V článcích prvních tří čísel Řízení školy v roce 2015 jsme se zabývali problematikou odpovědnosti za újmu a škodu. Přitom jsme se zaměřili na žáka základní školy nebo žáka střední školy (dále jen „žák“) v roli poškozeného, odpovědnost školy za škodu způsobenou žákovi, možnost zprostit se této odpovědnosti a možnost uplatnit regres vůči skutečnému škůdci.
Odpovědnost za škodu způsobenou žákem žákovi
Mgr. Bc.
Adam
Hlaváč
právník v advokátní kanceláři v Pardubicích
PhDr. Mgr.
Monika
Puškinová
Ph. D.
specialista na školskou problematiku
Škola představuje prostředí, ve kterém se ze své podstaty pohybuje větší počet nezletilých žáků různého věku, různé rozumové a volní vyspělosti. Mezi žáky pak při různých aktivitách dochází k interakcím, při kterých může dojít ke vzniku škody na majetku nebo újmy na zdraví některých z nich.
Cílem tohoto článku je analyzovat uvedenou specifickou, pro školu však relativně častou situaci, kdy nezletilému žákovi způsobí újmu nebo škodu jiný nezletilý žák. Nový úhel pohledu spočívá v tom, že určitý nezletilý žák nad kterým je škola povinna vykonávat náležitý dohled, je škůdce.
Tento článek se proto zaměří na právní posouzení1) toho, kdo odpovídá za škodu nebo újmu, kterou nezletilý žák, jenž není plně svéprávný, způsobí jinému žákovi při vyučování nebo s ním přímo souvisejících činnostech.
Proto článek sleduje souvislosti mezi žákem-škůdcem (nezletilý, který není plně svéprávný; deliktní způsobilost žáka) a školou (povinnost vykonávat náležitý dohled), které jsou upraveny novým občanským zákoníkem a zákoníkem práce a mají vliv na povinnost nahradit škodu nebo újmu způsobené jedním žákem jinému žákovi školy.
Obsah článku se ve stejné míře vztahuje jak na základní školy a střední školy veřejné, tak na základní a střední školy soukromé.
Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti
Jak bylo uvedeno, článek se zaměřuje na právní posouzení situace, ve které jeden žák vystupuje jako poškozený a jiný žák vystupuje jako škůdce. Právní předpis, od kterého se odvíjí řešení této situace, nepoužívá pojem „žák“. Používá pojem „nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti“. Proto pro snazší pochopení obsahu článku je namístě definovat
klíčový pojem
„nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti“, se kterým relevantní právní úprava pracuje.Nezletilým, který nenabyl plné svéprávnosti, je obecně člověk, který
nedovršil osmnáctého roku věku, jak vyplývá z ustanovení § 30 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Nezletilý sice úměrně narůstajícímu věku nabývá svéprávnosti ve stále větším rozsahu, plné svéprávnosti však před dovršením osmnáctého roku věku nenabývá. Takový člověk není způsobilý v plném rozsahu nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (tj. právně jednat).
Výjimku tvoří osoby, které nabyly svéprávnosti před nabytím zletilosti, a to buď přiznáním svéprávnosti (tzv. emancipace), nebo uzavřením manželství (viz ustanovení § 30 odst. 2 NOZ). V těchto dvou případech tak již nejde o nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti, jelikož svéprávnosti nabyl zákonným způsobem před dosažením 18. roku věku, a proto se na něj ani nebude vztahovat níže popsaná právní úprava odpovědnosti.
Deliktní způsobilost nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti
Dalším právním institutem, který je nutno okomentovat, je „deliktní způsobilost“. Deliktní způsobilostí se rozumí
způsobilost svým vlastním jednáním způsobit jinému újmu, za kterou škůdce odpovídá
(tedy např. poškození cizí věci nebo způsobení zranění spolužákovi).Právní úprava deliktní způsobilosti nezletilých2), kteří nenabyli plné svéprávnosti,3)je zakotvena v ustanovení § 2920 NOZ, kde se v odst. 1 uvádí:
„Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu.“
Ze znění předmětného ustanovení vyplývá, že v případě deliktní způsobilosti je naprosto klíčové posouzení rozumové (viz fráze
„posoudit jeho následky“
) a volní (viz fráze
„způsobilý ovládnout své jednání“
) vyspělosti nezletilého.Rozumovou vyspělostí
se chápe schopnost posoudit následky svého vlastního právního jednání (např. schopnost posoudit následek pádu brýlí na zem, které žák v důsledku své nedbalosti batohem shodil z lavice).
