2. února 2025 oslavila nezisková organizace DYS-centrum® Praha, z. ú., (dále také DYS-centrum) již třicet let své existence. To je příležitost se zastavit a zamyslet, co se podařilo, jaké výzvy před námi stojí, nač jsme hrdí i co nás znepokojuje.
Třicet let DYS-centra aneb Quo vadis, školské poradenství
Doc. PhDr.
Lenka
Krejčová
Ph.D.
DYS-centrum®Praha, z. ú.; ZŠ Poznávání, s. r. o.
Na počátku stály čtyři odbornice – psycholožky a speciální pedagožky ze školství (A. Kucharská, D. Krausová, M. Bou-Rjeli a K. Otčenášková) a jejich učitel a nestor české psychologie profesor Zdeněk Matějček.
V jeho knihách o dyslexii, zejména těch starších, se dočteme, že děti s dyslexií potkával už za svého působení v Dětské psychiatrické léčebně v Horních Počernicích, kde na počátku druhé poloviny minulého století působil. Možná zní děsivě, že děti s dyslexií byly svého času hospitalizovány v nemocnici, ale doba i zvyklosti byly jiné. A mnozí odborníci, kteří tehdy v léčebně působili, právě díky těmto dětem napomohli budovat ucelený systém podpory a péče o děti s dyslexií i jejich rodiny. Péče o žáky s dyslexií se postupně přesunula do pedagogicko-psychologických poraden a do škol, kde dokonce vznikaly tzv. dyslektické třídy. To je spíše příkladem exkluze, ale současně víme, že právě díky těmto třídám se z dětí, jimž byl n