Inspekční zpráva České školní inspekce není rozhodnutím podléhajícím přezkumu ve správním soudnictví.
Soudní přezkum inspekční zprávy
JUDr.
Milan
Podhrázký
Ph. D.
soudce Okresního soudu v Berouně, katedra správního práva Fakulty právnické ZČU v Plzni
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, č.j. 9 As 11/2011-74, www.nssoud.cz
Následující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) je třeba především vnímat jako další „ukazatel“ toho, do kterých aktů a činností (klasicky náležejících do oblasti školství)
přísluší z hlediska případného přezkumu zasahovat soudům a do kterých již nikoliv.
Nelze pochybovat o tom, že i v oblasti školství se okruh soudem přezkoumatelných a přezkoumávaných aktů a úkonů i nadále rozšiřuje, přičemž tento trend bude zřejmě pokračovat. Na druhou stranu musí existovat určitá hranice, za níž se již soudům z hlediska jejich přezkumné pravomoci zasahovat nepřísluší.V popisované věci se
stěžovatelka
(soukromá střední škola)
soudní cestou konkrétně domáhala zrušení inspekční zprávy České školní inspekce
(dále jen „ČŠI“). NSS při posuzování této sporné právní otázky vycházel především z § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, podle něhož je k žalobě ve správním soudnictví oprávněn (aktivně legitimován) ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Ve světle předchozí judikatury uvedeného soudu je přitom pro určení možného soudního přezkumu podstatné, zda (v dané věci) inspekční zpráva mohla zasáhnout do právní sféry stěžovatelky.NSS v tomto ohledu dospěl k jasnému závěru, že
inspekční zpráva
podle § 174odst. 12 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“)
není rozhodnutím ve smyslu citovaného § 65 odst. 1 soudního řádu správního. Nezasahuje totiž sama o sobě do právní sféry stěžovatelky, a není tak způsobilá samostatného přezkumu ve správním soudnictví.
V rámci inspekční činnosti, která ústí v inspekční zprávu, ČŠI podle citovaného odůvodnění zjišťuje a hodnotí podmínky, průběh a výsledky vzdělávání, a to podle příslušných školních vzdělávacích programů, a dále zjišťuje a hodnotí naplnění školního vzdělávacího programu a jeho soulad s právními předpisy a rámcovým vzdělávacím programem.
Inspekční zpráva tak v rámci zákonem vymezeného okruhu skutečností, které má zjišťovat a hodnotit, popisuje zjištěný skutkový stav, jenž následně také hodnotí.
V tomto ohledu NSS doplnil, že ani námitka stěžovatelky, že posuzovaná inspekční zpráva zakládá právo příslušného správního orgánu (magistrátu) odstoupit od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace uzavřené dle § 5 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, případně také od smlouvy podle § 3 zmíněného zákona, nevede k závěru, že inspekční zpráva sama o sobě zasahuje do právní sféry stěžovatelky.
Zásah do právní sféry stěžovatelky spočívá ve zmiňovaném odstoupení od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace, příp. od smlouvy podle § 3 zákona o poskytování dotací soukromým školám, nikoli v inspekční zprávě. Ani skutečnost, že inspekční zpráva je podkladem pro rozhodnutí krajského úřadu (magistrátu), nemění podle NSS nic na tom, že do právní sféry stěžovatelky bylo zasaženo až odstoupením od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace, nikoli samotnou inspekční zprávou.
Stěžovatelka (střední škola) současně nesouhlasila s tím, že i na nyní posuzovanou věc lze aplikovat předchozí závěry NSS, podle nichž proti inspekční zprávě vyhotovené ČŠI podle § 19 odst. 6 již zrušeného zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, se nelze ve správním soudnictví bránit žalobou podle § 65 a násl. soudního řádu správního. NSS v tomto ohledu neshledal zásadní rozdíl mezi povahou inspekční zprávy vydané na základě již zrušeného zákona o státní správě a samosprávě ve školství a inspekční zprávou dle školského zákona.
Podstatou inspekčních zpráv podle obou právních úprav je podle odůvodnění daného rozhodnutí popis skutkových zjištění a jejich hodnocení bez přímého dopadu do právní sféry kontrolovaného subjektu. NSS na tomto místě dále zdůraznil, že pouhá slovní formulace inspekčních závěrů nemůže zásadně měnit povahu inspekční zprávy v tom ohledu, jestli je schopná zasáhnout do právní sféry hodnoceného subjektu či ne. Ani skutečnost, že závěry inspekční zprávy dříve vždy přesně nepoužívaly pojmů zákona o poskytování dotací, nemohla znamenat nemožnost využití takové zprávy tam, kde to zmíněný zákon předvídal.
Inspekční zprávu netvoří podle popisovaného rozhodnutí pouze výsledný inspekční závěr, ale také dílčí závěry, dílčí hodnocení a konkrétní skutková zjištění, s jejichž využitím lze dosáhnout interpretace inspekční zprávy i pro potřeby zákona o poskytování dotací. I z inspekčních zpráv, které doslovně neuváděly pojmy použité v zákoně o poskytování dotací soukromým školám, bylo možno podle soudu vyčíst závěry rozhodné pro tento zákon. NSS proto uzavřel, že pro otázku soudního přezkumu inspekční zprávy není rozhodný fakt, jestli se slovní vyjádření inspekčního závěru přesně drží pojmů použitých v zákoně o poskytování dotací soukromým školám, nýbrž povaha takové inspekční zprávy, která se změnou právní úpravy nezměnila; podle popisovaného odůvodnění stále jde o popis zjištěného skutkového stavu a jeho hodnocení bez přímého vlivu do právní sféry dotčeného subjektu.