Sociálně znevýhodněný žák

Nedávno jsem se zúčastnila konference o včasné péči a významu prvních let života dítěte ve Znojmě, kterou pořádala Platforma pro včasnou péči, kde jsem členkou odborné rady. Diskuse se zaměřila na to, jak klíčové je včasné rozpoznání a podpora dětí ze znevýhodněného prostředí. Téma je pro mě o to více osobní, že v mateřské škole, kterou v Obrnicích nedaleko Mostu vedu, těmto výzvám čelíme každodenně.

Cílem metodiky je pomoci učitelům a poradenským pracovníkům škol identifikovat žáky, kteří mají ve vzdělávání dlouhodobé a významné bariéry vznikající ze sociálně podmíněných příčin. Rozšířená a aktualizovaná verze metodiky je určena pro mateřské, základní i střední školy. 

Každé dítě se vyvíjí svým tempem a čelí různým výzvám. To, co je pro jedno snadné, může být pro druhé obtížné. Rodiče bývají největšími znalci svých dětí a dokážou rozeznat, co je pro ně normální a co je naopak nezvyklé. Pokud cítí, že dítě potřebuje více podpory, měli by dát na svůj instinkt, situaci řešit a co nejdříve vyhledat odborníky.

Volnočasové aktivity, kterým se po škole děti věnují, nesou s sebou mnoho vítaných benefitů. Prostřednictvím zájmových kroužků mají možnost rozvíjet mnoho dovedností a znalostí. Neméně důležitý je také rozvoj návyků, které si děti osvojují v rámci pravidelné účasti na kroužcích. Komerční nabídka volnočasových aktivit pro děti bývá hlavně ve větších obcích pestrá, avšak nese s sebou i některé limity. Rodiče mladších dětí musejí často zajistit dopravu nebo doprovod na místo konání a kroužky financovat, což může pro některé rodiny představovat značnou finanční a časovou zátěž.

V Nové škole se od konce devadesátých let minulého století věnujeme mimo jiné podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných romských dětí. V rámci našich projektů sbíráme zkušenosti a příklady dobré praxe toho, co funguje, a snažíme se naše poznatky dostávat dále do vzdělávacího systému.

Možná už jste slyšeli o projektu Podpora rovných příležitostí (PROP), který se primárně zaměřuje na děti se sociálním znevýhodněním. Je financován z Národního plánu obnovy (NPO) a jeho součástí je práce se školami, pedagogy i rodinou a samozřejmě hlavně se samotnými žáky. O tom, jak a komu projekt pomáhá, jsme si povídali s hlavním manažerem Tomášem Machalíkem z Národního pedagogického institutu České republiky.

Situaci v současném školství charakterizují mimo jiné obavy ze stále výrazněji se projevujících rozdílů ve vzdělávacích výsledcích mezi dětmi ve vztahu k jejich sociálnímu a kulturnímu zázemí.

V loňském roce proběhl na Základní škole Písečná v Chomutově zajímavý workshop na téma povolání. Žáci 9. tříd pro své mladší spolužáky z 1. stupně připravili celodenní akci k vybraným povoláním. Na to, jak vše probíhalo, jsme se zeptali Barbory Mikulky, koordinátorky žákovského parlamentu, toho času na mateřské dovolené. „Jsme sídlištní škola ve vyloučené lokalitě, máme velký počet znevýhodněných dětí. Jak často zažívají úspěch? Mnoho deváťáků během workshopu slyšelo z úst menších spolužáků, že by chtěli být jako oni. A mnohým z nich to přineslo zjištění, že mohou být vzorem. V tu chvíli víte, že to, co děláte, dává smysl.“

Děti ze sociálně znevýhodněného prostředí jsou ty, které vyrůstají v rodinách s omezenými ekonomickými, sociálními a vzdělávacími možnostmi. V průběhu edukačního procesu tak čelí mnoha výzvám a překážkám, které jim znesnadňují vzdělávání. Pokud jsou tyto děti identifikovány již před nástupem do základní školy, je možné jim i jejich rodině poskytnout podporu, která může pozitivně ovlivnit jejich budoucí vzdělávací dráhu.

V květnu se po celé České republice konají zápisy do mateřských škol a pro mnoho rodičů je to důležitý milník v životě, protože tímto okamžikem začíná vzdělávací proces, který už je jen krůček od toho, že „za chvíli” budou mít doma školáka.

