Terapeutka, konzultantka a ředitelka neziskové organizace Nevypusť duši Barbora Pšenicová je optimističtější co se obecného povědomí o duševním zdraví týče, zásadně by ale zlepšila situaci v tuzemských školách. Ve spolupráci s nimi buduje systém, kde by se pedagogové, rodiče i žáci cítili komfortněji a kde by se jednotlivé problematické situace řešily s větším pochopením i důrazem na pozitivní výsledek. O tom, vlivu sociálních sítí i šikany nebo o syndromu vyhoření nejen mezi učiteli jsme si povídali v dnešním rozhovoru.
O duševním zdraví mluvíme stále více, ve školách je ale potřeba přidat
Oliver
Jahn
Co je náplní činnosti vaší organizace Nevypusť duši?
Jsme organizace, která se zabývá prevencí duševních onemocnění. Naším cílem je, aby byli lidé schopni poznat, že se jim děje něco, co vyžaduje pomoc. Aby tu pomoc potom uměli najít, aby věděli, kam mají sáhnout, když ji potřebují. Zároveň se také snažíme, aby si lidé dokázali zařídit, že se jim takové věci nebudou dít. Máme nástroje na to, jak lidem představovat psychohygienu, mindfulness apod.
Umí si dnes už lidé o podobný typ pomoci říci?
Ano, myslím, že je to skutečně tak, a deklarují to i stoupající počty lidí, kteří si o pomoc říkají. Zároveň ale tato čísla neukazují, že se zhoršilo duševní zdraví v populaci obecně, což se teď reálně děje. Nicméně lidí, kteří si řeknou o pomoc, nejen u svých blízkých, ale třeba i na psychoterapii, je čím dál více.
Trpí dnes lidé duševními poruchami víc, než tomu bylo v minulosti? A pokud ano, čím to je?
Tahle otázka je trochu filozofická. Kdybychom se bavili o tom, jak moc se mluvilo o duševním zdraví dříve, dalo by se říct, že vůbec. Článků z roku 1990 bychom asi k tomuhle tématu také moc nenašli. V roce 2020 by jich bylo ale výrazně více. Čím víc se o nějakém tématu mluví, tím víc začne lidi zajímat. Také to dnes umíme lépe pojmenovat nebo hledat potřebnou podporu.
K duševním onem