Ochrana dětí

Obětí špatného zacházení se může stát každé dítě. Za špatné zacházení se považuje chování, kterého se vůči dítěti dopouští někdo, koho dítě zná, kdo mu je blízký, kdo o něj má pečovat a chránit ho. Trauma způsobené špatným zacházením může mít vliv nejen na aktuální fyzický a psychický stav dítěte, ale má devastující dopad i na jeho vývoj. Může jej negativně ovlivňovat po celý zbytek života. 

Příběh dvou holčiček z mateřské školy začal nenápadně. První varovné signály zachytila jedna z maminek, která shodou okolností pracovala jako sociální pracovnice a jejíž dcera navštěvovala stejné předškolní zařízení. Zanedbanost oblečení dětí, problémy s hygienou a opakované prosby otce na sociálních sítích o základní vybavení pro děti naznačovaly, že něco není v pořádku. Přestože první pokusy o navázání spolupráce s rodinou selhaly a nabízená pomoc byla odmítána, vytrvalá pozornost pedagogického personálu a mezioborová spolupráce nakonec vedly k odhalení mnohem závažnější situace – násilí páchaného na dětech i jejich matce.

Když dítě začne opakovaně vynechávat hodiny klavíru, chodí do hodin výtvarné tvorby často unavené nebo je dlouhodobě patrná změna v jeho chování, nemusí jít jen o běžnou ztrátu motivace. Pedagogové základních uměleckých škol mají díky individuální výuce jedinečnou příležitost zachytit změny v chování žáků, které mohou signalizovat závažnější problémy. Pro včasnou identifikaci ohrožení dítěte a nastavení účinné podpory mohou nyní využít nový metodický nástroj – Kartu KID.

Odhaduje se, že v České republice žije kolem 300 tisíc dětí, které by mohly patřit do kategorie ohrožených dětí. Ve Zprávě o stavu péče o ohrožené děti v ČR v roce 20231) to uvedla Iniciativa 8000důvodů ve spolupráci s MŠMT. Podobné odhady počtu dětí, které zažily fyzické či psychické týrání, sexuální zneužívání nebo zanedbávání, přinesla i Studie negativních zážitků z dětství (ACE) v České republice2) z roku 2017. Odhadované počty prevalence násilí páchaného na dětech však neodpovídají skutečně zjištěným případům uváděným v oficiálních statistikách, podle kterých se nám daří zachytit pouze zlomek ohrožených dětí.

Bubnovačka v listopadu spojila neuvěřitelných 156 000 lidí napříč republikou a symbolicky zahájila Týden za dětství bez násilí 2024. Zapojili se žáci a učitelé z více než 1 200 středních, základních i mateřských škol. Takto obrovská účast ukazuje, že téma násilí v rodině přestává být přehlížené. Akce získala již podruhé záštitu prezidenta České republiky a letos nově i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, což je dalším důkazem, že prevence násilí na dětech si získává stále větší pozornost.

Romana Kubecová, autorka projektu Vychovávej s láskou a laureátka ceny Gratias Tibi, přináší do veřejné diskuse formou podcastu příběhy dětí i dospělých, kteří si nesou trauma z dětství. „Snažím se dát hlas opravdu každému, protože násilí a trauma se týká nás všech, bez ohledu na věk, pohlaví nebo sociální status.“ Její práce inspiruje nejen pedagogy, ale i celou společnost k tomu, aby se více zamýšleli nad tím, jak prostředí, ve kterém děti vyrůstají, formuje jejich budoucnost. Sama se jako vychovatelka setkala s nejrůznějšími příběhy. „Když jsem tenkrát o noční směně zachraňovala 15letou slečnu, která si pořezala zápěstí a říkala mi do očí, že je škoda, že ji kamarádky našly, je to něco, co vás určitě poznamená. A podobných situací tam bylo více.“

Násilí a zvláště násilí v rodině je pro předškolní děti neuchopitelná situace, která v nich vyvolává strach a nejistotu. Formy násilí nemusí být jen fyzické, ale i psychické. Tím hůř… Můžeme v mateřské škole dětem pomoci? Máme na to nástroje a postupy? Ano! „Dětství bez násilí“ má ve svém mottu Centrum LOCIKA.

Násilí je "neviditelným" problémem mnoha rodin. Pokud děti vyrůstají v rodině, kde se odehrává násilí, začínají ho vnímat jako normu. Jak přispět k prevenci násilí v blízkých vztazích? Jak dětem ukázat, že zažívat násilí není normální? To nejmenší, co lze udělat, je o tom s nimi mluvit. Příležitost pro otevření tématu nabízí Bubnovačka.

Násilí je „neviditelným“ problémem mnoha rodin. Pokud děti vyrůstají v rodině, kde se odehrává násilí, začínají ho navíc vnímat jako normu. Jak přispět k prevenci násilí v blízkých vztazích? Jak dětem ukázat, že zažívat násilí není normální? To nejmenší, co lze udělat, je o tom s nimi mluvit. Příležitost pro otevření tématu nabízí Bubnovačka.

Bubnovačka je preventivní a osvětová akce, jejímž cílem je upozornit na důležitost ochrany dětí před násilím v blízkých vztazích. Školám nabízí možnost jednorázové akce i inspiraci pro projektové dny. Zapojení je jednoduché, společenský přínos neocenitelný.

