Sociálně znevýhodněný žák

Základní školy s vyšším podílem znevýhodněných žáků od roku 2026 získají více prostředků na cílenou podporu žáků. Nový systém financování zohlední náročnost vzdělávání a pomůže zajistit rovné šance pro všechny.

Budišov nad Budišovkou leží v malebném podhůří Nízkého Jeseníku a i přes určitou odlehlost od velkých měst má místní základní škola energii a otevřenost, kterou by jí mohly závidět i větší instituce. Díky práci sociálního pedagoga se daří nejen předcházet problémům spojeným s absencí či složitější rodinnou situací, ale také motivovat děti k tomu, aby do školy chodily rády. Škola tak není jen místem učení, ale také bezpečným zázemím, kde se podporují vztahy, hledají talenty a posiluje sebevědomí žáků. A je tedy – jak uvádí motto ředitelky tamní základní školy Natálie Jaššové – ač na konci světa, přesto branou k úspěchu.

Profese sociálních pedagogů je už delší dobu etablovaná v některých zemích v zahraničí, v České republice s ní má ale dlouhodobější zkušenost zatím jen menší množství škol. V souvislosti s prosazením této profese do zákona o pedagogických pracovnících, ke kterému došlo v tomto roce, lze ale očekávat, že se počty sociálních pedagogů budou v nejbližších letech zvyšovat. Zkušenosti z projektu, ve kterém Národní pedagogický institut provázel 141 sociálních pedagogů zaměstnaných v 125 základních a středních školách, ukazují, že práce sociálních pedagogů má řadu významných specifik – oproti některým jiným pedagogickým pracovníkům například daleko více pracují v terénu, intenzivněji spolupracují s mimoškolními organizacemi a jejich práce s žáky je více postavena na důvěře a vzájemném vztahu.

Snižování nerovností a podpora žáků se sociálním znevýhodněním patří mezi zásadní úkoly našeho vzdělávacího systému. Na jaké žáky by ale měla být podpora v této oblasti zaměřena? S odpovědí na tuto otázku přichází metodika, která vznikla v projektu Národního pedagogického institutu ČR a je určená k identifikaci dětí a žáků se sociálním znevýhodněním v mateřských, základních a středních školách. Výsledky identifikace podle této metodiky by měly být do budoucna základem podpory škol vzdělávajících děti a žáky se sociálním znevýhodněním; od září 2025 budou výsledky identifikace také součástí pravidelného výkaznictví pro MŠMT.

Od září 2025 bude nově součástí pravidelného výkaznictví škol i kategorie „žáků se sociálním znevýhodněním“. Pro rozpoznávání a určení počtu těchto žáků byla v projektu NPI ČR vytvořena metodika identifikace žáků se sociálním znevýhodnění, která je aktuálně volně k dispozici všem poradenským pracovníkům škol i učitelům. Práce s touto metodikou se v praxi škol může dobře doplňovat s některými dalšími materiály, například u výrazně ohrožených žáků může být doplněna prací s kartou KID od neziskové organizace SOFA, u vícejazyčných žáků může být vhodně doplněna prací s materiály pro zjištění úrovně znalosti vyučovacího jazyka od neziskové organizace META.

Komplexnější diagnostika rozumových schopností dětí a diagnostické nástroje k posouzení adaptivního chování či sociálního znevýhodnění zajistí cílenější doporučení k edukaci a narovnání podmínek pro získání potřebného vzdělání.

Za žáka se sociálním znevýhodněním považujeme žáka, v jehož  vzdělávání lze identifikovat výrazné bariéry vznikající v důsledku sociálně podmíněných (tj. ne-zdravotních) příčin.

Žáci se sociálním znevýhodněním představují velmi zranitelnou žákovskou skupinu, jejíž výsledky významným způsobem ovlivňují celkovou efektivitu vzdělávacího systému. Text je prvním příspěvkem ze série článků NPI ČR, který podporuje přes 400 škol vzdělávajících žáky se sociálním znevýhodněním. Data z robustního vzorku základních škol z Ústeckého kraje ukazují, že ve srovnání s ostatními mají žáci se sociálním znevýhodněním významně vyšší absence a výrazně horší prospěch. Dokládají tak nutnost věnovat této žákovské skupině pozornost a zajistit jí potřebnou vzdělávací podporu.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) spolu s Národním pedagogickým institutem (NPI) připravily nástroje pro přesnější zacílení podpory pro sociálně znevýhodněné žáky a pro komplexnější diagnostiku rozumových schopností dětí a žáků.

