na základě jejich souhlasu. ¹⁰⁾ V souvislosti s tím se domnívám, že pokud přijde na rodičovské schůzky místo rodičů starší sourozenec, kterému ještě nebylo osmnáct let, a předloží souhlas podle NOZ, bude to třeba respektovat.

Další novinkou v občanském zákoníku je úprava jednání v nutné obraně a v krajní nouzi. Obě jednání se vztahují k odvracení hrozící škody na životě a zdraví osob a na majetku. Takové situace mohou nastat i ve škole nebo ve školském zařízení, např. při napadení učitele nebo žáka.

V jedná ten, kdo ¹¹⁾ se rozumí útok fyzické osoby na obránce nebo na jinou osobu. Je možné od doby, kdy bezprostředně hrozí, tj. útočník dává najevo, že své jednání zahájí v krátkém časovém okamžiku (zvedá hůl), obránce nemusí čekat, až rána dopadne. Když útočník již své jednání ukončil, musí ukončit své jednání také obránce. Výjimkou je situace, kdy útočník má ještě u sebe věci získané svým protiprávním jednáním; tato situace je považována za . Obránce nesmí útočníkovi způsobit následek, který je zjevně v nápadném nepoměru k újmě, která hrozila jemu samému (zničené oblečení versus těžké zranění). Za takový následek by obránce byl odpovědný v plné míře.

Obdobně se posuzuje jednání v krajní nouzi. I zde obránce jedná žádoucím způsobem, protože chrání zájmy v souladu se zákonem. V krajní nouzi jedná ten, .¹²⁾Nebezpečím se rozumí , např. bezprostřední ohrožení života a zdraví osob nebo hrozící škoda na majetku. Nebezpečí může vyvolat svým jednáním člověk, ale může být způsobeno i „vyšší mocí“, například živelní pohromou. Podstatné je, že nebylo možné nebezpečí odvrátit jiným způsobem, a dále to, že následek způsobený při odvracení nebezpečí musí být vždy nižší než ten, který hrozil. Lze například zničit majetek při záchraně lidského života, ale už nelze ohrozit život jiného. V tom případě by ochránce odpovědný za způsobený následek byl.

Ten, kdo jednal v nutné obraně nebo v krajní nouzi, má nárok na náhradu škody, která mu tím vznikla. Zákon také přihlíží k .¹³⁾