Vzpomínám na příběh, kdy byl jeden chlapec na okraji školního kolektivu, bez možného vlivu na skupinu. Tehdy jsem byla studentkou Pražské konzervatoře, hudebně dramatického oboru, a do psychologie jsem měla vhled velmi povrchní. Chlapec během tvorby autorského divadelního představení vytvořil postavu, která v ději dramatického díla mapovala cestu k budování lepší pozice v kolektivu. Vrcholem díla bylo, že se chlapec dostal do kolektivu, který ho začal uznávat jako svého platného člena, s čímž se pojily další důsledky takové změny.
Chlapec si našel nové zájmy, které byly inspirující pro ostatní členy skupiny, a začal tak ochutnávat pocit přijetí, bezpečí, úspěchu a svého uskutečňování, což chlapce činilo motivovanějším k aktivnímu způsobu žití, což opět znovu potvrzovalo jeho novou silnější pozici v ko