Umělá inteligence (AI) se stává běžnou součástí vzdělávání. Žáci ji používají doma, školy ji testují v hodinách a oficiální rámce Národního pedagogického institutu (NPI) i UNESCO ji samozřejmě doporučují. Zdánlivě se jedná o neškodného pomocníka, ale hranice mezi „AI jako pomocníkem“ a „AI jako rizikem“ je nebezpečně tenká. A právě v této tenké hranici se skrývá byrokratický, etický a datový labyrint, do kterého školy vstupují s iluzí kontroly.
Proč „anonymní účet“ znamená totéž co pštros s hlavou zabořenou do písku
Ing.
Milan
Hausner
byvaly reditel ZS Lupacova, lektor a poradce
Je nezbytné, aby školy postupovaly promyšleně, transparentně a s respektem k právům dětí i rodičů.
Bohužel, jak ukazují tři hlavní modely nasazení AI ve školách, všechny cesty vedou do stejného datového pekla, jen každá s jiným stupněm administrativní zátěže.Velká lež o anonymitě: iluze digitální ochrany
Nejčastějším a nejzrádnějším argumentem, kterým se školy ohánějí, je tvrzení, že
anonymní školní účet
žáky dostatečně chrání. To je ovšem
iluze
. Evropské úřady v létě 2025 jasně konstatovaly:Pseudoanonymizace není anonymita. Správci dat jsou povinni informovat své uživatele o zpracování dat, i když ta jsou později anonymizována.
Tato věta jednoznačně definuje, j