Zákon o svobodném přístupu k informacím: Úvod, 1. část

Právo na informace je upraveno v českém právním řádu již od počátku devadesátých let, konkrétně článek 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoví, že [s]voboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že informační zákon je pouhým provedením ústavního práva na informace do praxe. Ačkoliv tomu tak nepochybně je, hlavním důvodem přijetí informačního zákona byla implementace příslušných předpisů Evropské unie v souvislosti s přípravou České republiky na vstup do EU.

Informační zákon vymezuje subjekty, které mají povinnost poskytovat informace veřejnosti, definuje, jaké informace se poskytují, a upravuje způsob poskytování informací.

Informační zákon vymezuje ve svém úvodu okruh subjektů, které jsou povinny poskytovat/zveřejňovat informace (dále jen „povinné subjekty“). Těmito jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány, veřejné instituce. Pokud by subjekt nepatřil do této kategorie, pak je povinným též subjekt, kter[ému] zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této je[ho] rozhodovací činnosti.

Z výše uvedeného vyplývá, že veřejné školy splní hned první podmínku, a to že jsou veřejné instituce. Soukromé školy zase budou splňovat druhou podmínku, a to že jim zákon svěřil rozhodování o právech nebo povinnostech osob v oblasti veřejné správy. To znamená, že všechny školy spadající pod režim školského zákona bez rozdílu jsou povinny poskytovat informace podle informačního zákona a vztahují se na ně stejné povinnosti.

Obecným principem poskytování informací v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím je, že škola je povinna poskytnout žadateli nebo veřejnosti veškeré informace, které zákon požaduje nebo o které byla požádána, pokud se na tyto informace nevztahuje výjimka. Jinými slovy, školy jako povinné subjekty jsou zásadně povinny sdělovat všechny informace týkající se jejich působnosti (buď na žádost, nebo automaticky) s výjimkou informací, jejichž ochranu předpokládá výslovně informační nebo jiný zákon či právní předpis.

Informací ve smyslu informačního zákona je jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Informací naopak není počítačový program.

Informační zákon upravuje výjimky a stanovuje okruh informací, které se neposkytují. Jsou jimi informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví¹⁾, dotazy na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací²⁾.

Dále je omezena informační povinnost týkající osobních údajů některých fyzických osob (zpravidla zaměstnanců a žáků). Tato problematika je nesmírně složitá a budeme se jí věnovat v dalším čísle článku, protože v případě poskytování osobních údajů fyzických osob je nutné zvážit, zda v konkrétním případě převáží zájem na poskytnutí osobního údaje (typicky učitele) veřejnosti, nebo právo na ochranu osobních údajů.

Typickými informacemi, které jsou od žadatelů v rámci informačního zákona požadovány, jsou informace týkající se hospodaření školy, vybavení školy, úspěchů školy, rozpočtu, výsledků apod.

Informační zákon rozlišuje dva způsoby poskytování informací, a to poskytnutí informací na žádost a poskytnutí informací zveřejněním (automaticky bez podání žádosti).

Povinnost zveřejňovat informace bez žádosti mají zásadně všechny povinné subjekty, tedy každá škola. Smyslem zveřejnění je, aby veřejnost, resp. každý potenciální žadatel o poskytnutí informace získal bezproblémově primární sumu informací, a nemusel se tak obracet na povinný subjekt s individuální žádostí. Zveřejňovány mají být podle důvodové zprávy základní informace charakterizující povinný subjekt, postup při vyřizování podání občanů, včetně základního přehledu právních předpisů, jimiž se povinný subjekt při výkonu své působnosti řídí, a dále základní informace o realizaci zákona o svobodě informací povinným subjektem.

Rozsah povinně zveřejňovaných informací podle § 5 informačního zákona je následující:

Strukturu těchto informací stanoví prováděcí vyhláška č. 416/2008 Sb., kterou se stanoví struktura informací zveřejňovaných o povinném subjektu způsobem umožňujícím dálkový přístup, zejména příloha č. 1 k této vyhlášce.

Tyto informace je nutné mít přístupné v sídle školy a dále je zveřejnit na místě, které je všeobecně přístupné. Tímto místem jsou zpravidla webové stránky školy. Dozor nad dodržováním informačního zákona provádí nejbližší nadřízený orgán, v případě škol se bude jednat o zřizovatele. Ten však nemůže školám uložit přímé sankce za nedodržování informačního zákona.

Poskytování informací na žádost je druhým způsobem poskytování informací, který informační zákon předpokládá.

Forma žádosti o informace není stanovena. Žadatelé mohou podat žádost jakýmkoliv způsobem, i ústně. V praxi však bude nejčastější žádost v písemné podobě nebo žádost podaná elektronicky (a to i z toho důvodu, že je žádosti nutné přiřadit spisovou značku). V případě e-mailové žádosti není vyžadován elektronický podpis. V žádosti si osoba může určit, jakou formou chce, aby jí škola informace poskytla, avšak obecně preferovaná je elektronická podoba odpovědi.

Písemná žádost musí splňovat určitá specifika:

Žadatelem o poskytnutí informace může být každá fyzická nebo právnická osoba Může jím být tedy kdokoliv a je nerozhodné, jaký je jeho vztah k požadované informaci, proč informaci požaduje nebo co s ní zamýšlí udělat. Žadatelem by tedy mohl být i jiný povinný subjekt, pokud by měl právní osobnost (typicky územní samosprávné celky nebo jiná škola).