„Psychologové a speciální pedagogové v pedagogicko-psychologických poradnách mohou projevy komplikovaného sociálního zázemí romských dětí mylně interpretovat jako mentální postižení,“ uvádí v monitorovací zprávě o naplňování práva na rovné zacházení veřejný ochránce práv.1)

Nedávno jsem se zúčastnila konference o včasné péči a významu prvních let života dítěte ve Znojmě, kterou pořádala Platforma pro včasnou péči, kde jsem členkou odborné rady. Diskuse se zaměřila na to, jak klíčové je včasné rozpoznání a podpora dětí ze znevýhodněného prostředí. Téma je pro mě o to více osobní, že v mateřské škole, kterou v Obrnicích nedaleko Mostu vedu, těmto výzvám čelíme každodenně.

Cílem metodiky je pomoci učitelům a poradenským pracovníkům škol identifikovat žáky, kteří mají ve vzdělávání dlouhodobé a významné bariéry vznikající ze sociálně podmíněných příčin. Rozšířená a aktualizovaná verze metodiky je určena pro mateřské, základní i střední školy. 

Volnočasové aktivity, kterým se po škole děti věnují, nesou s sebou mnoho vítaných benefitů. Prostřednictvím zájmových kroužků mají možnost rozvíjet mnoho dovedností a znalostí. Neméně důležitý je také rozvoj návyků, které si děti osvojují v rámci pravidelné účasti na kroužcích. Komerční nabídka volnočasových aktivit pro děti bývá hlavně ve větších obcích pestrá, avšak nese s sebou i některé limity. Rodiče mladších dětí musejí často zajistit dopravu nebo doprovod na místo konání a kroužky financovat, což může pro některé rodiny představovat značnou finanční a časovou zátěž.

Každé dítě se vyvíjí svým tempem a čelí různým výzvám. To, co je pro jedno snadné, může být pro druhé obtížné. Rodiče bývají největšími znalci svých dětí a dokážou rozeznat, co je pro ně normální a co je naopak nezvyklé. Pokud cítí, že dítě potřebuje více podpory, měli by dát na svůj instinkt, situaci řešit a co nejdříve vyhledat odborníky.

V Nové škole se od konce devadesátých let minulého století věnujeme mimo jiné podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných romských dětí. V rámci našich projektů sbíráme zkušenosti a příklady dobré praxe toho, co funguje, a snažíme se naše poznatky dostávat dále do vzdělávacího systému.

Možná už jste slyšeli o projektu Podpora rovných příležitostí (PROP), který se primárně zaměřuje na děti se sociálním znevýhodněním. Je financován z Národního plánu obnovy (NPO) a jeho součástí je práce se školami, pedagogy i rodinou a samozřejmě hlavně se samotnými žáky. O tom, jak a komu projekt pomáhá, jsme si povídali s hlavním manažerem Tomášem Machalíkem z Národního pedagogického institutu České republiky.

Situaci v současném školství charakterizují mimo jiné obavy ze stále výrazněji se projevujících rozdílů ve vzdělávacích výsledcích mezi dětmi ve vztahu k jejich sociálnímu a kulturnímu zázemí.

V loňském roce proběhl na Základní škole Písečná v Chomutově zajímavý workshop na téma povolání. Žáci 9. tříd pro své mladší spolužáky z 1. stupně připravili celodenní akci k vybraným povoláním. Na to, jak vše probíhalo, jsme se zeptali Barbory Mikulky, koordinátorky žákovského parlamentu, toho času na mateřské dovolené. „Jsme sídlištní škola ve vyloučené lokalitě, máme velký počet znevýhodněných dětí. Jak často zažívají úspěch? Mnoho deváťáků během workshopu slyšelo z úst menších spolužáků, že by chtěli být jako oni. A mnohým z nich to přineslo zjištění, že mohou být vzorem. V tu chvíli víte, že to, co děláte, dává smysl.“

Děti ze sociálně znevýhodněného prostředí jsou ty, které vyrůstají v rodinách s omezenými ekonomickými, sociálními a vzdělávacími možnostmi. V průběhu edukačního procesu tak čelí mnoha výzvám a překážkám, které jim znesnadňují vzdělávání. Pokud jsou tyto děti identifikovány již před nástupem do základní školy, je možné jim i jejich rodině poskytnout podporu, která může pozitivně ovlivnit jejich budoucí vzdělávací dráhu.

V květnu se po celé České republice konají zápisy do mateřských škol a pro mnoho rodičů je to důležitý milník v životě, protože tímto okamžikem začíná vzdělávací proces, který už je jen krůček od toho, že „za chvíli” budou mít doma školáka.