Přínos kvalitních primárně preventivních programů je zkušeností potvrzený. Tak jak se postupem času zkušenost s různými programy vrství a načítá, je možné se podívat na jejich efektivitu a na trvání jejich vlivu i se zvážením případných rizik nebo obsahově procesních nedostatků.
Primárně preventivní programy si právem získaly pozici neoddělitelnou od dalších oblastí a složek výchovně vzdělávacích aktivit ve školách. To také přispívá k nárůstu jejich nabídky, v níž může být obtížné se snadno vyznat. Učiteléa další pedagogičtí pracovníci jsou motivováni k tomu, aby žákům a studentům nabízeli preventivní aktivity zaměřené na celou škálu sociálně patologických jevů – od prevence zneužívání návykových látek, přes osvětu v tématu kyberšikany až po výchovu ke zdravému životnímu stylu. Právě poslední zmíněné téma je oblastí, s níž souvisí i
prevence poruch příjmu potravy
. Záměr vést děti a dospívající k dobrým, přinejmenším nepoškozujícím stravovacíma pohybovým návykům je chvályhodný a vzhledem k narůstajícímu výskytu dětské obezity a souvisejících civilizačních chorob jsou takové aktivity rozhodně namístě. Od záměrua plánu uskutečnit preventivní program zaměřený na zdravý životní styl až k jeho úspěšné realizaci se skutečně kladným dopadem na cílovou skupinu však vede nesnadná, časově náročná cesta plná nástrah, které musí pedagog mající tento program na starosti brát v úvahu.Stanovit si cíl programu
Pro lepší orientaci v preventivních programech může posloužit přehled cílů úspěšné primární prevence (např. Nešporem 2000):
*
Omezit nebo zastavit experimentování s odchylkami od zdravého životního stylu
*
Předejít škodám na tělesném a duševním zdraví
*
Usilovat o celkově zdravější chování cílové populace
*
Podporovat, hledat a obnovovat vlastních protektivní (ochranné) zdroje a faktory
POZOR: cílem není pobavit, zaujmout ani zalíbit se (povrchní zalíbení se a pobavení je často hlavním konkurenčním nástrojem mnoha preventivních programů)
Hlavní rizika programů pro prevenci poruch příjmu potravy
Vedle definice cíle je vhodné pojmenovat rizika preventivního programu zaměřeného na životní styl a prevenci poruch příjmu potravy:
*
Jídlo v myšlenkách – žádný jedinec nemá přehnaně přemýšlet o jídle. Příliš časté zabývání se složením a kvalitou jídla je jedním z doprovodných jevů jídelní patologie, tedy poruch příjmu potravy. Nevhodné je, aby se dětia dospívající učili počítat kalorie (kilojouly) nebo detailně rozebírali makrosložky potravy. To vede k nadměrnéa škodlivé koncentraci na jídlo. Lepší je učit děti o potravinách přemýšlet komplexně (například že přirozená, průmyslově nezpracovaná potravina, v ideálním případě čerstvá, je lepší než výrobek s dlouhou dobou trvanlivosti a mnoha položkami ve složení).
*
Jídlo a emoce – jídlo nemá být spojeno s příliš výraznými emocemi: ani s velkým strachem a výčitkami v případě zamítaných potravin, ani s výrazným pocitem uspokojení z potravin z opačného pólu. Příliš bezpečný není ani mechanismus odměňování jídlem (sladkostmi). Tento zvyk se pak může přenést do dospělosti a jídlo je pak vnímáno jako odměna nebo náplast na psychickou bolest. Vést děti a dospívající k pojetí jídla především jako zdroje dobré energie, kterou pak využijí pro aktivity každodenního života. Na druhou stranu pozitivní vztah k rituálům spojeným s jídlem (rodinné stravování, jídlo ve společnosti milých lidí…) je vhodné podporovat (pojmenováním).
*
Pohyb jako výkon (pokles radosti) – pohyb je přirozenou součástí života a měl by být vnímán více jako zdroj radosti než jako nutnost a prostředek ke zhubnutí. Proto je třeba děti k pohybu motivovat citlivě a probouzet jejich přirozený zájem o něj.