Volní vyspělostí
se chápe schopnost ovládnout vůlí své vlastní jednání (např. schopnost ovládnout své jednání a nepodtrhnout židli spolužákovi).V případě, že nezletilý způsobí újmu jinému (ať již půjde o škodu na majetku, nebo újmu na zdraví), bude vždy nutné v každém konkrétním případě posoudit, zda nezletilý škůdce měl takovou rozumovou a volní vyspělost, aby byl deliktně způsobilý.4) Nelze bez dalšího říct, kolik let musí být žákovi, aby byl deliktně způsobilý a byl povinen nahradit způsobenou škodu.
O tom, zda žák je, či není deliktně způsobilý, může autoritativně rozhodnout pouze soud. Soudní spor o náhradu škody nebo újmy by však měl být vždy až posledním způsobem řešení, a proto je vhodné, aby všichni účastníci (škola, poškozený a škůdce, resp. jejich zákonní zástupci) v rámci snahy o
mimosoudní vyřešení
dané záležitosti na základě prokazatelných skutečností (a tedy
„vyhlídek svého úspěchu v případě soudního sporu“
) dospěli k dohodě o tom, zda škůdce byl deliktně způsobilý, jakou způsobil poškozenému škodu a zda škola zanedbala, či nezanedbala náležitý dohled, a v případě nalezení vzájemné dohody sjednali způsob a výši náhrady. Lze rovněž doporučit, aby byla v rámci mimosoudních jednání zohledněna i stanoviska pojišťoven, pokud některý ze subjektů je pro takovou škodnou událost pojištěn. Jestliže mezi zainteresovanými subjekty nedojde k mimosoudní dohodě o náhradě škody, nezbývá poškozenému, než se domáhat svého nároku soudní cestou - podáním žaloby, přičemž se soud bude v rámci dokazování zabývat právě i skutečností, zda škůdce byl deliktně způsobilý.Deliktní způsobilost nezletilého a povinnost nahradit způsobenou škodu
Obecně lze konstatovat, že podle § 2920 odst. 1 NOZ
„nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu“.
Uvedené ustanovení zakotvuje jednoduchý vztah:
je-li nezletilý
(který není plně svéprávný) deliktně způsobilý, nahradí způsobenou škodu.Pokud jde o rozsah náhrady újmy, obsahuje ustanovení § 2920 odst. 1 (věta za středníkem NOZ) zvláštní pravidlo, dle kterého poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu. Může jít např. o situaci, kdy drobný žák z prvního ročníku ZŠ fyzicky napadne tělesně mnohem zdatnějšího žáka z vyššího ročníku. Pokud se napadený žák nebude aktivně a fyzicky bránit, aby drobnému útočníkovi sám nezpůsobil svou obranou nějakou újmu, a v důsledku této své pasivity mu bude například zničen oděv (tedy mu vznikne větší škoda, než by vznikla v případě aktivní obrany), pak je útočník (škůdce) povinen přesto tuto škodu napadenému (poškozenému) nahradit.
Dále ustanovení § 2920 obsahuje speciální pravidlo pro případ, kdy škůdce sice není deliktně způsobilý, ale způsobí škodu poškozenému, jehož majetkové poměry jsou výrazně nižší než majetkové poměry samotného škůdce. V tomto případě dle § 2920 odst. 2 NOZ platí:
„Nebyl-li nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného.“
V tomto případě má poškozený vůči škůdci právo na náhradu, ačkoliv za normálních okolností (tedy obdobné majetkové situace obou) by poškozený přímo vůči škůdci právo na náhradu škody neměl.
