Podpůrná opatření včera a dnes

Z pohledu žáků se SVP přináší tato novela několik změn. Dvě lze označit za zásadní. A svým způsobem propojené. První změna se týká obsahu pojmu speciálních vzdělávacích potřeb. Odr. 2005 se medicinské pojetí (zdravotní postižení, zdravotní a sociální znevýhodnění) mění na spíše právní vymezení: SVP má „osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření“.

Navazující ustanovení zákona, podle nějž “ (§16 školského zákona [zvýraznili autoři]), přináší zásadní právní, ekonomické, ale zejména pedagogické konsekvence.

Vzhledem k různým interpretacím těchto ustanovení je třeba zdůraznit, že citovaná novela č. 82 v žádném případě není „inkluzivní“. Pokud již bychom měli najít adjektivum, které ji charakterizuje, pak je jím právě slovo „podpůrná“. A to ve smyslu podpory žáků se SVP, ale možná ještě více ve smyslu podpory škol, které tyto žáky vzdělávají.

Pro úplnost: v ČR máme 4 400 základních škol. Z toho cca 340 má tzv. paragrafových (dříve speciálních) škol. V těchto školách je 49 tis. tříd. A jen v cca 10 tis. třídách NENÍ zařazen žák se SVP.

Ukazuje se, že nejvíce novela školského zákona prospěla právě školám. Od r. 2005 měly zákonem uloženu povinnost (bez výjimky!) přijmout ke vzdělávání každého žáka ze spádového obvodu. Ovšem způsob financování vzdělávání žáků se SVP školám nepřinášel potřebnou podporu.

Je již obecně znám fakt, že podpůrná opatření jsou členěna do pěti stupňů.

Podpůrná opatření v 1. stupni jsou žákům přiznána školou, jejími pedagogy. jde o potvrzení známé pedagogické zásady „individuálního přístupu“. A smyslem PO v 1. stupni je mj. potvrzení přijímané skutečnosti, že je lépe závažnějším problémům předcházet, než je následně řešit. Mohou tak působit jako prevence před školní neúspěšností a selháváním. A jsou rovněž připomenutím faktu, že podpora žáka založená na znalosti a respektování jeho osobnostních specifik (případně jeho aktuálních závažných životních situací) patří do běžné činnosti každého učitele.

Lze říci, že PO v 1. stupni řídí učitelé sami (s podporou managmentu školy nebo školního poradenského pracoviště). A také jsou financována výhradně z rozpočtu školy. Tudíž tito žáci nejsou zpravidla školami vykazování. Jejich zahrnutí mezi žáky se SVP nijak zásadně nezměnilo počty žáků se SVP v našich školách.

Jinak je tomu u žáků, kteří jsou příjemci 2. stupně PO. Zjednodušeně řečeno jde o žáky, kteří mají závažnější problémy ve vzdělávání, u kterých již škola potřebuje podporu školského poradenského zařízení.

Pokud jejich znevýhodnění vyplývá z odlišného zdravotního stavu, jedná se o žáky, kteří již potřebují přímou podporu ve vzdělávání. Např. žáci s oslabením kognitivního výkonu redukci učební látky na základní, ovšem s respektováním očekávaných výstupů. U žáků s ne zcela zásadními problémy, které vyplývají z vývojových poruch učení, dochází k úpravě učebních strategií, u žáků s vývojovými poruchami zraku jsou např. uzpůsobovány pracovní a světelné podmínky. Žáci s potřebou podpory ve 2. stupni zpravidla nedosahují „zdravotnické klasifikace“ vyvolávající potřebu PO ve vyšších stupních (jako je tomu např. u žáků s lehkým mentálním postižením, u žáků se závažnými dopady vývojových poruch učení, žáků nedoslýchavých či slabozrakých).

Jedná se o skupinu žáků, která nárok na financování potřebných PO získala až právní úpravou školského zákona z roku 2016. A je to skupina žáků, která zejména stojí za nárůstem počtu vykazovaných žáků se SVP. Počty žáků s potřebou podpůrných opatření ve 3.– 5. stupni se v zásadě nezměnily. Jiná je však jejich struktura – zastoupení jednotlivých skupin žáků se SVP. Školští poradenští pracovníci doporučují dnes žákům PO na základě dopadů postižení do vzdělávání. To vedlo při sběru statistických dat ke změně identifikátoru, který se nově vyjadřuje tím, jakou podporu žák potřebuje, bez ohledu na primární postižení. Ubylo tak žáků, u kterých jsou dopady do vzdělávání zapříčiněny „pouze“ jedním, i když rozhodujícím, postižením a masivně přibylo žáků s vícečetným postižením. Situace se projevila u žáků se zrakovým postižením, se sluchovým postižením a částečně i s tělesným postižením – ve smyslu snížení či stagnace jejich počtu. Zároveň tak došlo k výraznému nárůstu počtu žáků s vícečetným (vícenásobným, kombinovaným…) postižením.

Díky financování vybraných podpůrných opatření 2.–5. stupně se však zásadně změnila kvalita poskytované podpory. Jedná se o financování pedagogů podílejících se na individuální podpoře žáků se SVP. Typicky uvádíme výcvik specifických dovedností v rámci předmětu speciálně pedagogické péče zajištěný speciálními pedagogy (do roku 2021 sem patřila i podpora pedagogů škol v rámci pedagogické intervence). Dále jde o financování metodické podpory ze strany poradenských specialistů, financování pomůcek a zásadní je nově pojímané financování asistenta pedagoga.

Od roku 2016 se počet asistentů pedagoga zvýšil více než třikrát. Jejich etablování do českých škol přináší nové výzvy, které je nutno řešit. Ty se týkají zejména stability jejich pracovního zařazení včetně jejich kompetencí a vzdělání, způsobu jejich zařazení do pedagogických sborů škol. U některých řídících pracovníků českého školství převládá názor o „nadbytku“ asistentů pedagoga. Není to tak úplně pravda. Z cca 49 tis. tříd základních škol v ČR je v plných 39 tis. třídách přítomen žák se SVP, ovšem celých 20 tis. tříd s těmito žáky je bez podpory asistenta pedagoga.

Nejdůležitější je ovšem právo žáka na rovné podmínky ve vzdělávání přenést plně ze školského zákona do všech škol. Právní úprava, kterou zde velmi stručně představujeme, není jistě naprosto dokonalá, vytváří však odpovídající předpoklady úspěšného vzdělávání žáků se SVP u nás.