Ohrožování výchovy dítěte

Trestný čin ohrožování výchovy dítěte je jedním z trestných činů, jejichž postihování poskytuje ochranu dětem. Četnost jednání naplňujících znaky tohoto trestného činu, jak ukazuje graf níže, je na vzestupu. Jak uvedu dále, trestněprávní ochrana dětí u tohoto trestného činu je namístě, neboť nejen zvýšený nápad případů u soudů, ale i intenzita takové trestné činnosti je vyšší a její provedení častější a sofistikovanější.

Graf z dat MV ČR a Policie ČR sestavil autor.

Trestní zákoník upravuje trestný čin ohrožování výchovy dítěte v § 201.¹⁾ Pachatel naplní skutkovou podstatu tohoto trestného činu, jestliže ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte, osoby mladší 18 let, tím, že:

Trestní zákoník současně postihuje i jednání pachatele, která umožní dítěti hru na výherním hracím přístroji, který je vybaven technickým zařízením, které ovlivňuje výsledek hry a které poskytuje možnost peněžité výhry.

Graf z dat MV ČR a Policie ČR sestavil autor.

Litera zákona je v případě tohoto trestného činu místy neurčitá. Je tak soudům ponechán prostor pro konkretizaci jednotlivých pojmů a slovních spojení. Ohrožení rozumového, citového či mravního vývoje dítěte soudní praxe definuje jako „osvojení si škodlivých návyků, povahových rysů, popř. získávání sklonů a zájmů, které mohou vést k jeho morálnímu úpadku a k neschopnosti usměrňovat způsob svého života v souladu s obecnými morálními zásadami občanské společnosti“.³⁾ Příkladem může být podávání alkoholu dětem, skutečnost, že dítě propadne drogám či prostituci, chová se promiskuitně, páchá trestnou činnost nebo neplní povinnou školní docházku či se nepřipravuje na budoucí povolání, dítě provozuje žebrání, nedodržuje hygienické návyky a podobně. Soud je povinen zkoumat intenzitu ohrožení rozumového, citového či mravního vývoje u dítěte. Z hlediska trestněprávního je rozhodným jednání, prostřednictvím něhož si dítě osvojí návyky, které jsou v rozporu s pravidly morálky ve společnosti. „Takové ohrožení může nastat i v případě ojedinělého, avšak intenzivního ohrožení spočívajícího v tom, že dítě propadne alkoholu, drogám, pokud návyk na jejich požívání vede k hlubším poruchám lidské psychiky a osobnosti dítěte.“⁴⁾

Za dítěte k zahálčivému či nemravnému životu soudy považují „každé jednání pachatele (ať slovem nebo skutkem) před dítětem, které může u něj, a to i při jeho pasivním chování, vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k zahálčivému nebo nemravnému životu (děti totiž napodobují chování dospělých, a to i neuvědoměle). Nezáleží na tom, zda dítě již před takovým jednáním pachatele nemravný život vedlo, protože jednání pachatele v něm tyto negativní návyky utvrzuje a posiluje“.⁵⁾ Za svádění dítěte k zahálčivému či nemravnému životu soudní praxe považuje např. případy znásilnění a dalších zásahů do pohlavní či sexuální sféry dětí,⁶⁾ domlouvání kontaktů a provozování dětské prostituce,⁷⁾ užívání drog a podávání alkoholických nápojů,⁸⁾ podporování mladistvých na jejich útěku z ústavního zařízení (dětských domovů)⁹⁾ apod.

V rozhodování soudů bývá často odkazováno na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Trestný čin v něm popsaný spočívá v závažném porušení povinnosti pečovat o dítě nebo jiné důležité povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti. Pachatelem takového jednání budou nejčastěji rodiče, osvojitelé, nevlastní otec/matka žijící ve společné domácnosti s dítětem, poručník, opatrovník, pěstoun, pracovník v ústavní či ochranné výchově nebo osoba, které bylo svěřeno dítě do péče rozhodnutím soudu. Naproti tomu pachatelem u jednání dle § 201 odst. 1 písm. a), b), c) trestního zákoníku může být kdokoliv.

