Vzdělávání cizinců

Autor dotazu uvádí, že byl na střední školu přijat žák ukrajinské „národnosti“.

Vzhledem ke kontextu dotazu („bude něco platit...“) lze předpokládat, že měl autor dotazu ve skutečnosti na mysli, že žák je Ukrajiny.

Jestliže je tento předpoklad správný a dotaz je směřován na vzdělávání cizince (občana Ukrajiny), pak tuto situaci upravuje školský zákon v ustanovení § 20.

Odpověď rozčleníme do následujících bodů:

Ustanovení § 20 upravuje vzdělávání cizinců, poskytování školských služeb podle školského zákona, a to pro dvě kategorie cizinců:

Je jasné, že

Z dotazu vyplývá, že žák střední školy – občan Ukrajiny – neboť nejpozději při zahájení vzdělávání prokázal oprávněnost svého pobytu na území ČR (§ 20 odst. 3 školského zákona).

Oprávněnost pobytu cizinců, kteří nejsou občany EU, se prokazuje u cizinců pobývajících v ČR přechodně, u cizinců pobývajících v ČR trvale a u dlouhodobě pobývajících rezidentů a jejich rodinných příslušníků. V těchto případech se použije zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, v platném znění.

Další možnosti (žadatel o udělení azylu, azylant, žadatel o poskytnutí dočasné ochrany, cizinec požívající dočasné ochrany) v případě žáka střední školy nejsou pravděpodobné. Přesto jsou v přehledu souvisejících předpisů uvedeny zákony, které regulují právě tyto situace.

I když řešíme situaci žáka střední školy, který není občanem EU, je nutné se odrazit od znění § 20 odst. 1 školského zákona. V něm se hovoří o tom, že občané EU a jejich rodinní příslušníci mají přístup ke vzdělávání a školským službám podle školského zákona za stejných podmínek jako občané ČR. (Občané Evropské unie a jejich rodinní příslušníci mají přístup ke vzdělávání a školským službám podle tohoto zákona za stejných podmínek.)

V § 20 odst. 2 se již hovoří o osobách, které nejsou občany EU.

Je důležité si uvědomit, že v § 20 odst. 2 jsou vyjmenovány případy vzdělávání a poskytování služeb, na které mají osoby, (tj. i občané EU).

Z § 20 odst. 2 písm. c) školského zákona (Osoby, které nejsou uvedeny v odstavci 1, mají za stejných podmínek jako občané Evropské unie přístup ke střednímu vzdělávání, …pokud pobývají oprávněně na území České republiky) jednoznačně vyplývá, že žák střední školy, který není občanem EU a je oprávněn k pobytu na území ČR, má ke střednímu vzdělávání přístup za stejných podmínek jako občan ČR (resp. občan EU). Pokud je žákem veřejné střední školy, za vzdělávání nic neplatí.

Z § 20 odst. 2 písm. b) školského zákona (Osoby, které nejsou uvedeny v odstavci 1, mají za stejných podmínek jako občané Evropské unie přístup ke školnímu stravování..., pokud jsou žáky základní školy, odpovídajícího ročníku střední školy nebo odpovídajícího ročníku konzervatoře) plyne, že žák střední školy, který není občanem EU, má na stejný přístup ke školnímu stravování za stejných podmínek jako občané ČR (resp. EU), jestliže je žákem těch ročníků šestiletého gymnázia, osmiletého gymnázia nebo konzervatoře, které odpovídají určitým ročníkům základní školy (např. šesté nebo sedmé třídě základní školy). Jestliže se tato situace vztahuje na žáka, který je uveden v dotazu, pak se mu školní stravování (resp. EU).

Jestliže žák uvedený v dotazu je žákem střední školy, na které neodpovídají ročníky určitému ročníku základní školy (např. čtyřleté gymnázium, SOŠ), pak tento žák na stejné podmínky přístupu ke školnímu stravování jako občané ČR (resp. EU).

Z toho plyne, že se než u žáků – občanů ČR). proto od pravidel stanovených pro poskytování školního stravování a současně nedojde k jejich porušení.

Je na rozhodnutí školy (případně samostatné školní jídelny), jak nastaví pravidla stravování těchto žáků: cizinci ze „třetích států“ se stravovat jako žáci, kteří jsou občany ČR (resp. EU), nebo se stravovat za odlišných podmínek (za odlišnou úplatu) než občané ČR (resp. EU). Je samozřejmě žádoucí, aby škola dokázala v obou případech (samostatná školní jídelna) své pravidlo zdůvodnit a prokázat, že i při poskytování stravování za stejných podmínek jako pro občany ČR je schopna zajistit hospodárný provoz.

Řešení otázky stravování žáka střední školy, který není občanem EU, lze použít i na otázku ubytování.

Ubytování je školskou službou poskytovanou podle školského zákona (§ 7 školského zákona). Ustanovení § 20 odst. 2 je však speciálně neuvádí.

V § 20 odst. 2 písm. d) se sice hovoří o „školských službách“ a o tom, že osoby, které nejsou občany EU a splňují určité podmínky (např. mají právo pobytu na území ČR delší než 90 dnů), mají přístup ke školským službám za stejných podmínek jako občané EU. Lze však dovodit, že v § 20 odst. 2 písm. d) se mají na mysli školské služby uvedené § 20 odst. 2 písm. a) až c).

Stručně lze tedy konstatovat, že žákovi střední školy, který není občanem EU, může být ubytování poskytováno jako žákovi, který je občanem ČR (resp. EU), stejně tak – než žákovi, který je občanem ČR (resp. EU). Také v tomto případě platí, že odůvodněnost určitého řešení má doložit škola nebo samostatné ubytovací zařízení.