školní poradenské pracoviště

Cílem metodiky je pomoci učitelům a poradenským pracovníkům škol identifikovat žáky, kteří mají ve vzdělávání dlouhodobé a významné bariéry vznikající ze sociálně podmíněných příčin. Rozšířená a aktualizovaná verze metodiky je určena pro mateřské, základní i střední školy. 

Česká asociace streetwork (ČAS) sdružuje sociální služby pracující formou kontaktní práce. Kontaktní práce je nástrojem sociální práce zaměřeným na vyhledávání, navázání a udržení kontaktu, a především důvěry v přirozeném prostředí klientů a klientek (ulice, obchodní centra, ubytovny, škola, online, kluby pro děti a mládež…).

Mezi zásadní témata současného vzdělávacího systému patří prevence školního neúspěchu u žáků se sociálním znevýhodněním a minimalizace předčasných odchodů těchto žáků ze vzdělávání. Se zaměřením na tyto oblasti realizuje Nová škola, o. p. s., projekt, ve kterém ve čtyřech základních školách působí multidisciplinární týmy, zahrnující profese sociálních pracovníků, odborníků na duševní zdraví a psychologů/psychoterapeutů. Zkušenosti z prvních měsíců práce týmů ukazují na řadu příkladů dobré praxe v oblasti podpory žáků, učitelů i škol.

Při pohledu na aktuální data o duševním zdraví dětí, kdy 50 % žáků a žákyň ZŠ vykazuje nízkou úroveň wellbeingu, 40 % z nich projevuje známky středně těžké až těžké deprese (NÚDZ, 2023) a sebevražda je druhým nejčastějším důvodem úmrtí do 19 let věku (ČSÚ, cit. 2023), je zřejmé, že stávající kapacity pedopsychiatrů a dětských klinických psychologů nemohou zajisti podporu všem, kteří ji potřebují. O to důležitější se stává podpora wellbeingu a duševního zdraví ve školách.

V rámci inspekční návštěvy kontroluje Česká školní inspekce také dokument konkretizující program poradenských služeb ve škole.

Novely právních předpisů, opatření obecné povahy ovlivňující činnost výchovného poradce ve 2. pololetí školního roku 2023/2024

Poradenství bylo v Československu bylo před více než šedesáti roky zřizováno proto, aby přímo pomáhalo dětem s výukovými a výchovnými problémy (a také, aby řešilo volbu povolání). Některé formální úřední aktivity byly zakotveny v jeho činnosti od začátku – vyjádření ke školní zralosti, posudky k přeřazení do zvláštní školy. A je pravda, že školství poměrně brzy začalo zatěžovat poradny formálními úkony víc a víc – vedle neustále narůstajících počtů školních zralostí a vcelku neměnného počtu výrazných poruch učení s následným přeřazením do zvláštní školy rozšířila se pozvolna tato problematika mj. o specifické poruchy učení a chování. I s profesní volbou byla spojena administrativní agenda. Byť jistě ne přesně ve stejné podobě, jako je tomu dnes. Nicméně tehdy šlo školství stále o pomoc dítěti, aby nedocházelo k neodborným rozhodnutím (např. právě při přeřazení do zvláštní školy).

Učitelé stojí před diferencovanými a často velmi komplikovanými třídami a nemají ani kapacitu, ani nástroje na to, aby blíže zkoumali rodinnou situaci žáka, kterému se nedaří, a byli v ní nějak zásadněji nápomocni.

Tento článek volně navazuje na zkušenosti z MČ Praha 7 s pilotním zaváděním pozice sociálního pedagoga do škol a klade si za cíl shromáždit alespoň některá data, která ukazují potřebnost ukotvení role sociálního pedagoga v našich školách a školkách.

Školní poradenští pracovníci se ve své praxi přirozeně setkávají se žáky a studenty, kteří jsou něčím specifičtí, odlišní. Troufáme si dokonce říci, že pomoci jinakost pochopit, začlenit ji do širšího kontextu a najít cestu, jak s ní odborně a lidsky pracovat, je jedním z úkolů jejich profese. To, co je třeba si uvědomit, je fakt, že rozdílnost jde často ruku v ruce s předsudky a stereotypy (ať už uvědomovanými, či nikoli). Pojďte se nyní na chvilku zastavit a zamyslet se nad tím, jak právě představy, domněnky či názory plynoucí z postojů mohou ovlivňovat vaše fungování a práci lidmi.