Zanedbání náležitého dohledu nad žákem a jeho důsledek pro školu
Odpovědnost za škodu nebo újmu, kterou způsobil deliktně způsobilý, resp. deliktně nezpůsobilý nezletilý žák, nelze oddělit od povinnosti školy zajistit nad nezletilým, který není plně svéprávný, náležitý dohled. „Převodovým můstkem“ spojujícím náhradu škody nebo újmy, jejímž původcem je žák, a školu je ustanovení § 2921 NOZ:
„Společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.“
Proč zákonodárce v NOZ zakotvil takové pravidlo? Nezřídka se může stát, že ačkoliv žák svým protiprávním jednáním způsobí jinému žákovi škodu nebo újmu (ať již například nedbalostně při hře v rámci tělesné výchovy, nebo úmyslně při rvačce o přestávce), nemusí za ni z důvodu absence rozumové nebo volní složky odpovídat (není deliktně způsobilý). NOZ obsahuje ustanovení § 2921 z toho důvodu, aby byla zachována oprávněná ochrana poškozeného, spočívající v jeho nároku na náhradu vzniklé škody nebo újmy. Toto ustanovení dává poškozenému žákovi jistotu, že vždy existuje subjekt, vůči kterému se může domáhat náhrady škody nebo újmy, přičemž jím bude:
buď výlučně osoba, která zanedbala dohled (v případě absence deliktní způsobilosti nezletilého),
nebo jak osoba, která zanedbala dohled, tak samotný nezletilý škůdce (v případě, že bude mít deliktní způsobilost).
Povinnost školy vykonávat dohled a chápání náležitého dohledu
Ustanovení § 2921 uvádí důsledek zanedbání náležitého dohledu. Proto je vhodné před rozborem jednotlivých konkrétních situací uvést:
na základě jakého právního předpisu je škola povinna vykonávat nad nezletilými žáky dohled,
co se chápe pod „náležitým dohledem“.
Jak vyplývá z ustanovení § 29 zák. č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ŠZ“), škola je nepochybně subjektem, který po dobu vzdělávání a při jiných činnostech přímo s ním souvisejících má povinnost vykonávat nad žáky náležitý dohled. Vzdělávání je nutné vykládat jako činnosti, kterými se zajišťuje vzdělávání a výchova (§ 1 ŠZ) podle školního vzdělávacího programu (např. výuka ve vyučovacích hodinách v budově školy, ale i výuka na exkurzi mimo budovu školy). Přímou souvislost s vyučováním představují zejména přestávky před zahájením vyučování (např. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 48/2005 Sb., v platném znění), doba 15 minut před dobou shromáždění při akci konané mimo školu (např. § 3 odst. 3 vyhlášky č. 48/2005 Sb., v platném znění), přestávky mezi vyučovacími hodinami (např. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 48/2005 Sb., v platném znění), přesuny do školní družiny nebo školní jídelny (§ 6 odst. 3 vyhlášky č. 263/2007 Sb.).5)
Pojem „náležitý dohled“ není legislativně nijak blíže specifikován. Posouzení toho, zda došlo k zanedbání náležitého dohledu je věcí velmi individuální a je třeba zohlednit jak aspekty obecného charakteru ( jiný stupeň dohledu vyžadují například při pohybu na pozemní komunikaci žáci první třídy a jiný žáci střední školy), tak aspekty individuální ( jiný stupeň dohledu vyžaduje například při teambuildingových aktivitách žák, který se již v minulosti choval při obdobné činnosti agresivně a nebezpečně vůči spolužákům, a jiný bezproblémový žák).
