Co bych jako učitelka opravdu potřebovala

Vydáno: 6 minut čtení

Matematika po obědě není pro slabé povahy. Ani pro učitele, ani pro žáky. Ale já svou práci miluju – i když občas sním o jednorožci, brunetovi a mejdanu s kalkulačkama.

Co bych jako učitelka opravdu potřebovala
Zdenka
Musilová
učitelka matematiky a ekonomie, Střední škola stavební a strojní Teplice
Stěžovala jsem si na své facebookové zdi na stěžující si učitele a dostalo se mi odpovědi: „Až se učitelé domluví, co vlastně chtějí, tak bude fajn.“ Tak já vám napíšu, co bych chtěla já. Učitelka matematiky na učilišti plném kluků v Ústeckém kraji.
Chtěla bych přijít do třídy, kde už na mě čekají dychtiví žáci s nastartovanými kalkulačkami a úsměvem na tvářích, protože nemůže být nic lepšího než dvouhodinovka matiky po obědě. Se mnou, samozřejmě.
Chtěla bych, aby vyvážená strava v jídelně byla víc než rozmražená kostička mrkve v polívce. V biokvalitě, samozřejmě.
Chtěla bych do hodin chodit se svým tandemovým parťákem. Vysvaleným brunetem, samozřejmě.
Chtěla bych domů odjíždět tak kolem 12. hodiny. Na jednorožci, samozřejmě.
A to všechno za slibovaných 130 % průměrné mzdy, takže 60 000 Kč. V čistým, samozřejmě.
A teď zpátky na zem. Napíšu vám, co by mi tu práci, kterou tolik miluju a kterou jsem si dobrovolně vybrala a která má tolik výhod, udělalo jednodušší. Protože – jak víte – spokojený učitel = spokojený žák.
Chtěla bych, aby se mi dostávala
pravidelná
podpora
. Metodická podpora. Pořád jsou nějaké novinky a trendy v moderní didaktice, ale často zůstanou jen na papíře nebo na webináři, který si pustím odpoledne, po pracovní době. Chtěla bych, aby někdo přišel přímo do třídy a ukázal mi, jak to funguje naživo – se skutečnými žáky. S mými žáky. A aby po této podpoře přišla i
supervize
, zda si vedu dobře a co by mi pomohlo se posunout dál. Být lepší pro sebe i pro ně.
Chtěla bych se
setkávat s učiteli
z jiných středních škol a sdílet s nimi příklady dobré praxe. Vždyť co může být větší posun, než když vám někdo osobně řekne, že tohle mu funguje, a ukáže vám materiály, které použil, nebo dokonce sám vytvořil. Pořád čekám na e-mail od zřizovatele, že nás zve na matematický mejdan s kalkulačkami. Marně.
Chtěla bych mít jasně
definované podmínky
, za kterých si můžu vydělat víc peněz – a tím nemyslím postoupit věkem v platové tabulce. Chtěla bych vědět, že za aktivitu přijde i jasná odměna, nejen únava. Odměna ve formě peněz. Protože ta v podobě skvělého pocitu se dostaví samovolně.
Chtěla bych
motivovat studenty
učitelství v tom, že učit na učňáku je fajn a že to není žádný „plán B“ pro ty, co se nedostali na maturitní obor. Že právě naopak tihle žáci jsou tím pravým didaktickým oříškem, který když rozlousknete, budete je milovat. Když on takový student pedagogické fakulty může být super tandem! A žádná teoretická přednáška vám neukáže realitu učení na učilišti jako osobně prožitá hodina.
Toužím po tom, aby existovalo víc funkčních akčních skupin a
krajských akčních plánů
, které jsou akční nejen názvem, ale i činy. Aby jejich konkrétní činnost byla komunikována s učiteli, pro které se zřizují, tedy aby se o nich vědělo.
Chtěla bych
otevřít dveře třídy
všem, kteří si myslí, že nic neděláme, ve 13 hodin jsme doma, máme 3 měsíce prázdnin, obědy z jídelny máme za 30 korun a pořád si stěžujeme. Ráda je posadím mezi naše kluky, aby viděli, co učení obnáší. Třeba se k nám přidají! Pokud tedy s pláčem neutečou.
A jako poslední bych si přála, abychom jako učitelé
začali se změnami u sebe
. Stěžovat si můžeme donekonečna, ale nezapomínejme, že jsme tu především pro žáky – a tuto cestu jsme si sami dobrovolně vybrali. Pokud nebudeme ochotni obětovat kousek svého času a energie, těžko se naučíme něco nového. To, co dnes investujeme do svého růstu, se nám ale vrátí – v jistotě při výuce, v radosti z práce a v úspěchu našich žáků. A věřím, že i v lepším finančním ohodnocení.
Takže když to shrnu: potřebujeme praktickou metodickou podporu – lidi, kteří ukážou nové metody přímo v hodinách. Potřebujeme méně byrokracie a více času na práci se žáky. Potřebujeme jasná pravidla pro finanční odměny, která zohlední kvalitu a aktivitu učitele. Silnější propojení vysokých škol se školní praxí by mohlo dostatečně motivovat studenty pedagogických fakult k tomu, aby zůstali učit i po získání titulu. A možnost pravidelného sdílení zkušeností mezi školami by zajistila, že se dobré nápady šíří rychleji než nová vyhláška.
A na závěr bych vám chtěla napsat, že i když se mi občas chce ze školství utéct, na konci většiny dnů si řeknu: stálo to za to, jsem na správném místě. Protože jak se píše v mém oblíbeném hashtagu – #nemuzesjenemilovat.

Proč je důležité sdílení dobré praxe mezi učiteli z různých škol?

Sdílení dobré praxe mezi učiteli umožňuje rychlou výměnu úspěšných konceptů a metod, což může vést ke zlepšení kvality výuky na různých školách, čímž se podpoří efektivní vzdělávání.

Jak může zapojení vysokých škol do školní praxe motivovat studenty pedagogiky k profesní kariéře ve školství?

Zapojení vysokých škol do školní praxe umožňuje studentům pedagogiky získat realistický pohled na učitelskou profesi, což je může motivovat k tomu, aby pokračovali ve školství i po získání titulu, protože si lépe uvědomují hodnotu a výzvy této kariéry.

Jak by pravidelná metodická podpora ve třídě změnila výuku matematiky na učilišti?

Pravidelná metodická podpora ve třídě by umožnila učitelům zkoušet nové didaktické postupy přímo s žáky, což by zlepšilo jejich dovednosti, zvýšilo kvalitu výuky a vedlo k efektivnějšímu vzdělávání studentů.