V předchozích dílech našeho seriálu jsme čtenářům představily jednotlivé oblasti nezbytné pro práci funkčního školního poradenského pracoviště (ŠPP). Nyní bychom jednotlivé kompetence a úkoly členů ŠPP ukázaly na konkrétní a reálné kazuistice. Popíšeme proces integrace žáka s odlišným mateřským jazykem (OMJ) na prvním stupni základní školy a vysvětlíme si na konkrétním příkladu jednotlivé kompetence a role členů ŠPP.

Školní psychologové a školní speciální pedagogové pronikli do systému českého školství již před několika desítkami let, nejvíce byl podpořen „rozjezd“ těchto pracovníků ve školách ve spojitosti s dotačními programy RAMPS-VIP, následovaly šablony. V mnoha školách však stále školní specialisté tohoto typu chybějí. I v souvislosti s pandemií COVID-19 a následujícími událostmi spojenými s různými dalšími náročnými situacemi ve společnosti se po těchto školních pracovnících zvyšuje poptávka či, jinak řečeno, vzrůstá potřeba takové pracovníky ve škole mít.

V minulých dílech našeho seriálu jsme se mimo jiné zabývali kompetencemi pracovníků školního poradenského pracoviště. Připomeňme si, že kompetentní pracovník (Hroník, 2006) je charakterizován třemi dimenzemi: může (má konkrétní činnosti vymezené v pracovní náplni), chce (je motivovaný danou činnost vykonávat) a umí (disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi). A právě na poslední dimenzi se v dnešním článku zaměříme – budeme hovořit o vzdělávání pracovníků školního poradenského pracoviště.

V návaznosti na příspěvek v minulém čísle Školního poradenství v praxi se tentokrát zaměříme na aplikaci individuálního vzdělávacího plánu (IVP) u žáků s mentálním deficitem.

V minulém dílu našeho seriálu jsme se společně věnovali správnému nastavení spolupráce uvnitř poradenského týmu, tedy uvnitř našeho školního poradenského pracoviště. Nastavili jsme komunikační toky, pravidelné porady a způsoby sdílení informací. I když máme ŠPP složené z výborných odborníků, neobejdeme se bez spolupráce s externími subjekty. Některá spolupráce je povinná a jiná vzniká logicky z aktuálních potřeb školy.

Za posledních několik let výrazně stoupl zájem o poskytování poradenských služeb ŠPZ směrem k dětem, žákům, studentům, ale i pedagogům či zákonným zástupcům žáků. Jedná se o služby konzultační, diagnostické, intervenční, poradenské i metodické. Veškeré služby jsou poskytovány ambulantně na půdě odborných pracovišť nebo školských zařízení.

V prvním dílu našeho seriálu jsme se věnovali složení školního poradenského pracoviště a jednotlivým členům tohoto ve škole velmi důležitého týmu. Probrali jsme jednotlivé role a kompetence a podívali se na pyramidu vitality. Celkově jsme se tedy snažili vytvořit užitečný, efektivní, stabilní a dynamický tým, který bude podporovat školu v náročných oblastech a problematických situacích. Nyní je potřeba nastavit vhodné způsoby spolupráce, aby sestavený tým dlouhodobě efektivně fungoval a plnil svou důležitou funkci.

Školní poradenská pracoviště se stávají – a to nejen legislativně – nedílnou součástí škol. Jejich práce není rozhodně jednoduchá, a proto je potřebné věnovat náležitou pozornost správnému nastavení. V rámci seriálu se nejprve podíváme na rozdělení kompetencí mezi členy školního poradenského pracoviště, následně na interní a externí komunikaci a spolupráci i na vzdělávání poradenských pedagogů. Cílem série článků je tedy popsat budování efektivního školního poradenského pracoviště, aby se stalo nejen nedílnou, ale také nepostradatelnou součástí školy a aby dokázalo podpořit všechny „školou povinné“.

Náplně práce byly zpracovány na základě přílohy č. 3 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, rozdíly oproti legislativnímu textu vycházejí z potřeb pedagogického terénu škol a ŠPZ a připomínek zástupců odborných asociací (zkušenosti z MAP, KAP, RAMPS).

Supervize je jednou z forem podpory pedagogických pracovníků a představuje důležitou oblast jejich profesního růstu. Lze ji chápat současně jako aktivní prvek prevence syndromu vyhoření a přetížení (sídlení, provázení, konzultace, podpora).