Konec podpůrčí doby - částečný invalidní důchod

* § 7, 8, 15 a 21 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění

* vyhláška č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění

* § 15 až 19a, § 43 až 48 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

* vyhláška č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení

Pro vznik nároku na invalidní důchod podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů v roce 2008 platí, že pojištěnec musí být částečně invalidní a musí získat potřebnou dobu pojištění.

Pojištěnec je částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Procentní míry poklesu soustavné výdělečné činnosti pro posouzení i invalidity jsou stanoveny v přílohách k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku do 20 let méně než jeden rok, od 20 let do 22 let jeden rok, od 22 let do 24 let dva roky, od 24 let do 26 let tři roky, od 26 let do 28 let čtyři roky a nad 28 let pět roků.

Vlastní výpočet částečného invalidního důchodu je velice složitý. Každý důchod se skládá ze základní výměry a z procentní výměry. Výše základní výměry částečného invalidního důchodu je stejná pro všechny důchodce a činí v současné době 2 170 Kč měsíčně. Výše procentní výměry částečného invalidního důchodu však činí za každý celý rok doby pojištění 0,75 % výpočtového základu měsíčně. Problém je však se stanovením výpočtového základu. Platí pravidlo, že výpočtovým základem je takzvaný osobní vyměřovací základ, pokud nepřevyšuje částku 10 000 Kč. Převyšujeli osobní vyměřovací základ částku 10 000 Kč, stanoví se výpočtový základ tak, že částka 10 000 Kč se počítá v plné výši, z částky osobního vyměřovacího základu nad 10 000 Kč do 24 800 Kč se počítá 30 % a z částky osobního vyměřovacího základu nad 24 800 Kč se počítá 10 %. Osobní vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období; jsou-li v rozhodném období vyloučené doby (např. pracovní neschopnosti), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.

Jinak platí, že poživatel částečného invalidního důchodu si může vydělat neomezeně, takže dotyčná může nastoupit do práce hned. Při vzniku další pracovní neschopnosti za trvání zaměstnání (po vzniku nároku na ČID) zase platí podle § 15 zákona č. 54/1956 Sb. zásada, že nemocenská se poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti (tzv. „podpůrčí doba") a že při nové pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby také předchozí období pracovní neschopnosti, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové pracovní neschopnosti. V případě, že by zaměstnání dotyčné paní trvalo alespoň 6 měsíců od skončení poslední pracovní neschopnosti pro nemoc, nebo jestliže nová pracovní neschopnost byla způsobena pracovním úrazem, doba předchozí pracovní neschopnosti se do podpůrčí doby započítávat nebude. V podstatě to znamená, že dotyčná by mohla po vyčerpání roční podpůrčí doby nastoupit další pracovní neschopnost třeba za měsíc nebo za dva, ale její podpůrčí doba pro poskytování dávek nemocenského by pak činila jen onen měsíc nebo dva. Až v okamžiku, když by souvisle odpracovala 6 měsíců, nebude se k předchozí pracovní neschopnosti přihlížet a podpůrčí doba bude zase činit plných 12 měsíců.

Zásada, že nemocenská může být poskytována i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže je možno na základě vyjádření příslušného orgánu očekávat, že zaměstnanec v krátké době nabude pracovní schopnosti, se posuzuje při každé pracovní neschopnosti zvlášť, takže nelze a priori předpokládat, že když příslušný orgán prodlouží podpůrčí dobu o 3 měsíce a dotyčná ji nevyčerpá a nastoupí do práce, že další podpůrčí doba v době 6 měsíců po nástupu do zaměstnání jí orgán sociálního zabezpečení o onen „ušetřený“ měsíc prodlouží. Tato zásada se aplikuje vždy samostatně v návaznosti na konkrétní podmínky pracovní neschopnosti.

Závěrem upozorňuji, že pro dotyčnou paní (poživatelku částečného invalidního důchodu) neplatí ustanovení § 21 zákona č. 54/1956 Sb., že poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu se nemocenské poskytuje při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 81 kalendářních dnů a při více pracovních neschopnostech po dobu 81 kalendářních dnů v jednom kalendářním roce. Ona není poživatelkou plného, ale jen částečného invalidního důchodu, ona může být práce neschopna po celou podpůrčí dobu jako každý jiný zaměstnanec.