Zákon o svobodném přístupu k informacím: Osobní údaje. 3. část

Od roku 2000 je v České republice účinný informační zákon, který ukládá povinným subjektům poskytovat informace veřejnosti. Školy a školská zařízení jsou povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona. Informační zákon stanoví dva způsoby poskytnutí informace: 1) zveřejněním a 2) na žádost. Problémy v praxi činí zejména poskytování informací na žádost. Školy jsou totiž povinny na základě žádosti poskytnout veškeré žadatelem požadované informace, ledaže informační zákon poskytnutí této informace vyloučí. Jedním z důvodů neposkytnutí informace, a tedy vydání správního rozhodnutí o odmítnutí žádosti může být, že žadatel požaduje poskytnutí osobních údajů. Tato výjimka však dopadá pouze na některé osobní údaje a nedá se použít při veškerých žádostech o informace. Při žádostech o poskytování osobních údajů na sebe totiž narážejí dvě základní lidská práva – právo na informace žadatele a právo na ochranu osobních údajů a na soukromí osoby, jejíž osobní údaje mají být poskytnuty.

Pojem osobní údaj není definován v informačním zákoně, ale v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „GDPR“). Je definován jako jakákoliv informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“).¹⁾ GDPR v definici pokračuje tak, že identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby.²⁾ Osobním údajem je tedy jakákoliv informace, která se váže ke konkrétnímu člověku. V souvislosti se žádostmi o informace se nejčastěji setkávám s dotazem na výši platu či mzdy, výši odměn, důvod odměn, délku praxe, věk či dosažené vzdělání. Všechny tyto informace, pokud jsou požadovány o konkrétním zaměstnanci, jsou jeho osobními údaji. Osobními údaji naopak nejsou informace, které jsou poskytnuty v anonymizované podobě, tedy např. věkový průměr pedagogického sboru či celková výše odměn vyplacená pedagogům (dohromady) za školní rok.

Od roku 2014 se vedly spory kolem poskytování informací o výši mzdy či platu zaměstnanců ve veřejné správě. Tato problematika se dostala až před Nejvyšší správní soud, který ve velmi obsáhlém rozsudku došel k závěru, že se informace o platech až na výjimky poskytují.³⁾ Následně se však v jiné věci dostala stejná problematika před Ústavní soud. Ten argumentaci Nejvyššího správního soudu nepotvrdil a naopak došel k závěru, že každý případ musí být posuzován individuálně při aplikace tzv. platového testu,⁴⁾ o kterém bude pojednáno níže.

Pro ilustraci komplikovanosti a nepřehlednosti bude materie poskytování osobních údajů popsána na příkladu tzv. druhého platového nálezu Ústavního soudu.⁵⁾ Tento platový nález byl vybrán z důvodu, že povinným subjektem byla základní umělecká škola.

V roce 2014 se žadatel o informace, který byl advokátem, obrátil na základní uměleckou školu v Hradci Králové (dále jen „škola“). Požadoval informaci o výši platů a odměn každého z pedagogů této školy vyplacených jim v roce 2013. Škola se optala pedagogů, zda s poskytnutím této informace souhlasí. Souhlasili tři. Proto škola sdělila žadateli informace o výši platu těchto tří pedagogů, ve zbytku vydala rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace. Jako důvod uvedla, že tyto informace jsou osobním údajem zaměstnanců.