Pokud je žadatelem fyzická osoba, není poskytnutí informace omezeno žádnými podmínkami, ani věkem, ani státním občanstvím, ani jiným kritériem. Lze si tedy představit i žádost podanou nezletilým žákem školy³⁾. Stejné podmínky se uplatní, i pokud je žadatelem právnická osoba, tedy jakákoliv právnická osoba nezávisle na sídle či předmětu činnosti může podat žádost o informace k jakékoliv škole v České republice.

Jeden požadavek však informační zákon na žadatele klade. Žadatelé se musejí v žádosti identifikovat.

Jestliže je žadatelem fyzická osoba, pak v žádosti uvede:

Jestliže je žadatelem právnická osoba, pak v žádosti uvede:

Je důležité uvést, že žadatel až na výjimky⁴⁾ nemá povinnost uvést, proč danou informaci požaduje či k čemu bude využita.

Lze si představit situaci, kdy se žák rozhoduje, na jakou střední školu půjde studovat. Jeho rozhodujícím kritériem je procento přijatých žáků střední školy na vysokou školu. Proto podá žádost o informace v následujícím znění. Tato žádost splňuje všechny požadavky podle informačního zákona.

Pokud škola obdrží žádost o informace, dle toho, zda splňuje výše uvedené náležitosti, škola žádost vyřídí následovně:

Škola odloží žádost, pokud

Pokud žadatel v žádosti neuvedl identifikační údaje požadované informačním zákonem, škola by ho měla vyzvat k doplnění (výzva k doplnění žádosti). Tuto výzvu k doplnění škola učiní do sedmi dnů ode dne doručení žádosti. Pokud žadatel o informaci do 30 dnů od doručení nedoplní své identifikační údaje, škola žádost o informaci odloží. O odložení se nevydává samostatné rozhodnutí a není nutné o odložení žadatele poučit.

Druhou situací, kdy je třeba žádost odložit, je situace, kdy se požadované informace nevztahují k působnosti školy. V tuto chvíli informační zákon předpokládá, že škola žádost odloží a o této skutečnosti do sedmi dnů informuje žadatele. V praxi se vyhotovuje jeden dokument nazvaný „odložení žádosti“, který se zasílá žadateli a zakládá do spisu. Toto sdělení (odložení žádosti) musí být odůvodněné, tedy musí v něm být sděleno, proč požadované informace nespadají do působnosti školy. V této souvislosti je vhodné upozornit na to, že dokumenty, jejichž původcem není škola (např. výsledky auditu), je třeba na žádost taktéž poskytnout, ačkoliv je škola sama nevypracovala.

Pokud je žádost formálně bezvadná, škola poskytne požadovanou informaci. Lhůta pro poskytnutí informace je 15 dnů. Tuto lhůtu lze v některých případech prodloužit, a to nejvýše o 10 dní. O tomto prodloužení musí škola žadatele informovat a sdělit mu důvody prodloužení lhůty. Těmito důvody jsou

V případě, že žadatel požaduje informaci, která je již veřejně dostupná, např. žadatel požaduje zaslání výroční zprávy, postačí předat odkaz na zveřejněnou informaci, nicméně lhůta k poskytnutí se zkracuje na sedm dní.

Pokud škola poskytla informaci žadateli, navazují na to další povinnosti. Škola musí tuto informaci zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy elektronicky, zpravidla na webové stránce školy. Tuto povinnost je nutné splnit do 15 dnů od poskytnutí informace. Velmi častou chybou, která bývá řešena před Úřadem pro ochranu osobních údajů nebo před soudy, je skutečnost, že povinné subjekty vezmou adresovanou odpověď na žádost o informace a tu zveřejní. Z této žádosti však lze bez dalšího vyčíst, kdo byl žadatelem, protože je zpravidla označena jménem adresáta a adresou. Autorka velmi doporučuje vyvarovat se tohoto postupu a důsledně začerňovat identifikační údaje žadatele v elektronické verzi.

Škola je povinna vydat rozhodnutí, pokud z nějakého důvodu byť jen částečně neposkytne požadovanou informaci. Zde lze opět rozlišit dvě situace, a to že

Pokud je žádost formulována příliš obecně či nesrozumitelně, pak škola neví, jaká informace je po ní požadována. V tomto případě by škola měla do sedmi dnů od doručení žádosti žadatele vyzvat k doplnění žádosti. Ve výzvě je nutné žadatele poučit, jakým způsobem má žádost upřesnit, např. za jaké období požaduje poskytnutí informací (výzva k upřesnění žádosti). Pokud žadatel žádost neupřesní do 30 dnů, škola rozhodne o odmítnutí žádosti.

Informace, které se neposkytují, stanoví informační zákon, ale je nutné přihlížet i k dalším zákonům a právním předpisům. Zjednodušeně se dá říci, že se neposkytují údaje o fyzické osobě, které zasahují do soukromí fyzické osoby, příp. jejich osobních údajů. Z této výjimky však existuje další výjimka dle § 8b informačního zákona. Dále se neposkytují informace, které jsou obchodním tajemstvím, jejichž zveřejněním by byla porušena důvěrnost majetkových poměrů, utajované informace a další.

Školy jsou povinnými subjekty ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. To znamená, že musejí na svých webových stránkách automaticky zveřejnit některé informace a dále poskytovat informace na žádost žadatelů. U žádostí je nutné upozornit zejména na to, že školy nejsou oprávněny zjišťovat, k čemu chce žadatel informace využít.