Zahrada je taky třída: jak se mění pohled na venkovní vzdělávání v mateřských školách

Dnes už nejde jen o to, jak zahradu upravit, ale jak ji ukotvit v metodice, v přípravě budoucích pedagogů i ve spolupráci se zřizovateli a odborníky z různých oblastí. O tom, proč je důležité přestat vnímat zahradu jako „prostor na vyběhání“ a začít ji chápat jako plnohodnotnou součást vzdělávacího procesu, mluví manažerka programu Proměny zahrad Ivana Procházková. Rozhovor přináší konkrétní zkušenosti z praxe (Proměny zahrad Nadace KKFF) i vhled do toho, jak může nenápadná změna prostředí dětem otevřít nové možnosti učení.

S kolegyněmi je nám hned během prvních pár minut pobytu v mateřské škole jasné, jestli se tu vnímá zahrada spíše jako dětské hřiště, nebo jako „venkovní třída“. Víme, že se jde správným směrem, když nevidíme pouze katalogové herní prvky a bezpečný umělý povrch, ale také různorodý přírodní materiál, šišky, hlínu, klacíky a hlavně vodu. Když vidíme v zahradě prvky na experimentování, jako jsou kompost, hmyzí hotel, nádoby na vodu, či dokonce meteostanice a záhonky na pěstování. Některé školy mají třeba i venkovní pec a chovají zvířátka. Děti nemají nic hotového tzv. pod nosem, ale naopak se musejí starat, dotvářet, pečovat. Ne jen čekat na volné místo na houpačce nebo skluzavce.

Program Proměny zahrad Nadace KKFF existuje od roku 2010. Za tu dobu jsme obnovili díky našim grantovým výzvám 28 školních zahrad a pomohli objevit pedagogům, jak obrovský vzdělávací potenciál zahrada má. V ČR je 5 374 školek a hrubým odhadem více než třetina, což je 1 800 zahrad, potřebuje investici. Přesná data bohužel nejsou k dispozici. Když jsme si to spočítali, došlo nám, že tímto tempem bychom obnovovali všechny zahrady desítky let. A ještě déle bychom přesvědčovali pedagogy, že zahrada není jen místo, kam se chodí děti vyběhat. Právě toto byl moment, kdy jsme si řekli, že nestačí měnit jednotlivé zahrady. Pokud chceme hlubší změnu, musíme podpořit změny na úrovni RVP, pracovat s budoucími pedagogy a architekty a mluvit se zřizovateli.

Foto Nadace KKFF, Jan Hromádko

Když zahradu vnímáme jen jako místo, kde si děti vybíjí energii, ubíráme jim velkou možnost zkoumat, bádat, rozvíjet fyzickou zdatnost, kreativitu i odpovědnost za své okolí. Existuje celá řada vědeckých studií, které potvrzují pozitivní přínos venkovního prostředí na celkový, tedy rozumový, sociální, emoční a fyzický vývoj. Naopak neexistují žádné důkazy, že by i ta nejlépe vybavená třída dokázala tento komplexní přínos nahradit ve stejné míře!

Ano, jako příklad bych ráda uvedla systematickou recenzi publikovanou ve . Ta shrnuje výsledky 28 studií zkoumajících vliv hry v přírodě na děti ve věku 2–8 let a potvrzuje, že přírodní prostředí přispívá k celostnímu rozvoji dítěte významným způsobem. Proto chceme změnit pohled na školní zahradu: školní zahrada není dětské hřiště, školní zahrada je také třída. To je, stručně řečeno, esence naší strategie.