Žadatel podal proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti odvolání ke krajskému úřadu. Ten postup školy potvrdil s tím, že neposkytnutí informací o platech pedagogů bylo zákonné. Žadatel následně podal žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové a dožadoval se toho, aby mu škola informace o výši platu zbývajících pedagogů poskytla. Krajský soud jeho žalobě vyhověl a přikázal škole, aby žadateli poskytla všechny požadované údaje, což škola učinila. Proti rozhodnutí Krajského soudu podal jeden z pedagogů, jehož osobní údaje měly být a byly poskytnuty, kasační stížnost. Kasační stížnost představuje opravný prostředek ve správním soudnictví a lze si ji zjednodušeně představit jako odvolání u soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost v roce 2015 zamítl. Dospěl tedy k závěru, že Krajský soud rozhodl správně, když škole přikázal poskytnout žadateli informaci o výši platu a odměnách dotčeného pedagoga. Pedagog následně podal ústavní stížnost, o které v roce 2018 rozhodl Ústavní soud. Celá kauza tak trvala čtyři roky, přičemž na tom, zda má žadatel nárok na poskytnutí osobních údajů o platu a odměnách, se nemohli shodnout ani nejvýše postavené soudy České republiky.

Ústavní soud se v předmětné ústavní stížnosti zabýval tím, zda poskytnutím informace o výši platu bylo porušeno právo pedagoga podle Listiny základních práv a svobod na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním jeho osobních údajů. Nejprve uvedl, že při poskytování informací o platech proti sobě stojí dvě rovnocenná základní práva, a to právo na ochranu soukromí pedagoga a právo na informace žadatele. V případě střetu dvou práv je vždy nutné posoudit, které z těchto práv převáží. Toto posuzování se nazývá test proporcionality.

Test proporcionality definoval Ústavní soud⁶⁾ pro účely poskytování údajů o platu a odměnách (dále jen „platový test“) tak, že povinný subjekt musí zkoumat, zda

Nejsou-li všechny tyto podmínky splněny, potom, shledal Ústavní soud, „odmítnutí poskytnout žadateli informaci o platu a odměnách zaměstnance není porušením povinnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy poskytovat přiměřeným způsobem informace o své činnosti, vyplývající z článku 17 odst. 5 Listiny“ ⁷⁾

V řešeném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že poskytnutí údajů školou na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu bylo protiústavní. Svou argumentaci založil na tom, že ze spisu neplyne nic, co by prokazovalo splnění podmínek platového testu. Ze spisu nešlo dovodit, zda se informace týká veřejného zájmu či zda žadatel v postavení advokáta plní roli tzv. společenského hlídacího psa. Proto bylo poskytnutí informace žadateli protiprávní.

Pokud to shrneme, Ústavní soud dovodil, že poskytování údajů o platech zaměstnanců podléhá informačnímu zákonu. Ústavní soud dále v tzv. platovém testu stanovil podmínky pro poskytnutí informace o platu či odměnách. Nicméně Ústavní soud nevymezil funkce či pozice, u nichž by se měla informace o výši platu automaticky poskytnout. Je tedy třeba platový test provést u každé jednotlivé žádosti o informace.

Výše uvedená argumentace Ústavního soudu zní sice líbivě, má však jedno velké ALE. Jak má škola posoudit splnění náležitostí platového testu, když tyto informace nemá? Připomeňme, že dle informačního zákona jsou jedinými požadovanými náležitostmi žádosti o informace identifikace žadatele, identifikace povinného subjektu, sdělení informace, které se žadatel domáhá, a sdělení, že žádá podle informačního zákona. O účelu informace či o osobě žadatele informační zákon nestanoví zhola nic. Jak tedy mají školy postupovat?

Nejprve musí škola posoudit, zda požadavek žadatele skutečně směřuje k poskytnutí informace o platu či odměně zaměstnance, tedy zda se skutečně jedná o poskytnutí osobních údajů ve smyslu GDPR. Pokud se žadatel domáhá poskytnutí např. informací o odměnách všech pedagogů bez výslovného požadavku na jejich jmenovité určení, poskytne mu je škola v anonymizované podobě (pedagog 1, pedagog 2 apod.). V tomto případě se nebude jednat o osobní údaje, škola nebude provádět platový test a informace poskytne automaticky. Na tomto místě je však vhodné si uvědomit, že anonymizovaným poskytnutím informace není, pokud žadatel žádá o informaci o platu výchovného poradce, u kterého neuvede jeho jméno. Na škole je zpravidla pouze jeden výchovný poradce. Z toho důvodu je údaj přiřaditelný ke konkrétní osobě, jedná se tedy o osobní údaj a škola musí provést platový test.

