Říkalo se jí ničemná populace „Gauner Populazion“, zlořádi. Lidé, kteří měli jen velmi omezená práva a byli pro nemalou část populace podřadnou rasou. Aby mohli být „efektivně“ zlikvidováni, dělaly se povinné soupisy všech takto označených lidí. Nejednalo se přitom o žádné vzdálené cizí země. Odehrávalo se to všude po Evropě a také u nás –
v Československu. Řeč je o romském holokaustu, který je pro mnohé stále tabuizovanou a popíranou kapitolou historie 20. století a který zcela ojedinělým způsobem přibližuje divadelně pojatý zážitkový workshop Velký dům společnosti Post Bellum.
A protože se jedná o téma, které je složité a málo známé nejen pro samotné děti, ale i pro dospělé, zeptala jsme se na ty nejdůležitější otázky lektorek Dominiky Prokopové (DP) a Barbory Maxové (BM), které se podílejí na samotném workshopu, a také historičky Mgr. Anny Míškové (AM), která se tématem romského holokaustu dlouhodobě zabývá v brněnském Muzeu romské kultury.
Co říkají během workshopu Velký dům žáci i učitelé:
To jako fakt?! To není možné! To se opravdu stalo? Proč jsme se o tom nikdy neučili?! Proč jsme o tom nikdy neslyšeli? Jak je možné, že se o tom vůbec neví? To byla nespravedlnost! Tolik Romů zmizelo během druhé světové války? Proč se
o tom víc nemluví? Proč se o tom neučíme ve škole?
Proč je vlastně dnes podle vás potřeba mluvit speciálně o romském holokaustu?