Jak nastavit efektivní spolupráci učitelů? 2. část - Co od vzdělávacích týmů vlastně očekáváme?

Metodická sdružení nebo předmětové komise budeme v následujícím textu nazývat vzdělávací týmy. Jinak si připomeňme (s odkazem na minulý díl našeho miniseriálu), že jejich název je, stejně jako vše ostatní, v kompetenci ředitele školy. Aby mohly týmy efektivně fungovat, je potřeba (Trojanová, 2014): nastavit jejich činnost, zvolit členy a vedoucího a také je, z pozice vedení školy, náležitě podporovat.

Východiskem je zcela jistě a s ním související činnosti. Cílem každé školy je naplnění školního vzdělávacího programu, to tedy bude obecný cíl každého vzdělávacího týmu. Tento cíl, byť vystihuje činnost týmů, je poměrně obecný, a proto je vhodné rozepsat ho do dalších cílů a ověřit ho pomůckou (chytřejší cíle). Dílčím cílem může být např. „Reflexe školního vzdělávacího programu v daném školním roce“. Tento cíl je specifický/konkrétní, měřitelný (výstupem bude určitý dokument), ambiciózní (i když se to zdá jednoduché, pravidelně zachycované poznámky a následné diskuze jsou „něco navíc“), reálný (cíl lze uskutečnit) a termínovaný (v daném školním roce). Cíl je tedy SMART (chytrý), a aby byl chytřejší (SMARTER), musí být ještě ekologický a registrovaný. Ekologický představuje dopad na ostatní, v našem případě nejen na žáky, ale také na učitele, kteří upraví školní vzdělávací program podle průběžné reflexe. A zaznamenán bude zřejmě v ročním plánu školy a také probrán na úvodní pedagogické radě. Zbývá ještě dodat, že správný cíl má být pozitivní a vyjádřený akčním slovesem. Ideální zásobárnou takových sloves je Bloomova taxonomie, která dokáže odlišit i úroveň jednotlivých cílů (za připomenutí stojí tvorba školních vzdělávacích programů).

Rozpis hlavního cíle do dílčích cílů lze nahradit . Náplní činnosti je především odborná oblast, nejen z hlediska obsahu, ale také pedagogiky, didaktiky, psychologie… Kromě stanovení dílčích cílů nebo náplně činnosti je vhodné vytvořit i časový rámec. Obvyklé je „povinné“ setkání týmů třikrát ročně (zahájení školního roku, pololetí a konec roku), popř. čtvrtletně nebo měsíčně. Porady svolávají vedoucí týmů a ideální je, pokud se alespoň těchto tří „povinných“ schůzek účastní i ředitel školy. Nikoliv jako ten, kdo vede poradu, ale spíše jako konzultant, pozorovatel a pracovník odpovídající na dotazy. Získá tak přehled nejen o manažerských schopnostech vedoucího týmu a o práci jeho členů, ale i o celkové atmosféře. Tyto (Trojanová, Svobodová, 2020) mají obvykle charakter informativně rozhodovací, členové si na nich vyměňují informace a rozhodují o vzdělávací činnosti v oblasti své odbornosti. Ideálem je, aby metodická sdružení a předmětové komise realizovaly i vzdělávací porady, na kterých dochází k předávání znalostí a dovedností z absolvovaných seminářů nebo se informuje o poznatcích z nastudované odborné literatury.

Příkladem je následující rozpis činnosti ze základní školy:

Úvodní porada (srpen)

Pololetní porada (leden – vyhodnocení 1. pololetí)

Závěrečná porada (červen – vyhodnocení 2. pololetí a celého školního roku)