Ve druhém kroku, poté, co škola dojde k závěru, že žadatel žádá o poskytnutí informace o platu či odměně konkrétní osoby, škola musí zhodnotit osobu žadatele i účel požadovaných informací. To znamená, že zjistí, zda má všechny informace k provedení platového testu. Jedná se o informace, zda 1) je účelem vyžádání informace přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, 2) informace samotná se týká veřejného zájmu a 3) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. společenského hlídacího psa.

V optimálním případě žadatel popíše v samotné žádosti, jakým způsobem jsou tato kritéria splněna. Častější je však situace, kdy žádost obsahuje pouze povinné náležitosti, tedy o účelu posuzovaných informací a osobnosti žadatele neříká nic. Potom by měla škola žadatele neformálně vyzvat, aby příslušné informace s odkazem na požadavky Ústavního soudu doplnil a svá tvrzení adekvátně doložil.⁸⁾ Zasláním této výzvy nedochází k přerušení 15denní lhůty pro vyřízení žádosti o informace, proto je třeba neotálet a výzvu k vyjádření zaslat co nejrychleji. Jelikož se jedná pouze o neformální úkon, doporučuji tuto výzvu zasílat e-mailem.

V některých případech není třeba výzvu vůbec zasílat. To však vždy plyne z konkrétní situace.

Ani pokud žadatel údaje nedoplní, nemá to vliv na přerušení 15denní lhůty a škola musí žádost vyřídit i tak.

Předtím než škola poskytne nebo neposkytne informace, měla by osobu, o jejíž osobní údaje je žádáno, seznámit se spisem a dát jí prostor k vyjádření. V praxi bych školám doporučila, aby si nechaly od zaměstnance písemně stvrdit, zda zaměstnanec na základě prostudování spisu s poskytnutím svých osobních údajů souhlasí, či nesouhlasí.⁹⁾ Tento ne/souhlas s případným odůvodněním škola založí do spisu. Pokud zaměstnanec souhlasí s poskytnutím informací, není třeba provádět platový test a škola informace o platu poskytne na základě souhlasu zaměstnance. Pokud však zaměstnanec se zveřejněním svého platu nesouhlasí, neznamená to automaticky nesdělení osobních údajů, nicméně je třeba posoudit žádost z hlediska platového testu.

Následně škola provede všechny kroky platového testu. To znamená, že na základě informací, které má k dispozici, ověří, zda

Na základě vyhodnocení tohoto testu škola informaci poskytne nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Chybějící údaje, které žadatel na výzvu nedodal, svědčí spíše pro vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

^{10) 11)}

Pokud škola vyhodnotí, že jsou podmínky platového testu splněny, informaci o platu a odměně poskytne. Je též povinna informovat osobu, o jejíž osobní údaje se jedná. V neposlední řadě je povinna zveřejnit obsah poskytnuté informace na své úřední desce, zpravidla na webových stránkách školy. Upozorňuji, že dle Metodického doporučení k poskytování informací o platech a odměnách podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, vydaného Ministerstvem vnitra k 30. 11. 2017,¹²⁾ se tyto informace zveřejňují, pokud prošly platovým testem. Nezveřejňuje se však identita žadatele. Proto pokud školy chtějí zveřejnit kopii poskytnuté odpovědi, musejí odstranit (typicky začernit) údaj o jménu, příjmení, adrese a datu narození žadatele.

Poskytování údajů o platech a odměnách zaměstnanců podle informačního zákona je nesmírně komplikovanou záležitostí, která se dostala až před nejvyšší soudy České republiky i Evropský soud pro lidská práva. Školy se v případě obdržení této žádosti musejí popasovat nejen s procesními požadavky na správný postup dle informačního zákona, ale též zdůvodnit splnění či nesplnění podmínek platového testu.¹³⁾