Daniela Jiroušková

Školní poradenští pracovníci se ve své praxi přirozeně setkávají se žáky a studenty, kteří jsou něčím specifičtí, odlišní. Troufáme si dokonce říci, že pomoci jinakost pochopit, začlenit ji do širšího kontextu a najít cestu, jak s ní odborně a lidsky pracovat, je jedním z úkolů jejich profese. To, co je třeba si uvědomit, je fakt, že rozdílnost jde často ruku v ruce s předsudky a stereotypy (ať už uvědomovanými, či nikoli). Pojďte se nyní na chvilku zastavit a zamyslet se nad tím, jak právě představy, domněnky či názory plynoucí z postojů mohou ovlivňovat vaše fungování a práci lidmi.

Metodické materiály pro předškolní pedagogy nás často navádějí a vyzývají k tomu, abychom s dětmi pracovali na předsudcích a podpoře rozmanitosti – tak, aby se odrážela ve třídě, potažmo v celé mateřské škole. Než se však práci na tomto náročném a formujícím úkolu začneme věnovat, je dobré začít pohledem do sebe samého. Zkuste se na chvíli zastavit, zamyslet se a zapsat si, co vám bezprostředně po přečtení následujících řádků přijde na mysl.