Střední školy si do plánu činnosti přidají organizaci přijímacích a maturitních zkoušek (pokud to nezajišťuje jiný tým pedagogů) a v případě odborných škol i koordinaci mezi praktickým a teoretickým vyučováním. Cíl týmu a časový plán činnosti ale automaticky nezaručuje, že metodická sdružení a předmětové komise budou okamžitě stoprocentně fungovat. Nastavení je dobrý začátek, ale týmy si musí projít určitými (Trojanová, 2014):

představuje první etapu vývoje týmů. Znamená to jejich ustanovení ředitelem školy, stanovení cíle a plánu činnosti a určení členů. Rozdíl je, zda se spolupráce učitelů nastavuje jako novinka a představuje , nebo zda jen vzniká nový tým v již zavedené organizační struktuře školy. Pokud se jedná o změnu, je nutné postupovat podle kroků změny (Trojanová a Trojan, 2016):

Destabilizace představuje uvědomění si potřeby změny, a tedy zavedení spolupráce učitelů v rámci metodických sdružení a předmětových komisí. Už v této fázi je důležitá komunikace ředitele školy s ostatními pedagogy a zdůvodnění nového způsobu vedení lidí. Následně na základě analýzy stávající situace přijímá rozhodnutí o způsobu rozdělení pedagogů do jednotlivých skupin. Logicky následuje vytvoření plánu ustavení týmů. Tyto úvodní tři fáze vyžadují dostatečně dlouhou dobu, aby se chystaná změna usadila. Ideální je jeden rok ustanovení týmů připravovat a případně obsah jejich naplánované činnosti upravovat na základě diskuze s pedagogy. Na začátku dalšího roku začínají skupiny učitelů pracovat podle nastaveného scénáře (implementace), a i když ucelená reflexe proběhne až na konci školního roku, průběžné dotazování pomůže reflexi připravit. V dalších letech se činnost metodických sdružení a předmětových komisí stabilizuje a postupně se stávají nedílnou součástí školy.

Při vzniku nových týmů v již existující organizační struktuře školy není nutné postupovat podle výše zmiňovaných kroků, ale určitě je potřebné změnu zdůvodnit. Příkladem takové změny může být „roztržení“ předmětové komise přírodních věd na tým matematiky, fyziky a informatiky a tým přírodopisu, zeměpisu a chemie. Důvodem byl nejen navýšený počet členů týmu a menší efektivita porad, a tedy i výstupů, ale i potřeba dát příležitost jednomu z kolegů, aby si vyzkoušel vedení předmětové komise a postupně se tak připravil na roli zástupce.

Další fází vývoje metodických sdružení a předmětových komisí je jejich Náplň činnosti je daná a členové ji postupně naplňují. Pokud ale nebyli do této chvíle nuceni k převzetí odpovědnosti za konkrétní věci, může se delegovaná činnost jevit jako ohrožení bezpečí „jen učit“. Tato fáze je také někdy označovaná jako bouření. Střetávat se mohou nejrůznější názory a výsledek, se kterým souzní všichni, se velmi obtížně hledá. Příkladem může být hledání shody nad váhou známek v systému Bakalář v týmu učitelů českého jazyka. Někteří kladou důraz na mluvnici („Přece budou dělat přijímačky“), jiní upřednostňují literaturu („Kdo kdy použije doplňkové věty“) a někomu je to jedno („Hlavně už se dohodněte“). V této fázi hraje důležitou roli ředitel školy nebo zkušený pedagog, který povede členy týmu ke shodě (ale o tom až v dalších dílech seriálu). Postupně se tým stabilizuje a nastává fáze týmu. Důležité je, aby ředitel školy nebral tuto fázi jako konečnou a samozřejmou. Činnost týmů je potřeba podporovat a sledovat, třeba účastí na poradách nebo v rámci průběžného zájmu o jeho činnost. Proto utváření týmu uzavírá fáze . I dlouhodobě fungující tým je třeba motivovat a projevovat zájem o jeho činnost.

Jaké oblasti činnosti mohou vzdělávací týmy učitelů vykonávat, je tedy zřejmé. A možná najdete i další oblasti, specifické pro vaši školu a uvedený výčet činností ještě rozšíříte. Ale kdo konkrétně bude tyto činnosti vykonávat? A kdo to vše bude organizovat? V příští části se blíže podíváme na jednotlivé členy týmu – do té doby přeji hodně elánu!