Jak pečovat o pracovní prostředí?

(jejich motivaci, schopnosti, výsledky a chování) v pracovním procesu při vykonávání sjednané práce a dosahování požadovaného výkonu. Při vytváření příjemného, bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí se řeší zejména:

Požadavky na pracovní prostředí a pracoviště stanoví zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zajištění podmínek“), který v návaznosti na zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, upravuje další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště (§ 2 odst. 1 zákona o zajištění podmínek).

Jestliže se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory pracovního prostředí, zejména fyzikální faktory (např. hluk), chemické faktory (např. azbest), biologické činitele (např. plísně), stejně jako prach, fyzická zátěž, psychická zátěž, zraková zátěž nebo nepříznivé mikroklimatické podmínky (teplo, chlad, vlhkost), je zaměstnavatel povinen pravidelně měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru (§ 7 odst. 1 zákona o zajištění podmínek). Rizikové faktory pracovního prostředí, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance stanoví prováděcí právní předpis, nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

(např. světlá výška prostoru, objemový prostor, rozměry podlahové plochy, rozměry pracovní roviny, uspořádání pracovního místa apod.) musí odpovídat na prostory pracoviště, které stanoví prováděcí právní předpis, nařízení vlády č. 361/2007 Sb. souvisí s užitím barev na pracovišti. Barvy na pracovišti mají rozmanité funkce, např. (označení a signalizace nebezpečí), (upoutání pozornosti), (ovlivnění psychiky), (zlepšení prostředí) apod.

Mezi – značka zákazu (nebezpečné chování), signalizace nebezpečí (zastavit práci, přerušit práci, bezpečnostní pojistka, opustit prostor), věcné prostředky požární ochrany a bezpečnostní požární zařízení (označení a umístění), – značka výstrahy (buď opatrný, připrav se, ověř si), – značka příkazu (určité chování anebo postup, použij osobní ochranné pracovní prostředky), – značka nouzového východu, značka první pomoci (označení dveří, východů, cest, zařízení, vybavení), bezpečí (návrat k běžnému stavu).

Mikroklimatické podmínky na pracovišti (teplota vzduchu, relativní vlhkost vzduchu, rychlost proudění vzduchu) ovlivňují tepelnou pohoduzaměstnanců. Jak přílišné teplo, tak chlad působí na organismus nepříjemně, nebo přímo škodlivě. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost nebo teplotu [§ 2 odst. 1 písm. b) zákona o zajištění podmínek]. Optimální mikroklimatické podmínky na pracovišti je možné nastavit pouze s přihlédnutím k podmínkám konkrétního pracoviště a druhu vykonávané práce. Pro člověka je důležité zajištění tepelné rovnováhy, stavu, při kterém okolí odebírá tělu tolik tepla, kolik právě produkuje, čímž se tělesná teplota udržuje na konstantní výši.

Na pracovišti musí být k ochraně zdraví zaměstnanců zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby bylo, pokud je to možné, zajištěno dodržování stanovených mikroklimatických podmínek (§ 41 odst. 1 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). Proudění vzduchu musí zajišťovat dobré provětrávání pracoviště a nesmí přispívat k šíření škodlivin na jiné pracoviště(§ 41 odst. 5 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.).

Osvětlení pracoviště ovlivňuje a pracovní výkon zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla osvětlena, pokud možno denním světlem [§ 2 odst. 1 písm. b) zákona o zajištění podmínek]. K osvětlení pracoviště a spojovacích cest mezi jednotlivými pracovišti se užívá

Při hodnocení kvality osvětlení se posuzuje intenzita osvětlení, neboli (množství světla dopadající na danou plochu) v luxech (dále jen „lx“), (poměr minimální a průměrné osvětlenosti na dané ploše), Požadované hodnoty udržované osvětlenosti (hodnoty průměrné osvětlenosti na dané ploše, pod které nesmí osvětlenost poklesnout), stanoví příslušná česká technická norma (ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory). Doporučená řada osvětlenosti je stanovena v rozsahu od 20 lx do 5 000 lx. V prostorech s trvalým pobytem osob nesmí být udržovaná osvětlenost menší než 200 lx, např. ve školských a výchovných zařízeních je udržovaná osvětlenost pro jídelny 200 lx, učebny 300 lx (osvětlení má být regulovatelné), místa ke čtení v knihovně 500 lx apod.

Osvětlovací otvory, osvětlovací soustavy zajišťující umělé osvětlení a části vnitřních prostor pracoviště odrážející světlo musí být v takovém stavu, aby vlastnosti osvětlení byly zachovány (§ 45 odst. 9 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.).

Nepříjemný hluk ovlivňuje emoce a motivaci člověka, může zhoršit výkon člověka. Rušivý hluk zvyšuje pracovní zátěž a negativně ovlivňuje výkon člověka. Škodlivý hluk poškozuje sluch, zhoršuje stav nervové soustavy a snižuje odolnost organismu člověka. Základními charakteristikami hluku jsou hladina hlukuv decibelech (dále jen „dB“) a frekvence hlukuv hertzech (dále jen „Hz“). Člověk je schopen vnímat zvuky o frekvencích 20 až 20 000 Hz, nejcitlivěji vnímá zvuky o frekvencích 1 000 až 4 000 Hz. Schopnost vnímat zvuky je individuální a spojená s věkem člověka. S rostoucím věkem se snižuje schopnost vnímat zvuky o vysoké frekvenci. Oblast slyšení je vymezena prahem slyšení a prahem bolesti. Práh slyšení při frekvenci 1 000 Hz je 0 dB. Práh bolesti je 130 dB. Hranice možného poškození sluchu je 85 dB.

Právní úprava ochrany před hlukem vychází ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Hygienické limity hluku, hodnocení rizik hluku a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnanců stanoví prováděcí právní předpis, nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů.