Existují různé teorie toho, jak vzniká u člověka citlivost. Jedná se o teorie, které popisují vznik citlivosti na základě bolestivých a zraňujících zkušeností v raném věku dítěte nebo na základě prožití výrazné traumatické zkušenosti.
V psychologii se objevují také teorie, které vysvětlují určité projevy na základě psychobiologického podkladu. A sem spadá teorie vysoké citlivosti, neboli hypersenzitivity, kterou koncem devadesátých let 20. století rozpracovala americká psycholožka a výzkumnice Elaine Aron (1997).
Jedná se o vrozený proces citlivého zpracování podnětů, který se děje v nervové soustavě (anglicky: sensory-processing sensitivity) a ovlivňuje prožívání a chování takového člověka. Nedá se tedy léčit, nejde o poruchu ani o diagnózu. Když o takovém procesu víme, můžeme uzpůsobit svůj život, respektovat takový rys a předejít tak rozvoji duševních problémů. Podle autorky vysokou citlivost charakterizují čtyři procesy a projevy:
1.
Hloubka zpracování informací
. Vysoce citlivý člověk hlouběji přemýšlí a kvůli tomu působí opatrněji, protože potřebuje více času na to, aby zpracoval vnímané.2.
Snadná přestimulace a nabuzení
. Kvůli tomu, že jeho mozek citlivěji zpracovává podněty, se rychleji přehltí, přetíží nebo nabudí.3.
Emocionalita a empatie