Z rozhodovací praxe soudů pak vyplývá, že:
„Náležitým dohledem není možno rozumět takový dohled, který by byl za normálních okolností osobami dohledem povinnými vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně (,na každém kroku’). Při úvaze o tom, zda osoby dohledem povinné nezanedbaly náležitý dohled, je nutno vzít zřetel i na některé okolnosti týkající se osoby podléhající dohledu, jako např. na věk, povahové vlastnosti a celkové chování nezletilého dítěte.“
(viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cz 57/68).Aby vznikl komplexnější pohled na problematiku zajištění náležitého dohledu (a současně i na rozhodovací praxi soudů), uvádíme rekapitulaci sporu, který byl veden o náhradu škody na zdraví, kterou utrpěl žák při ozdravném pobytu při hře minigolfu, a výňatek z rozsudku Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 4507/2010):
Dle připraveného a schváleného programu navštívili žáci první a páté třídy základní školy areál minigolfu, byli poučeni provozovatelkou minigolfu a pedagogickými pracovnicemi o pravidlech a podmínkách bezpečné hry, zejména že nemají hůl zvedat příliš vysoko, provádět příliš silné odpaly, mají zachovávat bezpečnou vzdálenost od odpalujícího žáka a nevstupovat do dráhy. Byli rozděleni do skupin po cca 4 žácích u každé jamky, každé skupince byla dána jedna golfová hůl a jeden až dva míčky a jedna z pedagogických pracovnic jim předvedla, jak mají hrát a odpalovat míček. Asi po 20 minutách hry došlo k úrazu nezletilého žalobce, když jej jeho spolužák při odpálení míčku zasáhl golfovou holí do levého oka, a byla mu tak způsobena těžká újma na zdraví, spočívající v úplné devastaci levého oka s trvalou ztrátou vidění levým okem.
Soud prvního stupně žalobu zamítl. Vzal za prokázané, že v době úrazu byl dohled dostatečně zajištěn. V době úrazu byly na minigolfovém hřišti přítomny tři plně kvalifikované pracovnice s dostatečnou praxí, dvě zdravotnice a řidič. Hřiště bylo rozděleno na pásy, kterými učitelky procházely a dohlížely na hru. Vzhledem k počtu žáků a jamek nemohl být pedagogický dozor bezprostředně u každé z nich. Ve věku dětí včetně žalobce bylo v jejich rozumových schopnostech pochopit obsah daného poučení a řídit se jím.
Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Proti rozsudku podal žalobce dovolání. Namítal nedostatek dohledu ze strany pedagogů, jejich nedostatečné proškolení.
Nejvyšší soud dovolání vyhověl a mimo jiné uvedl:
„... účinný dohled pedagogů sice při sportovní hře žáků nepředpokládá jejich fyzickou přítomnost u každého žáka, ale v závislosti na konkrétních podmínkách, za nichž je činnost dětí organizována a provozována, vyžaduje k bezpečnému průběhu hry řádnou přípravu dětí, zejména je-li dětem ve skupině svěřeno náčiní, jež děti neovládají, nemají s ním žádnou zkušenost a jehož použití může vést k poškození jejich zdraví. To platí právě za situace, že - jak uvedl odvolací soud ve svém rozhodnutí - pedagogický dohled nad 50 žáky hrajícími na 13 jamkách nemohl zaregistrovat hru žáků v každé čtveřici, pokud učitelka nestála v bezprostřední blízkosti každé čtveřice, což ani nebylo možné.
Je třeba uvážit, že náležitý dohled ve smyslu § 422 odst. 2 obč. zák. má jiné požadavky na jednání osob dohledem povinných při běžné činnosti dětí, jako je procházka, hra v parku apod., a jiné v situaci, kdy 7leté děti ve skupině mají ke hře k dispozici golfovou hůl, jež je způsobilá i při správné manipulaci s ní způsobit zranění. Proto pouhá okolnost, že bezprostřední přítomnost pedagogického dohledu v místě úrazu žalobce by nemohla úrazu zabránit, sama o sobě neznamená, že náležitý dohled nad 7letými žáky při manipulaci s golfovou holí byl dodržen. V tom je právní posouzení odvolacího soudu neúplné. Dohled nad nezletilými totiž neznamená pouze zabránit úrazu ve chvíli, kdy k němu dochází, ale především vytvořit podmínky (organizací hry, praktickou průpravou apod.) k předejití možnému vzniku rizika.
