Společnost, pedagogika a gender

Odpověď zní: Určitě ano! Škola je totiž prostředím, v němž se stáváme dívkami a chlapci, potažmo muži a ženami¹⁾. Gender se ve škole promítá do většiny interakcí, a to jak mezi vyučujícími a studujícími, tak i mezi vyučujícími či studujícími navzájem. Nejenže se dostává do každodenních více či méně nevýznamných rozhovorů, může dokonce ovlivnit celý budoucí život některého ze žáků či žákyň.

Jelikož na význam genderu apelujeme, věnujeme jeho vztahu ke školství tento článek. A aby snad při čtení nedošlok nějakému nedorozumění, nabízíme vysvětlení pojmu gender tak, jak jej vnímáme a používáme my. Gender chápeme jako společenský konstrukt, který společnost dělí binárně na muže a ženy, jimž následně přiřazuje určité protikladné charakteristiky, rysy, schopnosti a další sociální atributy na základě jejich biologického pohlaví. univerzálně platného schématu toho, co znamená ženství a mužství.

Protože to, co znamená být mužem a ženou, není biologická danost. Je to realita, kterou konstruujeme, a proto zpravidla nebývá neměnná.

V našem kulturním pojetí jsou přiřazované charakteristiky hierarchické a vesměs zvýhodňují maskulinitu, tedy projev mužnosti. V důsledku toho jsou muži vystavováni velkému tlaku dostát norem, které potvrzují jejich mužnost. Nemohou si dovolit projev emocí (pláč); odmítají chodit k lékaři, protože oni „přece něco vydrží“; musí mít uspokojivou kariéru, protože jsou živiteli rodin. Na ženy dopadají jiné těžkosti, očekává se od nich, že budou za každé okolnosti krásnéa elegantní; že se postarají o děti a všechny další členy rodiny, kteří potřebují péči; a nakonec jsou jim přiřazovány vlastnosti, které jsou považovány za méně hodnotné. Považte sami: racionalita – emocionalita; technické obory – humanitní obory; role živitele (placená práce) – role pečující (neplacená práce). Je tedy zřejmé, že toto kulturní pojetí muže a ženy není laskavé ani k jednomu z nich.

Slovní spojení na vymezený termín gender navazuje. Takovou pedagogiku vnímáme jako Jedná se o výchovu, která neškatulkuje hochy a dívky na základě zaužívaných stereotypů, a nabízí tak studujícím nepřebernou množinu budoucích kariérních drah, ale také vlastností, schopností a zájmů. Genderově citlivá pedagogika totiž staví na principu genderové rovnosti, která přináší svobodu jako základní právo všem lidem; . Je však nutné podotknout, že kromě školy na děti při jejich socializaci působí také další velcí socializačníčinitelé – rodina a média. Proto je každé dítě vystaveno rozdílné míře genderových stereotypů a v porovnání s ostatními prochází odlišnou formou genderové výchovy, mimo jiné také v návaznosti na konkrétní sociální a ekonomické zázemí.

Vyučující by proto v souladu s genderově citlivým vzděláváním měli o těchto rozdílech uvažovat a v návaznosti na to hledat různé vzdělávací nástroje, které zaručí rovné šance a příležitosti všem studujícím. Nicméně z výzkumné zprávy , vycházející z výzkumu, jenž v roce 2018 provedli výzkumnice a výzkumníci brněnského Genderového informačního centra NORA, o.p.s., vyplývá, že vyučující považují svůj přístup k žákyním a žákům za rovný. Gender v něm podle jejich slov nehraje žádnou roli. Například pedagožka Blanka²⁾, která má za sebou devět let praxe, v rozhovoru uvedla: ³⁾

Je ovšem nutné brát v potaz fakt, že stejnost v některých případech neznamená rovnost.

