Jiří Nantl nedávno zveřejnil esej Kontinuita a proměny vzdělávání v čase nejistoty (ve sborníku vydaném k šedesátým narozeninám premiéra Petra Fialy). Rozhovor reaguje na některé z myšlenek textu. Dostali jsme se i k „futuristické vizí“ reorganizace vzdělávání, zejména středního, ve které by byly soukromý a veřejný sektor postaveny na roveň.
Financování podle PHmax brzdí reformu středního školství, říká náměstek ministra školství
Jitka
Polanská
Spolupracovnice redakce
Traduje se, že za nedostatky českého školství může střídání ministrů, to, že reformy jednoho jsou smeteny ze stolu tím následujícím, nebo zůstanou někde na půl cesty. Podle vás to ale tak není.
Říkám to jako paradox. V podstatných parametrech a výsledcích totiž náš vzdělávací systém vykazuje kontinuitu víc, než je nám milé. Veřejná debata je někdy příliš fascinovaná povrchem, tím, že se změnil ministr, aniž by náležitě brala v úvahu setrvačnost systému (a jeho problémů), která je hluboko v jeho podloží. Neboli problém není v tom, že by jedna reforma střídala druhou, ale spíš v tom, že málo reformujeme.
Čím to je? Proč vzniká propast mezi „bílými knihami“ a realitou?
Když je v systému kritické množství lidí, kteří reformu nechtějí a kladou třeba i jen pasivní odpor, tak se nejspíš nezdaří. Aktéři souhlasí pouze deklarativně, ale jednotlivé kroky, které by ke změně vedly, odmítají. Příkladem může být inkluze. Lidé často říkají, že jim principiálně nevadí, ale stát na ni nedal dost peněz. Podle mne se ale vše na peníze svádět nedá, do velké míry jde i o vnitřní přesvědčení. Takže k vaší otázce: možná, že když se některé věci ve vzdělávání zavedly, nebyla na ně připravená kritická množina lidí. A doteď se s tím pereme.
Nemůže to být i tak, že lidé se pasivním nebo i aktivním odporem vymezují proti nerealistickým nebo nejasným cílům strategických dokumentů? Možná reformy neumíme nejen implementovat, ale ani designovat.
Ta debata je mnohovrstevnatá. Můžeme analyzovat správnost cílů na základě odporu vůči nim, ale i to, zda správné cíle měly dostatečnou společenskou podporu v době, kdy byly zavedeny.
Nejlépe se podle vás prosazují reformy, které nestaví dosavadní situaci vzhůru nohama, spíš ji rozvíjejí a posilují její silné stránky. Mluvíte o h