Graf z dat webu jaktrestame.cz sestavil autor.

Platí, že rodiče a děti mají vůči sobě navzájem stejná práva a povinnosti (§ 855 odst. 1 občanského zákoníku). Péče o dítě je součástí komplexu práv a povinností rodičů, který nazýváme rodičovskou odpovědností. Rodičovská odpovědnost spočívá zejména ve zmíněné péči o dítě, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělávání, v určení jeho místa bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění (§ 858 občanského zákoníku). Mluvíme tedy o jiných důležitých povinnostech vyplývajících z rodičovské odpovědnosti, a pokud je pachatel závažným způsobem poruší, bude trestně odpovědný.

Soudy za závažný způsob porušení povinnosti pečovat o dítě či (za závažný způsob) porušení jiné důležité povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti považují například jednání spočívající v nepřiměřených fyzických trestech,¹⁴⁾ v použití nevhodných a nepatřičných výchovných prostředků,¹⁵⁾ v absenci řádné osobní hygieny a nedostatečně zajištěného obydlí,¹⁶⁾ v nezajištění stabilního výchovného a rodinného prostředí a nezajištění lékařské péče,¹⁷⁾ v dopouštění se fyzického i psychického (domácího) násilí před dětmi,¹⁸⁾ v poštvávání dětí vůči druhému z rodičů či bránění osobnímu kontaktu s druhým rodičem,¹⁹⁾ v nespolupráci se školou a zejména v zanedbání povinné školní docházky u dětí.

Detailnější pozornost bych proto věnoval právě případům, kdy dochází k zanedbání školní docházky dítěte rodičem. Nejvyšší soud například posoudil jako trestný čin ohrožování výchovy dítěte jednání pachatelů (rodičů), které spočívalo v ukrývání jejich nezletilých dětí a napomáhání jim na útěku z ústavního zařízení, kde byly legálně umístěny. Nejvyšší soud zdůraznil, že si rodiče byli vědomi toho, že se tak nezletilí nepřipravují na své budoucí povolání či neplní povinnou školní docházku, v důsledku čehož nezletilí zameškali desítky vyučovacích hodin (i neomluvených). Soud ve svém rozhodnutí uvedl, že jde o „zcela flagrantní porušení rodičovských povinností, kdy vlastním nezájmem o budoucí vzdělání svých dětí jim rodiče umožnili vést zahálčivý život, čímž vytvořili nežádoucí životní návyky a špatnou pracovní morálku u svých dětí“.²⁰⁾

Soudy řešily i případ, kdy rodič nezajišťoval povinnou školní docházku své nezletilé dcery, nespolupracoval se školou, nezajistil své dceři individuální vzdělávací plán ani doplnění učiva, ačkoliv na to byl ze strany školy upozorňován. V důsledku toho nezletilá dcera za celý školní rok zameškala téměř tisíc vyučovacích hodin. Motivem takového jednání rodiče byla především obava o zdravotní stav dítěte a s tím spojená snaha o usnadnění některých jeho povinností. Soudy ale taková argumentace rodiče nepřesvědčila, když i orgán sociálně-právní ochrany dětí a ošetřující lékařka nezletilé potvrdily neexistenci důvodů pro úpravu její školní docházky: „Řádná školní docházka je předpokladem náležitého vzdělání dítěte a nezbytnou součástí přípravy, ať už na další studium či pracovní činnosti, jednak je jedním z předpokladů pro získání patřičných návyků, správného životního a pracovního režimu apod. Jestliže nedochází k zajištění řádné školní docházky u nezletilých, je tím ohrožen jejich mravní a rozumový vývoj. Obviněný nejenže nezajistil docházku nezletilé do školy, ale i nezajistil žádnou náhradní formu jejího vzdělávání, nespolupracoval na doplnění učiva a dlouhodobě tak nezletilou zanedbával.“²¹⁾

