Wellbeing je, když víš, kdo jsi a kde je ti dobře

„Jsem strašně rád, že taková aktivita je, že propojuje různé lidi z různých skupin. Infografiku s oblastmi wellbeingu mám na nástěnkách vyvěšenou, protože mi přijde, že hezky shrnuje ten strašně složitý pojem. Myslím si, že nejenže do školy wellbeing patří, ale že je nedílnou a nutnou součástí školy jak na straně žáků, tak na straně učitelů. Čím lepší je wellbeing ve škole, nějaké klima, spokojenost i smysluplnost, tím vyšší je vnitřní motivace žáků. Takže vlastně tím, že já pečuji o wellbeing ve škole, zároveň pomáhám zlepšovat studijní výsledky žáků. To samé platí i pro nás učitele, protože bez spokojeného učitele budou těžko spokojení žáci. Jsou to prostě věci, které se nedají rozdělit,”

„Pro mě to znamená moment, kdy cítím, že to, co se aktuálně děje, mi dává smysl. Že to je tak, jak to má být. Není to ani tak o pocitu radosti nebo štěstí, ale opravdu o tom, když prožívám to, co je, že mi to dává hlavu a patu. Nemyslím si, že hledání smyslu by bylo někdy u konce. Pořád se nějak vyvíjí, ale smysl je v tom, že já cítím, že mě mé konání nějak naplňuje a posouvá a smysl mi dává, že vidím, že můžu pomáhat druhým lidem se někam posouvat a z toho čerpám.”

„Fyzická oblast wellbeingu pro mě dlouhodobě znamená 3S: strava, spánek, sport. Fyzická pohoda je nedílnou součástí té psychické. Vlastně zase to jsou spojité nádoby. Když to vztáhnu na nás učitele, tak si myslím, že je fajn mít na paměti, že abych dobře fungoval po fyzické stránce, tak bych měl odpočívat. Že je fajn sportovat, dobře se stravovat je také něco, co já můžu vnášet jako téma do výuky, včetně tématu důležitosti spánku. Čím víc jsou žáci večer na počítači, na mobilu, tak tím víc to narušuje jejich cirkadiánní rytmy. To je téma, na které se můžeme třeba v občance zaměřovat a se žáky diskutovat. Není to ale jenom o tom, že bych po nich chtěl, aby šli spát proto, aby byli připraveni na prověrku, ale protože prostě vím, že kvalitní a dostatečný spánek zlepšuje zdraví, je v souladu s tím, jak je lidské tělo nastaveno.“

„Pokud mám dobře fungovat po stránce, tak potřebuji být odpočatý. To asi máme všichni tu zkušenost, že prostě, když jsem unavený, ve stresu, tak velké rozumové výkony se nemůžou dít. Máme i spoustu výzkumů na to, že stres dokáže hodně snížit úroveň IQ,”

„Na naší škole vnímám, že teď, když je více studentů, jsou silné ročníky, tak prostor pro ně máme omezený. I přesto vnímám jako důležité mít ve škole nějaké zóny klidu a odpočinku. Takové místo může pomoci vytvořit i odpolední kroužek. Místo dedikované k odpočinku, které je zároveň místem neformálního setkávání. Protože už jenom to, že přijdu na místo, které slouží jako odpočinková oblast, už to mi přenastavuje mozek. Dále třeba deskové hry jsou výborná věc. A když to ještě spojím s prostorem, který není učební třída, tak to je ještě o level výš.”

„Trávení času s lidmi, kteří mi dodávají energii, a zároveň taky omezování kontaktu s lidmi, kteří ze mě naopak energii vysávají. Čím víc napětí bude ve vztazích, tím více mi to bude ubírat energii,”

„Na vědeckých konferencích se často říká, že nejvíce se toho vyřeší o přestávkách. Tím se vracím ke kroužku deskových her. Mám pocit, že to se někdy děje, že já můžu mít x hodin občanky, ale když se sejdeme neformálně, ať už s žáky, nebo s učiteli, nebo i dohromady, tak v takovém prostředí hraním deskovek najednou budujeme vztahy, něco spolu prožijeme.”

„Když mám pocit vděčnosti za to, co se děje, co všechno mám. Bez pocitu vděčnosti se těžko dosahuje nějaké spokojenosti. Každý si to může nadefinovat nějak jinak. Když jsem nějak propojený s lidmi nebo nějak jinak se světem a že záleží na tom, co dělám, co dávám a co přijímám. Takový tip, který se s vděčností pojí a je to doložené vědecky, jsou deníky vděčnosti. Osobně to dělám tak, že si večer sednu a napíšu si tři věci, za které jsem vděčný. A ještě jsem teď četl o upgradu toho, že se ještě snažím napsat jednu věc, na kterou se těším v dalším dni. I verbalizace toho, co je dobře, co je fajn, se dá naučit. Třeba když se studenty řešíme nějaké konflikty s učitelem. Ptám se jich: Kdy jste třeba učiteli za něco poděkovali? Mělo by to fungovat oboustranně, my vůči žákům a vlastně i ti žáci vůči učitelům.”

„A tak už jsem tehdy věděl, jak terapie mohou strašně pomoct. Tehdy jsem neučil. Měl jsem fitcentrum a vlastně zjišťoval, že když pracuji s klienty, tak je to jednak práce s fyzickou stránkou, ale stejně tak s tou psychickou. Takže ten druhý důvod byl prozkoumat, jak funguje motivace. Že se dozvím ještě něco o level výš, že propojím znalosti o tělu, mysli i duši. S návratem do školství čím dál tím víc cítím, jak se moje terapeutická zkušenost zúročuje. Protože psychoterapeutický výcvik je sebezkušenostní, člověk pozná mnohem více sám sebe. Ve škole mám spoustu rolí a pro žáky můžu být pozitivní nebo i negativní autorita. Nějaká forma sebezkušenosti si myslím, že je naprosto neocenitelná pro učitele.”

„Vlastně slouží ke zlepšování se ve škole ve všech oblastech,”

, výchovný poradce s terapeutickým výcvikem, občankář a dějepisář působící na Střední průmyslové škole, Obchodní akademii a Jazykové škole ve Frýdku-Místku. Dále se vzdělává v psychoterapii a poradenství. Je zapojen do síťování pedagogů a proměny výuky dějepisu jako lokální koordinátor projektu Dějepis+ a člen krajského metodického kabinetu SYPO. V loňském ročníku zvítězil v českém kole mezinárodní učitelské soutěže Global Teacher Prize (EDUin).

, podpora pracovní skupiny Wellbeing a redaktorka iniciativy Wellbeing ve škole Partnerství pro vzdělávání 2030+.