Kritizovat ve školství něco, co představuje evidentní potřebu dnešního života dětí
i budoucího života dospělých a současně žádoucí vzdělávací příležitost pro děti, tedy nárůst počtu hodin IT, nebude asi příliš populární. Ovšem já nehodlám nesouhlasit se samotnou větší podporu digitální gramotnosti, protože tu pokládám za důležitou. Problém spatřuji v tom, že se jeden partikulární zájem (opravdu ten nejdůležitější?) uvedl v život bez souvislostí a bez většího ohledu na celek vzdělávání, i když si uvědomuji, že jde o pouhou dílčí aktualizaci, protože podstatnější změny nás čekají v blízké budoucnosti.
Škola stále ještě deklaruje, že připravuje dítě na požadavky dospělého života. Měli bychom se proto před hlubšími změnami kurikula hlouběji zamyslet nad tím, co současný pracovní i soukromý život od efektivního dospělého skutečně vyžaduje, případně, co přispívá k jeho naplnění a spokojenosti, a v čem bychom tedy měli žáky i ve škole podstatněji více vzdělávat. K těmto rozvahám je ovšem zapotřebí přizvat rovněž odbo