Krizová situace

Jakékoliv úmrtí žáka vaší školy na vás klade vysoké nároky, co se týče vaší profesionality ve vztahu k pozůstalé rodině, (spolu)žákům, pedagogickému sboru i vám samotným. Pokud je více či méně potvrzenou příčinou sebevražda, je vaše role často ještě obtížnější, protože sebevražda mladého člověka je mnohdy brána jako „ještě více šokující“. A často svádí k hledání viníků – jedním z podezřelých je samozřejmě i škola.

Pokud některý z žáků základní školy prožije smrt matky, otce, sourozence, kamaráda nebo jiné blízké osoby, přemýšlí jeho okolí, jak mu pomoci. Školy mají zpracované krizové plány pro případ výskytu šikany, užívání návykových látek nebo výskytu poruch příjmu potravy. Umějí pracovat s doporučeními pro případ, že se ve škole objeví rizikové sexuální chování, agrese nebo jiné formy rizikového chování. Jak se ale postavit k situaci, kdy některému ze žáků odejde ze světa jeho blízký člověk, to většina pedagogů neví.

Učitelská profese není snadná. Kromě předávání znalostí se učitelé setkávají s různorodými situacemi, které studenty mohou ovlivnit emočně, sociálně a psychicky. Tyto situace mohou zahrnovat osobní problémy, konflikty ve třídě nebo mimo ni či jiné těžkosti, které ovlivňují jejich schopnost učit se a růst. Jako učitelé máte jedinečnou příležitost a odpovědnost být záchytným bodem v životě žáků. Klíčové nástroje v této snaze můžeme najít v různých přístupech a způsobech komunikace. Některé si představíme níže a snad i prakticky.

S rodiči našich žáků a žákyň pravidelně komunikujeme prostřednictvím zpráv v Bakalářích. Se dvěma zástupci z každé třídy, kteří tvoří hlavní výbor Spolku příznivců obchodní akademie, se pravidelně dvakrát ročně vždy před třídními schůzkami scházíme, abychom projednali novinky, zhodnotili uplynulé období a aby členové a členky výboru schválili využití finančních prostředků z fondu spolku, který tvoří příspěvky rodičů. Tito zástupci pak ve svých třídách o všem informují ostatní rodiče na následných třídních schůzkách.

Extrémním klimatickým jevům se nelze vyhnout ani ve školách a školních budovách, proto je nutné znát základní postupy, jak na ně reagovat. Krizové události představují velkou psychickou zátěž pro všechny zúčastněné. Základním pravidlem v krizových situacích je dbát především na ochranu života a zdraví.    

Náhlé nepříznivé události se nevyhýbají nikomu z nás. Může se jednat o zkušenosti s úmrtím či vážným zraněním přes šikanu, pandemii, válku až po katastrofy typu povodně, tornáda a další. Všechny tyto skutečnosti nás ovlivní a mají v případě školy dopad na pracovníky a vedení školy, děti, žáky, studenty, jejich rodiny a blízké, na zřizovatele či obyvatele obce.

Organizace Cesta domů zve ředitele ZŠ a SŠ a jejich zástupce na seminář věnovaný obtížným tématům, jako jsou úmrtí ve škole nebo úmrtí v rodině žáka. Cílem tříhodinového odpoledního semináře je představit téma úmrtí ve škole z mnoha různých pohledů tak, aby byli ředitelé škol sami schopni si vytvořit vlastní, pro svou školu padnoucí manuál či postup, jak řešit obtížnou situaci.

Současná doba, změny ve společnosti a v rodinách našich žáků přináší čím dál častěji do škol situace, o kterých můžeme hovořit jako o náročných nebo krizových. V prvním díle jsme se seznámili s obecným rámcem a definicí krize.

Současná doba, změny ve společnosti a v rodinách našich žáků, to vše přináší čím dál častěji do škol situace, o kterých můžeme hovořit jako o náročných nebo krizových. Jsou doprovázeny akutním a výrazným zhoršením psychického stavu žáka nebo je ohroženo jeho bezpečí. Mnohdy tyto situace vyžadují náročná řešení a zapojení externích institucí – OSPOD, Policie ČR, DKC, SVP, PPP aj. Pedagogové tak čelí náročným situacím, které dříve nezažívali a na které nejsou připraveni, protože krizová intervence a práce s žákem s psychickými problémy není běžnou součástí jejich vzdělávání. Přibývají také problémové a konfliktní situace v komunikaci s rodiči.

Krize ve školní družině... Určitě ji nechceme, ale přesto se tu může objevit - stejně jako kdekoliv jinde. Krize totiž byly, jsou a určitě i budou. Rozhodně to není věc příjemná, na druhou stranu je zvládnutelná. A dokonce ji lze brát jako příležitost. Nevěříte? Pojďme se na to v dnešním článku podívat.

Někdy se stává, že škola zvládne akutní krizovou situaci (zřícení stropu v budově školy, nehoda školního autobusu, vážné zranění, popř. úmrtí žáka nebo učitele) a nechá se ukolébat pocitem, že je tzv. hotovo. Vy coby vedení jste odvedli rozhovory do médií, pedagogové situaci probrali a ustáli v rámci svých tříd, rodiče se vše podstatné dozvěděli na třídních schůzkách. Fyzické škody napraveny, zranění se vrátili z nemocnic, popř. pozůstalí se mohli důstojně rozloučit se svými blízkými. Všem, kdo o to projevili zájem, se dostalo psychologické pomoci. Zájem veřejnosti utichl a vše se jakoby vrátilo do svých kolejí. A najednou se blíží výročí této události a vy nevíte, jak s ním naložit.

Stala se vaše škola předmětem nežádoucího zájmu médií? V manuálu krizové komunikace naleznete zásady a možnosti krizové mediální komunikace i praktické situace a vhodné reakce na ně.

Krizový plán není povinnou dokumentací školy nebo školského zařízení. Je doporučen Metodickým doporučením k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studenů ve školách a školských zařízeních (čj. 21291/2010-28) – přílohou č. 14 Krizové situace spojené s ohrožením násilím ve školním prostředí, které přichází z vnějšího i vnitřního prostředí. Je zaměřen na postup v případě, že se rizika identifikovaná v bezpečnostním plánu naplní.