Nedávno jsem měl možnost navštívit několik hodin svých kolegů v různých školách a zároveň se zamyslet nad svou vlastní výukou. Tento pohled z jiné perspektivy mi přinesl cenné uvědomění. Když člověk sedí v lavici v roli pozorovatele, vidí, mimo jiné, jak neuvěřitelně náročná je práce učitele. Sleduje učitele a učitelky, kteří tvrdě pracují, využívají každou minutu výuky, připravují nespočet aktivit, aktivizují žáky a předávají spoustu informací. Přesto jsem si při těchto pozorováních uvědomil jednu zásadní věc: jak moc jsou ty hodiny často uspěchané.
Jak moc spěcháme v hodinách?
Mgr.
Jaroslav
Vídeňský
učitel, certifikovaný lektor metody Access Bars, www.klidvmysli.cz
Zamýšlím se nad tím i sám u sebe. Kolik prostoru dáváme žákům (i sobě) na to, aby si mohli hodinu „prožít“? Aby mohli nové informace nejen slyšet, ale také vstřebat a usadit si je v sobě? Mám pocit, že se často zaměřujeme na výkon a efektivitu, ale zapomínáme v hodinách na momenty, kdy si můžeme propojit nové poznatky s tím, co už známe, a dát jim prostor zakořenit.
Dožít si hodinu ve škole, ne až dom