Pokud jde o přípravu žáků ke hře, již z toho, že k úrazu nezletilého došlo zhruba po 20 minutách po zahájení hry, je evidentní, že předchozí ústní poučení dětí nebylo dostačující v situaci, kdy hra byla organizována tak, že učitelky procházely mezi čtveřicemi dětí, které žádnou vlastní zkušenost s manipulací s golfovou holí a s pohybem na hřišti neměly a bez jakékoliv předchozí praktické průpravy odpalovaly holí míčky. Obecné poučení o nutnosti dodržovat bezpečný odstup od hrajícího spolužáka nebylo dostatečným opatřením za situace, kdy pohyb dětí ve skupince nebyl organizován, a to ani na jamkách, kde je zapotřebí silnější odpal míčku, přičemž v daném případě mohla k náhodnému kontaktu přispět i ta okolnost, že sami žáci byli pověřeni zapisováním výsledků, tedy činností způsobilou odpoutat jejich pozornost od právě hrajícího žáka. Proto ani ústní poučení žáků o pravidlech a podmínkách bezpečné hry před jejím zahájením nelze v daném případě považovat za plné dodržení povinnosti náležitého dohledu pedagogických pracovníků nad svěřenými žáky, jež by vedlo k úplnému zproštění odpovědnosti žalované ve smyslu ustanovení § 422 odst. 2 obč. zák.“
Prokázání zanedbání náležitého dohledu
Pro úplnost zopakujme ustanovení § 2921 NOZ a porovnejme je s ustanovením § 422 odst. 2 „starého občanského zákoníku“:
§ 2921 nového občanského zákoníku
Společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.
§ 422 odst. 2 „starého“ občanského zákoníku, tj. zákona č. 40/1964 Sb.
Osoba, která byla povinna vykonávat dohled, se své odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že náležitý dohled nezanedbala.
Ustanovení NOZ stanoví jiný vztah „zanedbání dohledu“, „zproštění se odpovědnosti“ a „povinnosti nahradit škodu“, než byl ten, který zakotvoval „starý“ občanský zákoník:
„Starý“ občanský zákoník zanedbání dohledu nad nezletilým předpokládal a škola (jako osoba vykonávající dohled) se mohla zprostit odpovědnosti pouze tehdy, pokud prokázala, že dohled nezanedbala.
NOZ již výše uvedený předpoklad zanedbání dohledu neobsahuje. Poškozený musí prokázat, že škola náležitý dohled zanedbala.
Stejně jako v případě zjištění deliktní způsobilosti je to pouze soud, který může autoritativně rozhodnout o tom, zda škola zanedbala náležitý dohled, či nikoliv. V rámci mimosoudního řešení by tudíž měla škola na základě prokazatelných skutečností a důkazů posoudit s odbornou péčí, zda z její strany byl náležitý dohled zanedbán. V případě, že dospěje k závěru, že tomu tak bylo, by pak škola měla usilovat o dosažení mimosoudní dohody, aby eliminovala další náklady na soudní řízení, ve kterém by zřejmě nebyla úspěšná. Jestliže je škola pojištěna proti odpovědnosti za škodu a újmu, je vhodné, aby své kroky činila v součinnosti s pojišťovnou.
Kdo je povinen nahradit škodu nebo újmu?
Vymezení osob, které jsou povinny nahradit žákovi způsobenou škodu nebo újmu, je podle NOZ výsledkem kombinace dvou faktorů:
žák je, nebo není deliktně způsobilý,
škola zanedbala, nebo nezanedbala náležitý dohled.
Vliv zákoníku práce na odpovědnost školy za škodu způsobenou žákovi žákem
Jak bylo několikrát zdůrazněno, NOZ vyvozuje povinnost osoby vykonávající dohled nad nezletilým, který není plně svéprávný, a to povinnost podílet se společně a nerozdílně se škůdcem na náhradě škody nebo povinnost uhradit celou škodu. Tuto povinnost má
kterákoli osoba, která zanedbala náležitý dohled
- rodiče, prarodiče, manžel matky dítěte, pěstoun, zařízení ústavní výchovy, škola atd.Ve vztahu ke školám a školským zařízením však zákoník práce obsahuje speciální právní úpravu (podrobně byla popsána v Řízení školy č. 1 až 3/2015).
Připomeňme:
Základní škola je dle § 391 odst. 2 zákoníku práce absolutně odpovědná za škodu způsobenou žákovi při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním. Proto je odpovědná i za škodu způsobenou jednomu žákovi základní školy jiným nezletilým žákem základní školy, který není plně svéprávný, a to bez ohledu na to, zda zanedbala, nebo nezanedbala dohled.