Když jsme si definovali školní zahradu jako specifický prostor, v němž se odehrávají jedinečné děje, tak jsme si logicky museli položit i otázku, jak by měla ideální školní zahrada vypadat, aby splňovala parametry venkovní učebny. Proto jsme se obrátili na ty nejpovolanější kolegyně ze školek, jejichž zahradu jsme pomohli obnovit: na ředitelky a pedagožky z mateřských škol Telecí, Mnichovice a Soběslav. Následovaly hodiny příprav, konzultací a workshopů. Postupně se rodil dokument, který jsme pracovně nazvali Kritéria zahrad. Byl to první ucelený pokus pojmenovat, co všechno může školní zahrada být, co všechno může umět. Došlo nám, že tento pracovní dokument si zaslouží širší odborný pohled, a především své místo ve vzdělávacím systému. Jsem proto velmi ráda, že dokument v těchto dnech do škol dorazil jako oficiální metodika MŠMT pod názvem . Jeho podstatu skvěle vystihuje v dalším textu tohoto vydání vedoucí oddělení strategií, sekce vzdělávání a mládeže MŠMT Ludmila Třeštíková, která byla hlavním obsahovým garantem dokumentu.

Foto Nadace KKFF, Jan Hromádko

Protože dlouhodobě víme, že kvalitu školních zahrad neurčují jen pedagogové, ale také architekti, zahradní architekti, zřizovatelé a další odborníci. Proto jsme tyto profese přizvali na začátku roku 2025 do mezioborové expertní pracovní skupiny. Konkrétně šlo o Karla Kováře z ČŠI, Ludmilu Třeštíkovou a Petru Martinovskou z MŠMT, Miroslava Nováka z MŽP, arch. Magdalenu Smetanovou, místostarostku Prahy 6 Marianu Čapkovou, ředitelku MŠ Mnichovice Martinu Čermákovou, psychiatra Vladimíra Kmocha. Máme za sebou více než rok intenzivní práce. Proto jsme měli velkou radost, když ministr školství Robert Plaga společný dokument, jehož vznik jsme iniciovali, schválil a standardy se tak staly oficiálním metodickým dokumentem MŠMT. Chtěla bych využít příležitost a na tomto místě velmi poděkovat všem, kteří se na tvorbě standardů podíleli, včetně mých kolegyň z nadace.

https://www.zahradajetakytrida.cz/standardy

V prvé řadě jsme pro naši práci dostali citelnou podporu našich zakladatelů Nadace KKFF – manželů Komárkových. Ti iniciovali a podpořili velkou finanční částkou výzkum České děti venku, který nás v našich myšlenkách a teoriích utvrdil a poskytl cenná data pro naše další směřování. Jeho výsledky, které jsme společně s výzkumnou agenturou STEM prezentovali veřejnosti, ve společnosti rezonovaly a my jsme dostali do ruky cenný empirický důkaz, že s naší strategií jdeme správným směrem.

Výzkum České děti venku byl zároveň i jakousi vstupní branou spolupráce s dalšími institucemi. Koordinace tolika odborníků a institucí byla mnohdy velmi náročná. Čekala nás společná setkání, domácí úkoly, dlouhé diskuze, hledání argumentů. Kolik odborníků, tolik pohledů – a právě tento aspekt komplexnosti jednoho tématu byl na tom to nejpřínosnější. Naslouchali jsem si, snažili se pochopit perspektivu toho druhého. Spojovala nás přitom jedna silná vize: děláme to v zájmu dětí.

Foto Nadace KKFF, Jan Hromádko

Role budoucích učitelů v procesu šíření venkovní pedagogiky je naprosto zásadní. Jsem ráda, že univerzity vnímají moderní pedagogické trendy a začleňují je do svých předmětů a programů, o čemž budeme hovořit na půdě tohoto časopisu v podrobněji v budoucnosti. Vzdělávaní budoucích učitelů zkrátka představuje nejefektivnější cestu, jak dlouhodobě zajistit, aby venkovní předškolní pedagogika nebyla jen aktivitou „zastrčenou v šuplíku“.