Zaměříme-li se třeba pouze na fyzický prostor základních škol, zjistíme, že z něj genderovanost přímo srší. Na nástěnkách a celkově na výzdobě školy je možné zaznamenat více mužů a chlapců. Vyobrazovaní muži jsou často historicky významní (hudební skladatelé, prezidenti, vědci a vynálezci), bohužel však historicky významným ženám takový prostor věnován není. Zbytek výzdoby v „kamarádském duchu“ zobrazuje dívky a chlapce většinou stereotypně: hochy aktivně při sportu nebo objevování světa, kdežto děvčata spíše pasivně přihlížející. Taková výzdoba však může mít dopady i na budoucnost dětí, kdy dívky například nebudou vědět, že je možné stát se vědkyní či političkou, a celkově se spokojís pasivnějším postavením ve společnosti. Naopak chlapci na sobě mohou pociťovat tlak společnosti, která kladně hodnotí pouze ambicióznost. V tomto ohledu je řešení jednoduché: přidat na nástěnky historicky úspěšné ženy, vyobrazovat děvčata také v aktivních rolích, a naopak hochům skrze zobrazení na výmalbě nabídnout „možnost“ pasivity.

V kontextu vyučovacích hodin lze hovořit o tom, že vlivem dynamiky školní třídy jsou dívky pro vyučující často méně viditelné než chlapci. K tomu přispívá nejen zvýšená aktivita ze strany chlapců, kteří na sebe strhávají pozornost, a od určitého věku, kdy se jejich hlas stává silnějším a hlubším, je zároveň těžší je přehlušit. Můžeme říci, že ve všech vyučovacích hodinách zaznamenaly výzkumnice tentýž model: čím jsou chlapci při vyučování neposednější a neposlušnější, tím intenzivněji na ně vyučující obracejí svou pozornost na úkor komunikace s děvčaty. Mimo to je k chlapcům obecně směrována pozitivní (ale i disciplinační) podpora. Dívky pak nemají tendenci se v hodinách projevovat a dávat najevo svou znalost odpovědí na položené otázky, což jim může zůstat vlastní i v dospělosti. Z výše zmiňovaného výzkumu však vyplývá, že pokud jsou tyto dvě skupiny studujících odděleny, dívky se stávají aktivnějšími v komunikaci s vyučujícími, a to nejen v humanitně zaměřených předmětech, ale i v přírodních vědách. Tímto poznatkem se samozřejmě nesnažíme zpochybňovat koedukaci, pouze poukazujeme na fakt, že je třeba věnovat oběma pohlavím/genderům stejnou pozornost a i ty tiché žačky a žáky podněcovat k projevu (a ne se pouze spokojit s tím, že alespoň nezlobí).

Tento individuální přístup je totiž součástí otevřeného prostředí, jež dokáže podporovat všechny žáky a žákyně bez ohledu na jejich gender. Pokud budou školy fungovat takovým způsobem, lze dosáhnout toho, aby se všichni mohli uplatnit ve svém (nejen) profesním životě na základě osobních preferencí, schopností a potřeb.

V dnešní době existuje nepřeberné množství workshopů a vzdělávacích kurzů. A mezi nimi se postupně začínají rýsovat i kurzy zaměřené právě na genderově senzitivní pedagogiku. Kromě vzdělávacích kurzů mohou zájemci nahlédnout rovněž do zmiňované výzkumné zprávy – dostupná je na webových stránkáchhttps://www.gendernora.cz/genderove-senzitivni-pedagogika-nora. Nejenže uvádí množství genderových aspektů školních interakcí, zmiňuje se rovněž o vlivu vzdělávání na život chlapců a dívek z pohledu pedagožek a pedagogů.

Zpráva také obsahuje praktický seznam doporučených publikací a materiálů věnovaných genderově citlivé pedagogice a výchovnému poradenství. Tyto publikace jistě pomohou na cestě k rovnému přístupu k žákům a žačkám každému motivovanému pedagogovi a každé motivované pedagožce.