Základní škola řeší pouze otázku, zda škůdce (žák) je, nebo není deliktně způsobilý. Jestliže je škůdce deliktně způsobilý, na náhradě způsobené škody nebo újmy se podílí škola a škůdce. Jestliže škůdce není deliktně způsobilý, škodu nebo újmu hradí pouze škola.
Střední škola je dle § 391 odst. 1 zákoníku práce odpovědná za škodu (tj. škodu na majetku), která žákovi střední školy vznikla porušením právních povinností při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Proto je odpovědnost střední školy za škodu způsobenou na majetku žáka jiným žákem podmíněna porušením právních povinností, tj. i porušením povinnosti vykonávat náležitý dohled.
Jinými slovy, poškozený žák (kterému škodu způsobil jiný žák školy) se může domáhat náhrady škody po střední škole, jestliže prokáže, že střední škola náležitý dohled nad škůdcem (žákem) zanedbala.
V případě, že poškozený prokáže, že střední škola náležitý dohled nad škůdcem zanedbala, střední škola se společně a nerozdílně se škůdcem podílí na náhradě škody. V případě, že poškozený neprokáže, že střední škola zanedbala náležitý dohled nad škůdcem, škodu nahradí pouze škůdce.
Střední škola je dle § 391 odst. 3 zákoníku práce odpovědná za úraz, ke kterému došlo při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Proto odpovědnost střední školy za úraz, který způsobil jednomu žákovi jiný žák, není podmíněna porušením právních povinností, tj. není podmíněna tím, zda byl, nebo nebyl vykonáván náležitý dohled.
Střední škola řeší pouze otázku, zda škůdce (žák) je, nebo není deliktně způsobilý. Jestliže je škůdce deliktně způsobilý, na náhradě způsobeného úrazu se podílí škola a škůdce. Jestliže škůdce není deliktně způsobilý, náhradu za způsobený úraz hradí pouze škola. 6)
ZÁVĚR
Tento článek se věnoval právním aspektům odpovědnosti za újmu způsobenou jedním žákem druhému žákovi. Při tomto druhu odpovědnosti je třeba posuzovat jak rozumovou a volní vyspělost nezletilého žáka, tak případné zanedbání náležitého dohledu ze strany subjektu, který byl povinen dohled nad žákem vykonávat a kterým může být pochopitelně i škola. Právě potenciální průsečík vlastní odpovědnosti nezletilého žáka a odpovědnosti subjektu, který nad ním měl vykonávat dohled, pak vede k tomu, kdo je povinen újmu poškozenému žákovi uhradit.
1) V tomto článku je vyjádřen právní názor jeho autorů. V případě sporu, včetně soudního řízení týkajícího se konkrétní věci, mohou být stanoviska a závěry třetích stran, včetně soudu, odlišná od těch, která jsou námi v tomto článku prezentovaná.
2) Od deliktní způsobilosti je nutné odlišovat způsobilost k právnímu jednání (§ 31 NOZ).
3) Stejně tak uvedené ustanovení zakotvuje deliktní způsobilost osob stižených duševní poruchou.
4) Příčina spočívá v tom, že posouzení deliktní způsobilosti je postaveno na subjektivním kritériu. V tomto případě nelze vycházet z vyvratitelné právní domněnky a mít za to, že nezletilý, který není plně svéprávný, je způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.
5) Pokud nezletilý, který není plně svéprávný, způsobí škodu nebo újmu mimo dobu vzdělávání nebo mimo dobu činností souvisejících se vzděláváním, pak musí poškozený prokázat, že k zanedbání dohledu došlo ze strany jiného subjektu, než je škola, např. rodičů nebo zájmového sdružení. Tento subjekt pak odpovídá za škodu nebo újmu buď společně a nerozdílně s žákem, který újmu fakticky způsobil (pokud žák byl deliktně způsobilý), nebo výlučně sám (pokud žák nebyl deliktně způsobilý).
6) S výjimkou situace, kdy škůdce sice není deliktně způsobilý, ale způsobí škodu poškozenému, jehož majetkové poměry jsou výrazně nižší než majetkové poměry samotného škůdce.