*
Předávání negativních „receptů“ – sdělování, co všechno pacienti s anorexií a bulimií dělají pro to, aby si udrželi hmotnost nebo zhubli, vytváří spíše návody těm, kteří se o redukci hmotnosti snaží. Informace o těchto „metodách“ jsou sice dostupné na internetu a převažují nad těmi, které skutečně pomáhají, avšak o to spíše by obsah preventivního programu měl směřovat k pojmenování toho, co je žádoucí, vhodné, funkční, než představovat to, co škodí a nefunguje.
*
Podpora negativních „vzorů“ – totéž platí o prezentaci šokujících příběhů pacientů nebo dokonce ukazování jejich fotografií. Takové odstrašující případy zkrátka neúčinkují.
Zejména nutriční terapeuti a výživoví poradci někdy až přeceňují složení stravy a zásady stravovacího režimu, aniž by si uvědomovali tenkou hranici mezi výukou „správného stravování“ a sklouznutím k poruše příjmu potravy (v současné době stoupá výskyt ortorexie – posedlosti zdravou stravou, která je stejně nebezpečná jako anorexie, s níž jde ruku v ruce). V praxi vidíme šíření některých mýtů a nepodložených dogmat, která mohou být součástí posléze se vyvíjejícího pochroumaného vztahu k jídlu a tělesné hmotnosti. Příkladem jsou věty: jedině tmavé pečivo je to správné; tmavé maso je tučné a škodí; živočišné tuky jsou zcela nevhodné; čím víc zeleniny a ovoce, tím lépe; večer se nesmí jíst; čím více tekutin, tím lépe; čokoláda je zakázaná sladkost. vůbec všechny sladkosti (vyjma těch „racionálních“ a „schválených“ výživářem) jsou špatné.
Jak poznat rizikový preventivní program
Programy, které nefungují, mívají tyto charakteristiky:
*
Emotivní, přehnaná sdělení podobná reportážím v médiích (cílem je vysoký počet diváků, nikoliv prevence nebo
edukace
) – média jsou spíš součástí problému, nikoliv součástí jeho řešení (přenosy soutěží krásy, podivných pořadů o hubnutí, prostor poskytovaný pro zavádějící, škodlivou reklamu apod.)*
Izolované, krátkodobé kampaně bez návaznosti (jednorázové besedy, soutěže tříd a škol apod.). Lepší než obsahově nezkontrolovaná, jednorázová beseda s výživovým poradcem je žádná beseda, případně její nahrazení výletem do přírody s povídáním na téma „dary přírody“
*
„Odstrašující“ případy a zapojení „vyléčených“ pacientů do programu
*
Pouhé přednášky bez interaktivity a podpory sociálních dovedností a podpory osobnostní integrity
*
Kázání, kárání, vyhrožování
Co tedy funguje?
Sestavit skutečně dobrý preventivní program je úkolem pro tým odborníků, kteří zváží všechna rizika a možnosti. Snahy o kvalitní prevenci mají zatím spíše průměrnou úspěšnost,a to i v celosvětovém měřítku. Ideální a univerzální cesta zkrátka dosud neexistuje. Přesto je možné (a nutné) zohledňovat následující prvky, které má dobrý program pro prevenci mít:
*
Program
začíná pokud možno brzy a odpovídá věku
*
Program
je koncipovaný pro konkrétní cílovou skupinu
(např. konkrétní školní třídu) a je INTERAKTIVNÍ*
Program
zahrnuje většinu žáků či studentů
*
Program
zahrnuje trénink sociálních
(především komunikačních a asertivních) dovedností*
Program
bere v úvahu místní specifika
*
Program
využívá pozitivní vrstevnické modely
*
Program
je soustavný a dlouhodobý
*
Program
je komplexní a využívá vícero strategií
*
Program
počítá s komplikacemi a nabízí strategie jejich zvládání
Před výběrem preventivního programu je třeba vše výše zmíněné zvážit, informovat se, nakolik je ten, kdo bude program vést, odborníkem – a to ani ne tak v oblasti zdravého životního stylu a výživy, ale především v oblasti širší (adiktologie, psychologie, specializace na poruchy příjmu potravy, dětské civilizační choroby apod.).
Článek vznikl ve spolupráci s E-clinic z. ú., která provozuje web www.healthyandfree.cz. Na něm je možné hledat aktuální, ověřené, odborně zkontrolované informace o poruchách příjmu potravy a jejich prevenci.
ZDROJE
*
NEŠPOR, K.
Návykové chování a závislost
. Praha, Portál 2000.