Žáci se sociálním znevýhodněním tvoří v českém školství poměrně početnou skupinu, která ale dosud zůstávala spíše opomíjena. Počínaje tímto školním rokem přichází s výraznější podporou několika stovek škol vzdělávajících tyto žáky projekt „Podpora rovných příležitostí“, ve kterém rovněž se školami pilotně ověřujeme nový způsob identifikace žáků se sociálním znevýhodněním – identifikace, která by do budoucna měla pomoci určit, kolik žáků se sociálním znevýhodněním příslušná škola vzdělává, a tak pomoci vytvořit základ pro spravedlivější financování podpory ve vzdělávání těchto žáků.

V Nové škole se od konce 90. let minulého století věnujeme mimo jiné podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných – nejen romských – dětí. Ve druhém dílu seriálu navazujeme na v únoru představené zkušenosti s doučováním ve škole i doma. Tento díl věnujeme především navazování komunikace a spolupráce rodiny se školou, která může nezřídka stát u jádra komplikací a problémů. Příklady pocházejí zejména z projektu Džas dureder, což v češtině znamená „Jdeme dál“1) .

V Nové škole se od konce devadesátých let minulého století věnujeme mimo jiné podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných, nejen romských dětí. V rámci našich projektů sbíráme zkušenosti a příklady dobré praxe, tedy toho, co funguje, a snažíme se naše poznatky dostávat dále do vzdělávacího systému. Kromě vzdělávání a zaměstnávání romských asistentů, kterým se Nová škola věnovala už v devadesátých letech dvacátého století, jsme v roce 2013 stáli také u zrodu konceptu tzv. školních asistentů.

V nových dvou podcastech Zapojme všechny s pracovnicemi obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni Michaelou Kučerovou a Terezou Dejmalovou si moderátorka povídá o podpoře dětí, resp. rodin se sociálním znevýhodněním. Co přesně tento pojem znamená?

V programu „Učí (se) celá rodina“ pomáháme ohroženým dětem překonávat problémy se školou a tak usilujeme o to, aby děti z chudých rodin měly lepší životní šanci. Naši pedagogové navštěvují tyto děti pravidelně u nich doma, doučují je a pomáhají jim zvládat školní požadavky. Spolupracují také s jejich učiteli, aby intervence byly co nejúčinnější a pomoc ohroženým dětem byla komplexní.

Některé knihy působí na první dojem jako malé, ale odehrává se v nich něco skutečně velkého. 14 milimetrů (i s deskami) silná A okraje máš kde? Juraje Čokyny je přesně tímto případem. Píše se v ní o tom, co všechno může učitel v životě žáků změnit.

V důsledku restrikcí a omezení prezenční výuky v základních školách vznikla v posledních dvou letech významná poptávka po doučování zejména u sociálně znevýhodněných žáků, kteří z různých důvodů nemají potřebnou vzdělávací podporu v rodinném zázemí; s nástupem ukrajinských žáků do škol se nyní poptávka po doučování ještě zvyšuje o velké množství žáků s odlišným mateřským jazykem. A protože pracovní kapacity učitelů i pedagogických asistentů jsou limitované, výrazně se zvyšuje zájem škol o doučování zajišťované externisty, v našem konkrétním případě z řad studentů pedagogických fakult.

Jirka přišel do vzdělávacího programu Gendalos organizace IQ Roma Servis, který se zaměřuje na pomoc sociálně znevýhodněným mladým lidem v cestě za studijními a profesními úspěchy, před šesti lety, když se rozhodoval, co dál: „O Gendalosu jsem se dozvěděl v 9. třídě, kdy mi hodně pomohl s přijímačkami na gympl“. Od té doby je jedním z nejaktivnějších studentů, který se účastní nejen různých aktivit Gendalos, ale také mezinárodních výměn mládeže. Gendalos Jirkovi pomohl na jeho cestě za vzděláním: „Díky finanční podpoře stipendijního fondu Gendalos jsem si mohl podat dvě přihlášky na VŠ, což je pro mě naprosto super“. Jirka se přihlásil na Fakultu strojního inženýrství VUT, obor Mechatronika, kam byl díky dobrému prospěchu na střední přijat bez přijímací zkoušky, v současné době je studentem 1. ročníku. O tom, jakým způsobem umí tým lidí z programu Gendalos pomoct plnit studijní a profesní sny znevýhodněným mladým lidem, jsme si povídali s vedoucí programu a sociální pracovnicí Kristinou Studenou.

Ve čtvrtek 8. 3. 2018 se konal kulatý stůl, jehož cílem bylo seznámit se se s problematikou sociálního začleňování v rámci městské části Praha 3, představit možné nástroje podpory, předat příklady dobré praxe, započít diskusi k hledání možností práce se školou a s okolní a rodičovskou veřejností.