V minulém čísle časopisu Školní poradenství v praxi jsme vám představili nové metodické materiály pro školy k tématu násilí na dětech, týrání, zneužívání a zanedbávání žáka. Jednalo se o příručku s názvem „Týrané zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol“ a související stejnojmennou přílohu metodického doporučení MŠMT k primární prevenci. Nyní se pojďme detailněji podívat na vybrané aspekty této problematiky, a to formou odpovědí na dotazy, které se objevovaly mezi pracovníky škol v rámci výzkumu, který tvorbě metodických materiálů předcházel.

Osobně mám velmi ráda rozhovory, které na Lince pro rodinu a školu 116 000 vedeme s vyučujícími na ZUŠ. Je z nich obvykle cítit velký zájem o daného žáka a touha mu pomoci. Je radost slyšet, že žáci se se svými učiteli věnují umění v atmosféře důvěry, která jim umožní sdílet své zážitky. Někdy se však žáci svěří se závažnými informacemi. A i když učitel výslovně neslíbí, že tato informace zůstane (jako všechny ostatní) jen mezi nimi, přesto nechce nevyslovený slib porušit… právě se chytili do pasti. Jak z ní ven?

Začátkem roku 2024 vydala Nadace Sirius materiál Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol. Jedná se o praktickou příručku pro pracovníky škol (zejména pracovníky školního poradenského pracoviště), která se zabývá problematikou týrání, zneužívání, zanedbávání dítěte a násilí v blízkých vztazích. V souvislosti s ní vydalo MŠMT novou přílohu Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol (č. j.: MSMT-3262/2024-1).

Jak mají školy postupovat při podezření, že je dítěti ubližováno v rodině či je ohroženo špatným zacházením? Co znamená oznamovací povinnost? Co může škola dále očekávat, když své podezření na OSPOD oznámí? A jak má škola psát zprávy pro OSPOD? Poradkyně v oblasti sociálně-právní ochrany dětí Světluše Kotrčová byla hostem podcastu Centra LOCIKA a odpovídala na nejčastější dotazy pedagogických pracovníků.

Problematika pořizování záznamů při jednání mezi školou a rodiči není jednoznačně rozřešena a vyplývá z ní tak plno otázek pro obě strany.

Věděli jste, že domácí násilí se dotýká asi 14 % dětí v České republice? Až dnes půjdete do třídy, s velkou pravděpodobností budou dva nebo tři vaši žáci do těchto procent patřit. Pokud máte štěstí a ve vaší třídě takové děti nesedí, v některé jiné, o patro výš nebo níž, je potkáte téměř s jistotou. Centrum LOCIKA pomáhá pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům proškolit o tématu násilí v blízkých vztazích. Radí učitelům a 20. listopadu v deset hodin dopoledne už několikátým rokem pořádá akci Bubnovačka. I o té jsme si povídali s koordinátorkou Anetou Kuželovou. „Do minulých ročníků se zapojilo více než 22 tisíc lidí, loni se zúčastnilo ke dvěma stovkám škol. Moc nás těší, že většina učitelů hodnotila akci jako velice přínosnou aktivitu s jednoduchým zapojením.“

Jak rozpoznat ve školním prostředí žáka, který zažil traumatickou událost? Jak optimálně postupovat, když se žák svěří pedagogickému pracovníkovi, že je vystaven násilí v blízkých vztazích? Co je možné očekávat od orgánu sociálně-právní ochrany dětí při řešení případů ohrožených dětí? Jak může policie vstupovat do případů týrání dětí, které jsou odhaleny ve školním prostředí? To vše se dozvíte v novém podcastu Centra LOCIKA.

Příběh Tomáše Papršteina se neposlouchá lehce – jako malý kluk přišel o matku a byl dlouhodobě sexuálně zneužívaný svým třídním učitelem na základní škole. Skrze svůj příběh se teď ale snaží pomáhat. Snaží se vytvořit bezpečný prostor, kde se o sexuálním zneužívání bude více mluvit. Informovanost a otevřená debata jsou podle něho nejlepší prevencí. Jak se mu podařilo trauma překonat, čemu všemu se dnes věnuje a o čem je jeho nová kniha? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.

Na Linku pro rodinu a školu 116 000 se stále častěji dovolávají maminky z Ukrajiny a ptají se, jak zabránit, aby jim byly sebrány jejich děti. Při rozhovoru se obvykle ukáže následující – dítě nemá svačinu / dítě zapomíná přezůvky a od učitele se rodiče dozvědí, že pokud problém bude pokračovat, do rodiny přijde sociálka. Budou pod dohledem, ale také mohou o děti přijít.

Je určitě více než obtížné přetavit vlastní velmi negativní životní zkušenost do pomoci ostatním. Tomáš Paprštein to dokázal. Sám byl jako žák základní školy několik let sexuálně zneužíván třídním učitelem a nyní, v dospělosti, jezdí po školách, vydává knihu a nabízí besedy, během nichž popisuje, co se mu stalo, ale hlavně radí, jak tomu předejít. „Chci ukázat, že i tak těžké zkušenosti se dají zvládnout a že jde začít žít hezký život.“ Onen učitel svou vinu dodnes popírá a po uplynutí podmíněného trestu se vrátil k pedagogické profesi.