Dovolím si citovat přímo z metodického dokumentu. Zahrada podle něj představuje „podnětné prostředí, ve kterém se kompetenční pojetí vzdělávání naplňuje zcela přirozeným a smysluplným způsobem“. V kurikulárních dokumentech (RVP PV a navazujících RVP) pracujeme s těmito osmi klíčovými kompetencemi, jež se u dětí prostřednictvím vzdělávání systematicky rozvíjejí: k učení, komunikační, k občanství a udržitelnosti, osobnostní a sociální, k podnikavosti a pracovní, k řešení problémů, kulturní a digitální. Zahrada nabízí jedinečný prostor, kde se tyto mohou přirozeně prolínat a rozvíjet v reálných situacích každodenního učení.

Přesně tak. V nadaci KKFF intenzivně sledujeme, co v praxi skutečně funguje. Zkušenosti dále sdílíme prostřednictvím našich vzdělávacích center. Ta tvoří vybrané školky, které nejen obnovily zahradu, ale dále se velmi intenzivně vzdělávají a proškolují v moderních metodách předškolní pedagogiky. Největší posun nastává právě tam, kde pedagogové získají podporu a inspiraci, jak venkovní prostředí zapojovat do každodenního života školky. Promyšlený koncept zahrady, vytvořený v ideálním případě ve spolupráci se zahradním architektem, který respektuje filozofii dané školky a její vzdělávací program, pak práci pedagogů výrazně usnadňuje. Promyšleným konceptem nemyslím přístup, že si pořídíme nový herní prvek a tím máme hotovo. Skutečným konceptem myslím zahradu, která funguje jako promyšlený celek vědomě rozdělený na jednotlivé zóny podle toho, co se v nich má dít. Např. klidová zóna ve stínu, bádací a experimentální zóna s přírodními materiály, prostor pro společná setkávání a venkovní svačinu apod. Přitom koncipovat takto zahradu nemusí být nutně finančně náročné.

V roce 2023 jsme v Nadaci KKFF podrobili hlubší evaluaci všechny MŠ, které prošly obnovou školní zahrady s naší pomocí. Výsledky dotazníkového šetření, osobních rozhovorů a případových studií s pedagogickými týmy jsme následně promítli do naší strategie. Klíčovým sdělením bylo, že samotná proměna zahrady nemusí přinést změnu toho, jak často a jakým způsobem děti venku tráví čas. Využití zahrad totiž záleží především na konkrétních učitelích a na vedení škol, tým musí být v souladu. Pokud tomu tak není, potvrdilo se nám dokonce, že dochází i k obměně pedagogického sboru.

Součástí schváleného metodického dokumentu jsou i poměrně podrobné evaluační indikátory rozdělené do několika oblastí: zahrada jako vzdělávací prostor; jaké vlastnosti má zahrada mít, aby výše uvedený bod splňovala; přidaná hodnota zahrady spočívající také v tom, že může v obci nebo městské části plnit roli komunitního prostoru, v němž se setkávají lidé a konají sousedské aktivity napříč generacemi. Právě tento komunitní přesah je jedním z důležitých nadačních kritérií.

Školní zahrada by měla být promyšleným funkčním celkem, proto společně Českou komorou architektů podporujeme zapojení krajinářského architekta nebo architekta do rané fáze přípravy, nikoli až do fáze samotného technického řešení.

Pokud je odborník přizván až na konci, řeší se primárně povrchy, mobiliář a normy. Když je ale součástí procesu od začátku, může společně s pedagogy definovat vzdělávací cíle prostoru (co se má venku odehrávat), provozní logiku zahrady (zónování, dohled, promyšlené trasy pohybu), bezpečnostní principy (přehlednost, hranice, přirozený dohled) a dlouhodobou udržitelnost a správu. Pak se nestává, že by pedagogové „ztratili kontrolu nad třídou“, protože prostor je navržen tak, aby kontrolu podporoval přirozeně.

Nečekejte na rozpočet ani projekt, začněte tím, že dáte venkovnímu učení pevné místo v životě školky. Je to jako s autem: nejdříve musíte umět jezdit, pak si můžete dovolit auto podle vašich přání. Více inspirace naleznete na našem portále Zahrada je taky třída.