Obdobně soudy rozhodly i v případě neplnění povinné školní docházky nezletilé, když její matka zanedbávala přípravu nezletilé do školy, nepřítomnost nezletilé ve škole včas neomlouvala, nedostavovala se na třídní schůzky, nespolupracovala se školou a ani s orgánem péče o děti. V důsledku toho nezletilá měla přes 200 neomluvených vyučovacích hodin, nebyla klasifikována a musela opakovat sedmý ročník základní školy. Matka nezletilé byla uznána vinnou, když soud nebral v potaz tvrzené psychické obtíže dcery ovlivňující dlouhodobé absence ve škole: „Řádně pečující rodič by u svého dítěte dlouhodobě nezanedbal školní docházku, nevyhýbal se komunikaci se školou a orgánem péče o dítě, případně by učinil alespoň kroky ke změně školy. Dlouhodobá pasivita a ignorace matky naopak vedla u nezletilé k zahálčivému a nemravnému životu.“²²⁾

Případy zanedbání školní docházky u dětí z rodin se sociálně slabým zázemím jsou v soudní praxi časté. Za zmínku stojí případ, kdy obviněná úmyslně neplnila své rodičovské povinnosti a řádně nevychovávala své nezletilé děti, nespolupracovala se školou, v důsledku čehož nezletilí páchali majetkovou trestnou činnost a opakovaně zameškali ve škole stovky vyučovacích hodin, což nakonec vedlo až k jejich umístění do dětského domova. Obviněná uvedla, že s druhem nebyli zaměstnaní, docházeli pouze na příležitostné brigády a jejich finanční situace nebyla dobrá, když ani otec nezletilých na jejich výživu nepřispíval. Soudy takový argument odmítly, když uvedly, „že pozornost a péče o děti není jen o penězích a ohrozit výchovu dítěte lze tak i za nepříznivé finanční situace rodiny“.²³⁾

Ačkoliv trestný čin ohrožování výchovy dítěte nepatří mezi trestné činy, u kterých je komukoliv dána zákonná povinnost je bez odkladu oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu dle § 368 trestního zákoníku, tak je třeba pamatovat na § 6 a § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, stanovící povinnost oznámit orgánu sociálně-právní ochrany skutečnosti nasvědčující tomu, že dítě vede zahálčivý nebo nemravný život. Současně je třeba upozornit i na možnost uložení pokuty až do výše 50 000 Kč dle § 182a školského zákona zákonnému zástupci dítěte za zanedbání péče o jeho povinnou školní docházku.

Institut rodiny a s ním spojené povinnosti rodičů vůči dětem, zejména péče o ně, si zaslouží ochranu na úrovni trestněprávní. Jednání, které by ohrozilo rozumový, mravní či morální vývoj dětí, může zakládat trestněprávní odpovědnost takto jednajících osob. Zanedbání povinné školní docházky vede k ohrožení rozumového, mravního i citového vývoje dítěte. Soudní praxe dovodila, že výchova dítěte může být ohrožena i v případě, kdy samotné dítě již předtím vedlo život nemravný či zahálčivý.

Pro naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu postačí, aby pachatel dítě v tomto nemravném životě utvrzoval či podporoval. Negativní následky takového jednání pachatele na dětech se mohou projevit a často se i projevují až s určitým dlouhodobějším odstupem.

Specifikum u tohoto trestného činu je, že k jeho naplnění, dokonání, postačí již pouhé ohrožení rozumového, mravního či citového vývoje dítěte, a k negativním následkům v chování dítěte tak nemusí ani dojít. Pokud je dítě vystaveno závažnému nemorálnímu chování, bude to mít zcela jistě v budoucnu negativní vliv na rozvoj jeho osobnosti. Včasnou a cílenou ochranou dětí na úrovni trestněprávní tak můžeme omezit některé nežádoucí projevy problémového chování dětí v budoucnu či jim zabránit.